Jak vás vidíme my, z druhé strany oceánu (pokračování z minulého čísla, str. 30, 31) Anketa - Jak vás vidíme my, z druhé strany oceánu (pokračování z minulého čísla, str. 30, 31)

9 2003 Ostatní česky
obálka čísla

1. Co si myslíte o Češích a Slovácích žijících v Americe?

2. Stýkáte se s někým z nich?

3. Je (není) dobré udržovat s nimi kontakty a proč?

4. Stojí naše republika o tyto kontakty?

Radan Kapucian, učitel češtiny

1. Dnes, v roce 2003, si těžko dovedu představit, že bych musel opustit svou zemi. Můžeme si cestovat kamkoli, ale je to něco jiného než muset. Určitě si jich vážím jako schopných i statečných lidí. Ve škole jsme se bavili o několika různých vlnách. Známe pobělohorské exulanty, "carovu nabídku" v 19. století (Volyňští Češi), a několik generací ve 20. století. Důvody? Pobělohorští odcházeli hlavně kvůli své víře, což je dnes pro nás hůře srozumitelné, jelikož jsme byli vychováni v době, kdy se náboženství příliš nepěstovalo. Car slíbil Čechům půdu a výhody, splnila se jenom část, ale přesto se velice dobře uplatnili, protože byli odborníci -- pivovarníci, chmelaři, zkušení zemědělci. Dodnes jsou Češi na Ukrajině velice uznávaní. Ze svých zkušeností znám dvě reemigrační vlny -- v roce 1947 a 1991 (iniciativa prezidenta Havla). Ze školy víme hlavně o politických důvodech po roce 1948 a 1968. Při studiu jsem se seznámil s autory, jako je Škvorecký, Kohout, Havel, tedy ti, které bych v 80. letech těžko mohl číst, jelikož nevycházeli. Není mi dnes jasné, co na jejich textech bylo závadného nebo škodlivého, na druhou stranu však nechápu některá témata, o nichž píší. Například že někdo podepsal nějakou Chartu a kvůli tomu musel opustit zaměstnání...

Mám přátele mezi Volyňskými Čechy a rád bych se seznámil i s krajany v Americe.

Magda Hurtová, 60 let, učitelka v penzi

1. O Češích a Slovácích, kteří odjeli do Ameriky počátkem minulého století -- čili o starousedlících -- si myslím jen to nejlepší. Odešli za prací jen s uzlíčkem a se zlatýma českýma ručičkama. Své postavení si vydobyli tvrdou dřinou, vytrvalostí a houževnatostí. Na svou starou vlast nezapomněli, udržují češství a sokolského ducha, zajímají se o současnost u nás, podle svých možností pomáhají i finančně (například povodně). Těchto lidí si hluboce vážím a skláním se před nimi v úctě.

Jiný názor mám na emigranty z pozdější doby, vyjma těch, kterým šlo v padesátých letech o život z důvodů politických. Jde mi o ty, kteří využili situace a spoléhajíce na pomoc amerických Čechů a Slováků chtěli si pokud možno bez práce vybudovat "americký ráj". Plně souhlasím s příspěvkem Libuše Hubičkové v čísle 5 Českého dialogu -- New York a kyselé jablíčko. Nářky emigrantů na nás doma, kteří jsme jim neposkytli tolik rozkoší, kolik očekávali. Kde byli oni, čím pomohli nám, kteří jsme padesát let vydrželi žít v nezáviděníhodných podmínkách?

4. Myslím si, že naše společnost musí stát o všechny dobré a poctivé lidi, tím více o ty, kteří jsou větévkami našeho českého kmene a hlásí se k němu, byť žijí v kosmopolitní Americe. Kéž by v tomto povědomí vychovali i své děti a vnuky.

Jiřina Hanzlová, korektorka nakladatelství

1. Myslím si, že se dosud nerozdělili, stále jsou Čechoslováky, tedy vztahy mají mezi sebou bližší a lepší.

2. Mám venku kamarádky ze sboru Kulínských (a nejen ze sboru). Jsou to báječné holky i kluci, stýkáme se dost často. 3. Samozřejmě, že ano. Protože se máme rádi.

4. To tedy nevím, když vysoký činitel neumí ani odpovědět na dopis, který nabízí pomoc.

L. V., redaktorka Českého rozhlasu, věk 60

1. Jsou to vesměs úspěšní lidé.

2. V Čs. rozhlase dělám autorský cyklus pořadů Naši v zahraničí, který se týká umělců, především hudebníků. S většinou z nich samozřejmě kontakty navazuji.

3. Je dobré udržovat kontakty, ale přitom nelze čekat, že to bude mít nějaký zvláštní efekt. Jejich úspěchy ovšem posilují národní identitu a naše sebevědomí.

4. Řekla bych, že ne příliš.

JUDr. Milan Hulík, advokát, 57 let

1. To nejlepší. Myslím, že spolu s exulanty z Austrálie a Nového Zélandu to měli nejhorší. Dokázali si v tvrdých podmínkách zajistit životní existenci, převzít kladné vlastnosti Američanů a zůstat antikomunisty, nikoliv jenom nekomunisty, jako je náš současný prezident. (A dokázali také vyhodit soudruha Rans-dorfa z restaurace).

Bohuslav Hynek, státní zaměstnanec, 63 let

1. Jsou tací a onací. Jedni vystupují vůči nám skromně a dělají nám ve světě svým umem a prací čest. Ty by se chtělo obejmout. Jiní jsou vůči nám zatrpkli, jako bychom my -- a ne lidé před námi společně s historickými okolnostmi -- způsobili jejich životní bolest. Ti na nás hudrují, ve světě nás denuncují a vymýšlejí si, co všechno jsme povinni pro ně udělat a neděláme.

2. Mým nejbližším přítelem je poúnorový emigrant Ing. Ladislav Kropáček, který si kdysi útěkem za hranice zachránil život, neboť byl jeden z prvních, kdo se z Bartolomějské ulice (forenzní expert) dostavili do Černínského paláce po pádu Jana Masaryka na dlažbu nádvoří. Cením si na něm mj. to, že i když se do republiky vrátil, nechodí k volbám, protože po 40 letech absence si, jak říká, netroufá rozhodovat, jak tu máme žít.

3. Se zahraniční větví našeho národa je třeba udržovat těsné kontakty. Dávat jim najevo, že k nám patří, a taky poslouchat jejich dobře míněné rady. Hloupý Honza se proto do ciziny vypravil, aby pak doma zavedl novoty dále zušlechťující naši dovednost. A naše dovednost je přece příslovečná...

4. Stojí i nestojí. Posledních 50 let jsme žili v určitém civilizačním ghettu. Odvážnější z nás nyní své kontakty se světem včetně se zahraničními krajany berou útokem, zatímco jiní -- a je jich dost -- mají z takové konfrontace obavy. A státní instituce? Ty mají o kontakty s krajany optimální zájem, vždyť kolik z nich se u nás od roku 1990 stalo ministry, velvyslanci, generálními řediteli atd. Bohužel nám trochu otrnulo, když nám Kožený a spol. zašantročili miliardy.

(pokračování v příštím čísle)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012