Kniha Hany Kotíkové o krasobruslařce Haně Maškové

Před několika měsíci vyšla kniha Hana Mašková, s podtitulem Příběh legendární krasobruslařky.  Sportu znalému čtenáři, zvláště krasobruslení v 60. a 70. letech minulého století, asi netřeba napovídat. Těm ostatním, mezi které se řadím, ano.

Jako člověk generačně i zájmově míjející Hanu Maškovou, jsem se o jejím životním osudu dozvěděl teprve před několika lety. Je to příběh plný tragiky. Už tehdy jsem si pomyslel, že je  natolik ojedinělý, plný smutku, dřiny i vítězství, že by minimálně zasloužil literární zpracování. Mé přání vlastně mimoděk vyslyšela Hana Kotíková. S překvapením a zároveň s velkým zájmem jsem si přečetl její zpracování životního příběhu.

Hana Mašková (26. 9. 1949 – 31. 3. 1972) byla československá krasobruslařka. Vedle Ájy Vrzáňové, zářící jako mistryně Československa a Evropy v letech 1947-1950, patřila Hana Mašková k podobně známým a znělým jménům krasobruslení, jen v čase 60. a 70. let. Generačními vrstevníky Hany Maškové byli např. Ondrej Nepela a sourozenci Pavel a Eva Romanovi. Hana se narodila jako vymodlené dítě. Matka zažila v předchozím vztahu tragický životní okamžik: její manžel vlivem duševního hnutí vyvolaného včas neodhaleným mozkovým nádorem zavraždil v době její nepřítomnosti jejich 2 děti (asi 6 letou dceru a několikaměsíčního novorozeného syna). Sám poté spáchal sebevraždu oběšením. Matka Marie Mašková se s touto tragédií celoživotně vyrovnávala. Narozením Hany se na ni upnula  přehnanou starostlivostí, která později komplikovala krasobruslařskou kariéru i osobnostní rozvoj a dospívání. Hana se narodila do obyčejné rodiny – matka byla kuchařkou ve školce, otec číšníkem v hotelu. Obě pracoviště i bydliště rodiny byly v centru Prahy.Bydliště v těsné blízkosti Václavského náměstí, po stavbě metra v nedaleké Benediktské ulici u OD Kotva. Zlomovým životním okamžikem, v tomto případě Haniným, byla situace, kdy malou Hanu, předškolní postonávající dítě,vzal otec na kluziště tzv. Zimáku na pražském ostrově Štvanice.Na starém stadionu z roku 1932 trénoval československý krasobruslařský dorost. Hanina zájmu i pohybového projevu a zápalu si všimnul tamější trenér Karel Glogar a nabídl jí i rodině možnost tréninků. Od těch chvil věnovala Hana veškerý čas a soustředění krasobruslení.Z původně láskyplného okouzlení se stala každodenní rutinní dřina. Její sportovní úspěchy a výsledky byly impozantní: mimo jiné 5x mistryně Československa, mistryně Evropy z roku 1968 ze švédského Västerås, dvojnásobná vicemistryně Evropy (1967 a 1969), dvojnásobná bronzová medailistka ze světových šampionátů 1967 a 1968 a především bronzová medailistka ze ZOH ve francouzském Grenoblu v roce 1968, přičemž se o čtyři roky dříve účastnila i ZOH v rakouském Innsbrucku, tam skončila ještě na 14. místě. Jejími velkými soupeřkami na ledě byly východoněmecká krasobruslařka Gabriela Seyfertováa Američanka Peggy Flemingová. Nejprve s otcem a později sama každodenně jako školačka vstávala ve čtyři hodiny a jezdila na tréninky temnou nebo rozednívající se Prahou. Po jejich absolvování docházela do školy, aby odpoledne trénovala znovu na ledě nebo gymnastickou přípravu. Krasobruslení ovlivnilo celou rodinu. Na většinu sportovních soustředění a řadu tréninků ji doprovázela strážící matka. Mladá školačka ke konci školní docházky přestoupila ze ZŠ v Klimentské ulici do nově v půli 60. let budované ojedinělé základní školy s rozšířenou výukou cizích jazyků na Praze 1 v Ostrovní ulici. I jako  středoškolačka byla premiantkou. Krasobruslení ale obětovala vše – i návštěvy tanečních kurzů pro dospívající. Odříznuta od běžného dospívání se náhodně kolem 18. roku života seznámila a zamilovala do staršího Jiřího Štaidla (1943-1973), textaře, autora řady písní Karla Gotta a uměleckého vedoucího pražského hudebního divadla Apollo. Jiří ji uvedl do jiného světa. Probudil v ní jiné zájmy a zároveň rozkolísal její zaměření jen na krasobruslařský dril, který ji přestal těšit. Hana pomalu směřovala ke konci reprezentační kariéry. Aby mohla být rodině i Jiřímu nablízku, dala přednost účasti v evropské krasobruslařské exhibici v podobě mezinárodní revue Holiday in Ice. Ája Vrzáňová ji marně nabízela možnost zámořské kariéry. Hana bydlela po hotelích. Celý dosavadní život měla nalinkovaný bez možnosti většího samostatného rozhodování, teď nacházela největší svobodu ve velmi rychlé jízdě v nově pořízeném sportovním automobilu. I přes zasnoubení s Jiřím Štaidlem, vztah ukončila. Chystala se rodině představit jiného (asi francouzského) přítele, ale osudným se jí stal noční přejezd Francií mezi revuálními místy vystoupení. Nevyspalá, unavená, ale odhodlaná, vezla v automobilu svou českou revuální přítelkyní a francouzského vojáka – náhodného stopaře. Ve veliké rychlosti narazila u vesnice Vouvray do nákladního automobilu, který se zřejmě drobně na tomto nebezpečném silničním úseku na chvíli vychýlil ze své části vozovky. V rychlosti (zřejmě minimálně 100km v obou případech) neměl nikdo z řidičů šanci zabránit nehodě. Lze dohledat dobové zprávy ve francouzském i československém tisku. Hančin vůz byl zcela zdemolován a rozpárán. Zemřela jen ona. Její spolujezdci přežili. Matka nečekaně ztratila další dítě. Tolik fakta o životě Hany Maškové. Jiří Štaidl se nedlouho poté stal také obětí autonehody.

