Trošku o globalizaci

Trošku o globalizaci

Dostala jsem dopis čtenáře s žádostí o uveřejnění. Dlouhý a obsažný. Píše v něm o stavu současného světa, který je ohrožen válkami, zvláště tou nukleární. Píše o rozvoji vědy a techniky, o mimozemšťanech, kteří jen čekají, až se umoudříme. Aby nám mohli předat vědomosti o úžasných vědeckých možnostech, aniž by měli obavu, že je zneužijeme. Píše o tom, že světu vládne hrstka „lidí peněz“, tj. bohatci, zatímco většina obyvatelstva na ně pracuje a spíše chudne.

A nakonec vyzývá:

Vážení politici ve všech státech světa, vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem vás vyzývám: Dohodněte se na vytvoření centrálně řízené globální politické organizace, nejlépe Globální federace. Tím zajistíte trvalý mír na celém světě a umožníte výrazně urychlit pokrok ve všech sférách lidského společenství na celé planetě.

Přestože jsem rozená optimistka, nevěřím, že by se politici světa dokázali o čemkoli domluvit. Kdyby chtěli, mohli to učinit už dávno, třeba před deseti tisíci lety a nemusely zmizet celé civilizace.

Osobně bych chaos současného světa nesváděla na hrstku zbohatlíků. Oni jen využívají možností, které jim poskytujeme svou lhostejností a slepotou.

Překvapivě se mi zalíbil dnes o poledni v besedě na tv Noe poslanec Marek Benda. Mluvil mj. o tom, že stát tu není proto, aby lidem zařizoval to a ono, ale lidé jsou málo samostatní. To je řečeno velice stručně, ale je to tak. Ovečky, které poslouchají mocné, aby z toho měli svou hrstku trávy.

Jestli bych měla poukázat na to, co vládne dneska světu, pojmenovala bych to ZLEM. Moje kolegyně Marina má heslo „Kdo zlu neodporuje, sám ho podporuje.“ A samozřejmě nemůže být na světě jen DOBRO. To by bylo nebylo v harmonii, jak to má být. Jako je třeba tma a světlo, sucho a déšť, radost a smutek.  Ale…lidé jsou ovce. Přála bych jim, aby se více zajímali o to co a jak se děje, aby se vzdělávali – a nejen ve školách, ale sami čerpali informace z nejrůznějších zdrojů. Zajímavé je třeba pozorovat, jak na sociálních sítích jsou mazány mnohé informační příspěvky, které se tam za hodinu třeba znovu objeví, protože si je někdo stáhnul. A za další hodinu opět zmizí. Komu vadí? Hádejte…

Naše planeta je poničená, protože jsme nenažravci. Chceme stále víc všeho. Proto naše půda už není půdou, bez kropení chemickými prostředky už by nic nevyrostlo, bez klecového chovu slepic by bylo málo vajec, bez řepky, kvůli které hyne hmyz a ptáci, bychom asi nepřežili, hlavně by nebyl ten žádoucí RŮST.

Ten shora zmíněný autor psal také o pokroku. Tak dám nakonec článku obrázek, který považuji za pokrokový. Šla jsem k našemu rybníku se svými pravnoučaty a jejich maminkou. „Babičko, prosím, mohla bych jít do bazénku?“ ptala se holčička - „Rozárko, to není bazének co máte doma na zahradě, to je rybník, víš? A musíš se zeptat maminky, jestli tam můžeš.“ A maminka po chvíli váhání svolila. Jí i bratrovi Maxíkovi. Myslím, že maminka je pokroková. Pro děti to bylo ohromná radost…

Eva Střížovská