Moře je architekt a kouzelník

Lidka Lojdová prosinec 2019 2019 Ostatní česky

 

Zázraky se dějí, a tak jsem se náhle ocitla na břehu moře.

 

Pro vnitrozemkyni je od této vzácné chvíle každá další minuta svátkem. Nádherná krajina ji vezme do náruče, miliony let staré, ale stále krásné skalní stěny, kopce, stromy, barevné domy, vlídné restaurace a obchůdky, opatrní řidiči na cestách kolem pláží a u nich zakotvených lodí.

 

A samozřejmě moře. Když je zrovna klidné, položíš se na hladinu na záda a pozoruješ racky, kteří létají nad tebou a dívají se ti do očí. Když se zvedne vítr, přestanou mávat křídly a nechají se nést. Ty změníš plavecký styl a pozoruješ mořské vlny, které se náhle zvedají a klesají a na každou z nich míří paprsky slunce. Namočená světélka září jako diamanty, miliardy diamantů a ty se mezi nimi na těch nádherných vlnách houpeš a hrajete si jako děti. Jedna vlna tě vystrčí před sebe, druhá tě pošle zpátky, třetí se přes tebe převalí, přes čtvrtou se přehoupneš ty. Vodní masérky ti přitom vyprávějí své šplouchavé příběhy pod modrým nebem. Stačí jen poslouchat.

 

S rybami je to stejné. Jedna pluje vedle tebe. Sleduje každý tvůj pohyb. Odhaduje, jestli jí neublížíš. Když zjistí, že ne, připlave blíž a pohladí tě ploutví. Vítá tě ve slané vodě, má tě za kamarádku, prohlíží si tě a diví se, co to máš na sobě za barevné šupiny. Neví, že jsou to plavky. Taky by je chtěla. To by byla legrace, kdyby ryby nosily plavky! Už to vidím. Je jich v plavkách plné moře!

 

A teď přijde to hlavní.

 

Odpoledne pomalu pokukuje po blížícím se podvečeru. Je třeba se i moři postavit na vlastní nohy a vydat se k pobřeží. Sleduji, kam šlapu, a nestačím se divit. V mělké vodě nedaleko pláže leží na dně kamínky. Umělecká díla! Každý kamínek je jiný! Úžasné architektonické projekty! Návrhy paláců, sídel, hotelů, rodinných vil, tajemných obydlí na vysoké úrovni. Moře vytváří tyto originály ve velkém. Hotové zázraky!

 

Jedna budova je vysoká, od přízemí po střechu ověšená kulatými balkony (pro každou místnost jeden). Vše v bělostném provedení.

 

Nebo budova opásaná souvislou řadou oken, střecha plná zeleně, v přízemí kulatý průjezd pro příjezdy a odjezdy a parkování aut.

 

Nebo budova s terasou na střeše plnou lehátek, uprostřed bazén plněný dešťovou vodou, zeď spojená se skalní stěnou, utajený vchod a horní polovina čelní stěny skleněná.

 

Protože celý život stavím vzdušné zámky, nasbírala jsem si těch architektonických skvostů dost a teď, už zase ve vnitrozemí, se snažím každý prokouknout. Jak si tak kamínky prohlížím, prožívám v duchu znovu ty krásné chvíle, které mí moji nejbližší dopřáli. Večeře  na terase s výhledem na moře. Grilované ryby, polévka z mušlí, kaviár a šampaňské, laskavá slova, smích, ohleduplnost a pochopení. Ještě teď vidím, jak se krabíci, krabičky a krabáčata předvádějí na schůdkách do moře. Lezou lidem pod chodidla, prostě dělají krabí kusy.

 

Ještě teď slyším tichou řeč ploutví, kterou se dorozumívají hejna ryb. Nikoho neruší, a přece jedna o druhé všechno ví. To by byl pod hladinou řev, kdyby to bylo jinak! To by vnitrozemšťana nikdy nenapadlo.

 

A tak neodmítejte, když vám Život podá ruku a přehodí vás, třeba jen na chvilku, z planety Starost na planetu Radost, zvlášť, když tam je moře. Moře je architekt a kouzelník. Ukázalo mi, jak krásně se dá žít, když je s kým.

 

Dík!

Ludmila Lojdo

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012