Kniha Hany Kotíkové (1963), překladatelky, dříve tiskové redaktorky v nakladatelství a externí rozhlasové spolupracovnice, je velmi čtivá. Autorka věnovala přípravě knihy jistě spoustu času. V závěrečném poděkování zmiňuje, že téma konzultovala např. s Karlem Gottem, Evou Pilarovou, i s Věrou Perlínovou a Zdenou Kubitovou, učitelkami ze školy v Ostrovní ulici, které Hanu učily. Nahlédla do archivních dokumentů… Kniha obsahuje i fotopřílohu s dobovými fotografiemi. Každá kapitola je uvozena vybraným tematickým veršem známých básníků a spisovatelů. V knize zaznívají i vnitřní dialogy a myšlenkové pochody vykreslených aktérů. Čtenář může nahlédnout do základoškolské sborovny a být přítomen pedagogické radě, na které učitelka věčně nepřítomné Haně navrhuje její propadnutí z předmětu. Ocitá se v hotelových pokojích, kde probíhají dialogy mezi Hanou a její matkou. Ocitá se v bytě Maškových v čase rodinných hovorů – týkajících se i častého, později otcem splněného Hančina přání – pořízení psa (pudla) Dona. Spolu s Hanou prožívá nejistoty i lásku. Čtivost a psychologické vykreslení je úctyhodné, spisovatelsky pochopitelné. Může ale ve čtenáři vzbudit dojem, že takhle to opravdu vše bylo. V anotaci obsahu na obálce najdeme věty jako: kniha odhaluje pravdivý příběh jedné dívky, která se stala idolem. V duchu historického pojmu druhý život, kterým označujeme „život“ člověka po jeho fyzické smrti, interpretovaný jinými, i v tomto případě jde o beletristické dílo, život Hany Maškové pohledem Hany Kotíkové. Aby vše bylo ještě komplikovanější, některé postavy v knize vystupují pod skutečnými jmény, některé pod pozměněnými. Trochu nepochopitelné. Např. Hančini skuteční trenéři Jaroslav Sadílek a profesor Koudelka a sportovní  a nakonec celorodinný psychiatr Zdeněk Dytrych v knize vystupují pod jmény Jaroslav Sedlecký a profesor Janoušek a doktor Šindelka. Oproti skutečnosti možná příliš negativně a odosobněně je vykreslena Hančina matka. Hančin otec Josef Mašek se v knize jmenuje Karel Mašeka s manželkou se rozvede, což se zřejmě ve skutečnosti nestalo. Na nesrovnalosti se jménem pana Maška a rodinnými poměry poukazuje na webu Databazeknih.cz přispěvatel hodnotící autorčinu knihu, vystupující jako znalý rodinných poměrů. Tamtéž je kniha řazena do oblasti biografie a memoáry, což není úplně přesné. Vyfabulovaný je i příběh Hančina prvního setkání s Jiřím Štaidlem. V knize v krkonošském hotelu, ve skutečnosti na koncertu K. Gotta.

Chápu autorčin záměr. Úvod knihy začíná surovým prologem ve formě detailního vylíčení scény příchodu Marie, tehdy Kubatové, později Maškové, do pardubického bytu těsně po vraždě. Proti tomu závěr knihy – pominu-li finální vylíčení pohřbu a psychiatra dozvídajícího se o Hančině smrti z novinové zprávy nebo epilogické setkání s myšlenkově bloudící matkou zemřelé – obsahuje jen scénu rychlé jízdy autem a končí pomlčkou. Z ní čtenář nabyde dojmu, že došlo k autonehodě, dál už autonehodanení rozebíraná. Zavinění ani přežití spolujezdců není zmíněno.V příloze knihy nefigurují fotografie z autohavárie, byť existují.

