Trošku o globalizaci

Trošku o globalizaci
Dostala jsem dopis čtenáře s žádostí o uveřejnění. Dlouhý a obsažný. Píše v něm o stavu současného světa, který je ohrožen válkami, zvláště tou nukleární. Píše o rozvoji vědy a techniky, o mimozemšťanech, kteří jen čekají, až se umoudříme. Aby nám mohli předat vědomosti o úžasných vědeckých možnostech, aniž by měli obavu, že je zneužijeme. Píše o tom, že světu vládne hrstka „lidí peněz“, tj. bohatci, zatímco většina obyvatelstva na ně pracuje a spíše chudne.
A nakonec vyzývá:
Vážení politici ve všech státech světa, vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem vás vyzývám: Dohodněte se na vytvoření centrálně řízené globální politické organizace, nejlépe Globální federace. Tím zajistíte trvalý mír na celém světě a umožníte výrazně urychlit pokrok ve všech sférách lidského společenství na celé planetě.
Přestože jsem rozená optimistka, nevěřím, že by se politici světa dokázali o čemkoli domluvit. Kdyby chtěli, mohli to učinit už dávno, třeba před deseti tisíci lety a nemusely zmizet celé civilizace.
Osobně bych chaos současného světa nesváděla na hrstku zbohatlíků. Oni jen využívají možností, které jim poskytujeme svou lhostejností a slepotou.
Překvapivě se mi zalíbil dnes o poledni v besedě na tv Noe poslanec Marek Benda. Mluvil mj. o tom, že stát tu není proto, aby lidem zařizoval to a ono, ale lidé jsou málo samostatní. To je řečeno velice stručně, ale je to tak. Ovečky, které poslouchají mocné, aby z toho měli svou hrstku trávy.
Jestli bych měla poukázat na to, co vládne dneska světu, pojmenovala bych to ZLEM. Moje kolegyně Marina má heslo „Kdo zlu neodporuje, sám ho podporuje.“ A samozřejmě nemůže být na světě jen DOBRO. To by bylo nebylo v harmonii, jak to má být. Jako je třeba tma a světlo, sucho a déšť, radost a smutek. Ale…lidé jsou ovce. Přála bych jim, aby se více zajímali o to co a jak se děje, aby se vzdělávali – a nejen ve školách, ale sami čerpali informace z nejrůznějších zdrojů. Zajímavé je třeba pozorovat, jak na sociálních sítích jsou mazány mnohé informační příspěvky, které se tam za hodinu třeba znovu objeví, protože si je někdo stáhnul. A za další hodinu opět zmizí. Komu vadí? Hádejte…
Naše planeta je poničená, protože jsme nenažravci. Chceme stále víc všeho. Proto naše půda už není půdou, bez kropení chemickými prostředky už by nic nevyrostlo, bez klecového chovu slepic by bylo málo vajec, bez řepky, kvůli které hyne hmyz a ptáci, bychom asi nepřežili, hlavně by nebyl ten žádoucí RŮST.
Ten shora zmíněný autor psal také o pokroku. Tak dám nakonec článku obrázek, který považuji za pokrokový. Šla jsem k našemu rybníku se svými pravnoučaty a jejich maminkou. „Babičko, prosím, mohla bych jít do bazénku?“ ptala se holčička - „Rozárko, to není bazének co máte doma na zahradě, to je rybník, víš? A musíš se zeptat maminky, jestli tam můžeš.“ A maminka po chvíli váhání svolila. Jí i bratrovi Maxíkovi. Myslím, že maminka je pokroková. Pro děti to bylo ohromná radost…
Eva Střížovská
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad