NEIN!

NEIN!

Paddy Ashdown

Když se v březnu 1933 stal Hitler kancléřem, sedm týdnů poté se otevřel první koncentrační tábor pro politické vězně. Jmenoval se Dachau. Koncem roku už bylo uvězněno v dalších táborech 20 tisíc jeho odpůrců a politická opozice přešla do ilegality. Svými názory se netajila protestanská ani katolická církev a když papež Pius XI. vydal encykliku, ve které napadl novou vlnu „pohanství“ - Hitler zaútočil na kláštery. Proti vůdci se postavily organizované i spontánně vzniklé skupiny a také osamělí bojovníci. A někteří z nich patřili dokonce ke špičce státu: civilista (který se mohl stát kancléřem), generál (který vedl vojska) a velitel zahraniční zpravodajské služby.

Velitel Abhweru W. Canaris prohlásil: „Tato válka předznamenává konec Německa a nás samotných.“ Řekl, že prohra bude strašlivým neštěstím a katastrofou - a triumf nacistického režimu by byl ještě horší. Podle Hitlerova názoru bylo od počátku „úkolem generality rozkaz poslouchat, ne jej zpochybňovat“. Po celou dobu své politické dráhy megaloman Hitler nepochopil, že jeho oponenti jsou vzdělaní a vědí, kam jeho impulsivní rozkazy Německo přivedou. Vůdcovou největší vadou jako stratéga byla kromě strategické nevzdělanosti netrpělivost, která vedla k děsivé představě: že všechny evropské státy porazí najednou.  A to způsobilo jeden obrovský politický a vojenský neúspěch.

Hitler měl mezi Němci hodně nepřátel, evropské špionážní centrály byly propojeny, popraveny byly tisíce lidí z vrcholné politiky, armády i jeho nejbližšího okolí. Hitler dokonce vybíral způsob smrti pro ty, které nenáviděl nejvíc - třeba uškrcení klavírní strunou... Mnozí z nich se bohužel různým způsobem podíleli na tom, že se Německo stalo vůdcovou hračkou: mysleli si, že s ním budou manipulovat. Zaplatili za to životem, s nimi bohužel i miliony obyčejných lidí.

Tato kniha má 439 stránek. Je to spousta faktů a napínavých příběhů, budete ji číst dlouho. Paddy Ashdown byl vojákem britského námořnictva a členem britských tajných služeb, takže dobře znal politické zákulisí. Ale objevil toho tolik, že na konci svého díla píše: „V Anglii existuje jedna stará hádanka: Jak sníte slona? Odpověď zní: Kousek po kousku“. Přiznává, že tato kniha je slon, který jej čas od času přemohl, ale podařilo se mu ji napsat. Vy ji kousek po kousku přečtěte, nepospíchejte, je to zcela výjimečný slon!

Vydala Metafora

Venda Šebrlová