Kniha určitě vzbudí u většiny čtenářů zájem o Hanu Maškovou. Skoro by se dalo říci, je jen otázkou času, kdy po tématu sáhnou filmaři. Podobně jako se tomu stalo v nesrovnatelně jiných souvislostech třeba filmem Já, Olga Hepnarová (ČR/Polsko/Francie/SR 2016). Dokreslujícím a stavícím na větší faktičnosti, byť s osobitými výpověďmi aktérů, je i volně dostupný dokument České televize z cyklu Příběhy slavných, díl Teskné oči královny ledu [Hana Mašková] (2001). V něm Hana i její otec Josef a matka Marie promlouvají z dobových záběrů. V 60. letech totiž vznikly dva krátké dokumentární filmy o Haně: Mistrovství světa se rodí ve 4. ráno (rež. Josef Valchář, 1967, 17 min.) a Dnes v tom bruslí Hanka (týž režisér, 1968, 22 min.). Natáčení prvního filmu je popisováno i v knize. V teskných očích královny ledu vystupují a vypovídají mimo jiných Hančina trenérka Míla Nováková (1923-2017), i psychiatr Zdeněk Dytrich, i zmíněná učitelka Věra Perlínová.

Pohledná, štíhlá, usměvavá, lidská, upřímná, celoživotní trémistka Hana Mašková s velkýma zvláštníma, někdy až nepřítomnýma očima a její životní osud přitahuje publicisty. Snaží se přiblížit více i méně bulvárně její život. Jmenovitě si lze přečíst články: Martina Bittnerová – Ledová krása smutné krasobruslařky Hanky Maškové (21. 2. 2006, Rozhledy, online), Blanka Kovaříková – Smutný příběh krásné krasobruslařky Hany Maškové (26. 9. 2016, Právo, online), Adina Janovská – Ač královna, musela stále jen poslouchat. Když se pak utrhla ze řetězu, skončilo to tragédií. Tajnosti slavných (24. 2. 2018, Krajské listy, online) – nebo blíže další shromážděné články na webu Rozkvetlekonvalinky.cz pod heslem Hana Mašková. Dobové několikaminutové záběry z ledních mistrovství nebo třeba i německý dokument o krasobruslařkách a jejich trenérkách Die Eismutter (1967, 13 min. ze zákulisí šampionátu v Lublani) lze dohledat na serveru YouTube. Stačí zadat jméno krasobruslařky. Aby toho nebylo málo, do druhého života nebo spíš jako pop ikonu Hanu Maškovou vykreslilo nepříliš pozitivně kritikou přijaté divadelní představení Mahenova divadla (Národního divadla Brno): Zaslíbení aneb Balada o lásce a smrti Hany Maškové a Jiřího Štaidla (premiéra 28. 1. 2011).

Další rovinu, kterou kniha Hany Kotíkové pravdivě vykresluje, byla dobová médii a fandovstvím živená floskule: naše Hanka. Národ si bez ptaní majetnicky adoptoval jinými skutečnostmi poznamenanou Hanku a udělal si z dospívajícího člověka předmět tužeb a obdivu, skoro by se dalo říci druhou dceru národa sto let po Zdeňce Havlíčkové, sirotku po Karlu Havlíčku Borovském.

Hana Kotíková knižní příběh vypráví se spisovatelskou zručností. Stojí za to si jej přečíst, ale je nutné mít na mysli autorčinu licenci. Kniha nutí k zamyšlení. Je mezinárodní místy lokací, které jsou v ní popsány. Jemezinárodní i občasnými větami v angličtině, němčině nebo třeba i slovenštině, které pronáší OndríkNepela a jeho trenérka Múdrá. Určitě si ji rádi se zájmem mohou přečíst tuzemci i krajané. Kniha působivě popisuje sportovní zákulisí, dřinu, soustředěnost, kterou musí podstupovat sportující děti i jejich rodiče. Může být poučné číst ji předtím, než rodič pojme promyšlený úmysl mít z potomka reprezentanta nebo profesionálního sportovce. Autorka – i díky tomu, že se mohla o tématu knihy a samotné Haně Maškové radit s lidmi, kteří ji osobně znali – asi na dlouho, možná natrvalo a neopakovatelně vytěžila z ústních svědectví maximum. Za pár let už je nebude mít kdo sdělit a půjde bezesporu jen o představovaný druhý život Hany Maškové. Z úst jedné z autorkou oslovených konzultantek padlo: Napsala to tak, jako kdyby u všeho byla, tak, jak bych to sama řekla nebo jak bych asi přemýšlela. Některé pasáže vyznívají podmanivě.

Kdyby žila, oslavila by Hana Mašková v roce 2019 své 70. narozeniny. Historie a především skutečný život ovšem nezná slovo kdyby.

Hana Kotíková – Hana Mašková. Příběh legendární krasobruslařky. Euromedia Group – edice Brána, Praha 2019, 304 s. ISBN 978-80-7617-772-7

Roman Elner