S bratrem Plutem už se nepotkáme, galerie Vladimíra Pechara je završena.

S Vladimírem Pecharem – Plutem, jak zní jeho skautská přezdívka -, jsme se setkávali paralelně na více „frontách“.

Ani nevím, jestli to bylo nejdříve prostřednictvím ilustrací v Českém dialogu a hlavně Českém kalendáři, nebo snad při skautských akcích. Jeho osobitý rukopis jsem každopádně využila také za mého angažmá v Akademickém bulletinu. Tam dokonce později jeho Karel IV. na titulní stránce vzbudil nevoli u jedné členky vedení Akademie věd. Dotazovala se tehdy, proč zrovna tenhle výtvarník, zda má nějakou smlouvu o spolupráci, panovník se jí evidentně moc nepozdával. Inu, zadumané pohledy velikých očí, tak typické pro tvorbu Vladimíra Pechara, se nemusejí líbit každém. Nakonec to však bylo docela stylové - vždyť i Pluto sám tak měl asi své bytí předurčeno – nebyl poddajný ani poddaný žádnému režimu.

Místo dlouhého výčtu díla, výstav, či různých ocenění, si připomeňme Pecharův pestrý život a uměleckou tvorbu připomeňme v rozhovoru, při němž jsme strávili spoustu společného času – bylo mi a je velkou ctí. Zmíněný rozhovor Nebál se a přes kamení kráčel, skautský šátek na krku, v rukou štětec a trumpetu si můžete rozkliknout zde.

O Plutově odchodu jsem se dozvěděla pozdě. Těšila jsem se totiž, že se koncem ledna potkáme na vernisáži v Geofyzikálním ústavu AV ČR. V oné proslavené galerii spořilovských akademiků, kde byla mnohokrát vystavována i díla Vladimíra Pechara.

Milý Pluto, jsem si jista, že si svůj umělecký pohled na svět a noblesu podržíš i na svém úplně posledním vandru!

Marina Hofmanová