JAK JSME EMIGROVALI 3

červenec 2020 Naši ve světě česky

Pomalu se blížila zima a my jsme potřebovali zimní věci. Kabáty, boty, prádlo.  Pracovali jsme pokud možno přes čas, také v sobotu, to bylo zvlášť dobře placené. Protože byla o víkendu zavřená kantýna, směli jsme si  nechat přinést na účet firmy z nějakého Snack baru ve městě cokoliv z jejich nabídky. Grilované kuře, smaženou rybu, pomfrity s majonézou, různé nám neznáme věci jako tzv. frikandely a různé krokety. Zlí kapitalisté se předváděli. Někdy mi to bylo až podezřelé.

Naskytla se mi tím též neobyčejná příležitost získat rychle peníze na zimní kabát. Dokonce neobyčejně rychle. Vedoucí oddělení mne jednou večer, před odchodem ze zaměstnání požádal, abych  pomohla při záchraně katalogu šperků, který jeden z vážených kolegů příšerně zmrvil. Bylo potřeba udělat všechno znovu, rychle a úplně od základu.  Zákazník, který se měl přijít příští den podívat na „nátisky“, se o tom nesměl dozvědět. Celou noc jsme s několika dalšími kolegy z jiných oddělení pracovali jak šílení, ráno bylo vše hotové. Přestože jsem  skoro vůbec nespala, po krátkém odpočinku jsem v půl deváté už zase seděla  u svého stolu v litografii.  Zanedlouho potom přiběhl celý nadšený vedoucí i s ředitelem celé reprodukce, nesli už zákazníkem schválený nátisk  katalogu. Vypadalo to velmi dobře, zákazník byl prý spokojen. Katastrofa zažehnána. Dojatě mi děkovali a poslali mne domů, trochu se vyspat.  Ale já měla ještě jinou velice důležitou práci.

Protože  peníze za ten pracovní marathón mi byly kupodivu vyplaceny hned, šla jsem si také hned pro Něj. Pro koho? Pro ten už dlouho vyhlédnutý krásný lehoučký kabát s teplou podšívkou z umělé kožešiny. Teprve pak jsem doma na kanapi spokojeně usnula.

Netušila jsem, kam se kabát a já v krátké době spolu podíváme.

VĚRA POKORNÁ

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012