Gabrielka

Když jsme dočetli příběh českoaustralské dívenky Gabriely Kovaříčkové, rozhodli jsme se na něj reagovat, protože se nám velice líbil a pobavil nás. Trochu jsme litovali, že si ho nemohou přečíst ti, kteří nečtou anglicky. Je napsán svěže a především velmi upřímně. Všechno jsme s ní prožívali, dívali se jejíma očima -- a jistě společně s jejími rodiči trnuli na mnoha místech trochu strachem, například, když se rozhodla zůstat v Praze a bydlet s přítelem někde na Žižkově. Protože jsme bezdětní a tím pádem asi chování dnešních mladých lidí příliš nechápeme, trochu nás to překvapilo. Ale vcelku mohou být rodiče na svoji dcerku pyšní. Je to bystrý, samostaný a myslící mladý človíček, nezatížený žádnými zbytečnými sentimenty. Žila si v Čechách jako jeden z obyčejných občanů země, jako jedna z mnoha. Líbilo se jí tam, přes mnohá protivenství a hory smaženého sýra, který musela jako vegetariánka zkonzumovat. Dívala se očima člověka, který se narodil a vyrostl jinde a viděl víc z tohoto složitého světa.

Proto oceňujeme její vyznání na konci příběhu : I am Czecho-Australanka.

Pak přišlo další číslo časopisu a v něm rozhořčená reakce rodiny Řehořkovy. Je s podivem, jak dokáže být někdo slepý a hluchý k potížím a strastem obyčejných lidí. Všichni ti, kteří navštívili starou vlast po roce 1989 vědí, že je tam bohužel stále ještě mnoho děsivých nedostatků. Potom, co opadla první radost nad tím, že došlo (jak jsme se mylně domnívali) k pádu komunismu, jsme to zjistili všichni. Všechno je jinak. Kafkovsky jinak. Říkáme tomu "Země jako". Jako je demokracie. Jako není a nebylo těch, kteří z minulého režimu tyli. Jako jsou zákony a jako se dodržují. Jako se všechno změnilo.

Stačí přečíst si noviny z jednoho jediného dne v týdnu a jste poučeni o skutečnosti. Někdy jsou to nedostatky do podstaty státního zřízení zasahující, jindy zase mafiánské podvody, korupce a nedodržovaný právní řád -- ani se o tom nechce hovořit. Stoupající sympatie ke komunistické straně, (poslední zpráva: přes 20% možných voličů) podivné výroky prezidenta Klause, aféry politiků, za všechny ta s panem Srbou, tedy vlastně s Kato -- Kavanem, situaci jen dokreslují. Námitka, že je "je to tak všade", pokulhává. Ano, je. Ale nikde, v žádné civilizované zemi ne v tak hrozné míře. Od korupce ke spotřebě alkoholu na českou hlavičku.

Nedomníváme se, že to vše lze přehlédnout a pokrýt nějakým milosrdným kulturním pláštíkem. Nelze přece myslet jen na turisty. Nic si nezastírejme, rozhodně sedí, a vždy sedělo mnohem víc Čechů v hospodách u piva s rumem, než na koncertech, na přednáškách, ve Viole, nebo v opeře. Také konsum alkoholu, statistikami podchycený, nás poučuje o tom, že dívka nebyla daleko od pravdy, když humorně konstatuje, že Češi nejsou národ intelektuálních básníků a umělců, jak jí vyprávěl tatínek, ale národ alkoholiků. Také ho jistě chtěla trochu pozlobit. Skutečností je, že alkohol hraje v životě většiny Čechů nesmírně velikou roli. Intelektuály nevyjímaje, takže tatínek zapomněl svoji informaci doplnit...

Gabrielka jistě také navštěvovala divadla a koncerty, výstavy, musea, jakož možná i hrady a zámky, jak jí mentorsky doporučují manželé Řehořkovi. Mezitím si ovšem vydělávala na živobytí, a jaké to bylo, to nám také trefně popisuje. Řehořkovi ji snobsky odsuzují. Konstatování : "Vrána k vráně sedá ..." je nevhodná hrubost. Dalo by se mu kontrovat příslovím "Sytý hladovému nevěří." Každý přece nevyrestituoval majetek a nevlastní apartment, ve kterém bydlela pohodlně, bez problémů s teplou vodou a pochopitelně zadarmo dcera manželů Řehořkových. Krátká, zcela turistická návštěva, částečně v doprovodu rodičů, (maminka jako ryba ve vodě v pražské dopravě, tatínek, znalec dobrých restaurací) se nedá srovnat s ročním pobytem zcela samotinké a samostatné Grabriely. Zuzanin popis pobytu ve staré vlasti rodičů by mohl být otištěn v jakémkoliv prospektu, propagujícím Českou republiku. S malými změnami i v nějakém před rokem 1989. Jsou to prostě poznatky ze dvou rozdílných hledisek.

Jestliže ale hrady a zámky a jinou kulturou omámená dívka Zuzana konstatuje, že nevěděla nic o evropských dějinách a byla překvapena jejich bohatstvím, pak je to 1: 0 pro rodiče Grabrielky. Ta se toho od nich zřejmě v tomto směru dozvěděla daleko víc, nejen o existenci Ferdy Mravence a Vodníka. Jaká je tedy Gabri -- Elka ? Máme právo nad ní ohrnovat nos? Závěrem říká, že zůstane navždy vděčná rodičům za to, že ji učili česky, protože to znamenalo, že nyní mohla hovořit s babičkou, a tento dar pokládá za cennější než zlato. K tomu není potřeba nic dodat.