Vizionář architektury

Vizionář architekturyJørnUtzon a  Sydney

Architekt JørnUtzon se narodil 19. dubna 1918 v Dánsku ve městě Kodaň. Svůjbohatý profesní život spojil se dvěma moderními skandinávskými architekty, jimiž byli Erik G. Asplund a AlvarAalto. Jeho život a tvůrčí práce je charakteristická svým jasným koncepčním pojetím, která přinášejí prostá řešení. Toto pojetí je veřejnosti známé pod názvem aditivní architektura.

Utzon  charakterizoval směr aditivní architektura slovy „Každý květ odlišný od svého souseda podle speciálního místa na větvi, ale všechny květy se skládají ze stejných prvků…..to je základ mnoha mých projektů.“  Jeho vítězství v konkurzu na stavbu Opery v Sydney bylo velkým překvapením, jelikož zaslané výkresy jen málo překračovaly úroveň předběžných náčrtů. Přesto odbornou komisi zaujal ze všech uchazečů nejvíc a jeden z porotců ho dokonce označil za génia architektury. Ve svém návrhu Utzon upřednostnil členění prostor na obslužné a obsluhovací, což je charakteristické pro postmoderní architekturu. Obslužné oblasti jako kuchyně a kanceláře, umožňují plnit funkci v obsluhované oblasti. Za svého života Utzon navrhl řadu staveb, ale jeho nejslavnější stavbou zůstala Opera v Sydney. Nicméně ocenění za svou práci na této budově získal až řadu let po dokončení stavby. V roce 2003 získal Pritzkerovu cenu, čestné občanství města Sydney, čestný doktorát a Řád Austrálie. Za svého života se také dočkal zápisu na seznam Světového kulturního dědictví.

Stavba dánského architekta je opravdu unikátní.Utzon přizpůsobil svůj návrh faktu, že budova bude často vnímána z ptačí perspektivy.Opera disponuje nahrávacím studiem, pěti hlavnímisály a má svou vlastní výstavní síň a knihovnu.  Celková kapacita hlediště je 5467 míst a veškeré zázemí je umístěno v podzemním podlaží. Zajímavostí je, že v koncertním sálu najdete unikátní varhany, které mají 10154 píšťal a jsou zapsány jako největší mechanické varhany na světě.Základ stavby komplexu tvoří železobetonové klenby pokryté betonovými lasturami. Skořepiny byly vytvořeny spojením betonových dílů a dílů odlitých in situ. Žebra, kterátvoří písmenoY, jsou bočně spojena s použitím ocelových táhel a na vnějších lících držena betonovými nosníky. Budova je často přirovnávána k lodi a lodním plachtám, někomu však připomíná čepec jeptišky. Existuje řada teorií o tom, co vlastně inspirovalo Utzona při návrhu budovy.Opera patří k nejnavštěvovanějším stavbám světa a každý rok ji navštíví okolo sedmi milionů návštěvníků.  Má osm jevišť, z nichž jedno se nachází pod širým nebem. Budova Opery v Sydney je od roku 2005 na seznamu australského kulturního dědictví a v roce 2007 byla zařazena na seznam UNESCO -seznam Světového kulturního dědictví.I zde připadá architektoviUtzonovi prvenství. Zápis do seznamu proběhl poprvé v historii ještě za života autora.

Geometrie jako umělecké dílo

Výjimečná není jen stavba, ale i samo umístění budovy. Dánský architekt JørnUtzon  dokázal využít kouzlo jedinečného místa na břehu zálivu v samém středu města Sydney. Utzon chtěl vytvořit kouzelný prostor a k tomuto účelu se rozhodl použít jako hlavní materiál beton. Klíč k realizaci tohoto magického prostoru objevil při tak obyčejné činnosti jakou je loupání pomeranče. Uvědomil si totiž, že každá z bílých „plachet“ může mít různý tvar. Je však potřeba zachovat stejnou křivku. Jednotlivé díly se lišily velikostí, ale protože byly z jedné “koule“ měly stejné zakřivení. Opera má krásné a čisté geometrické tvary a nejvyšší bod budovy se nachází ve výšce 55metrů. Celkem bylopři stavbě použito 1056006lesklých a matných dlaždic. Vyskytl se však další oříšek, který měli inženýři rozlousknout. Beton se v závislosti na teplotě roztahuje nebo zakřivuje.Problém byla tepelná roztažnost betonové konstrukce budovy, když odchylky měly vliv na vnitřní působení sil. Budova opery byla založena na betonových pilotech, které zasahují až pod hladinu vody. Neustálé pohyby by mohly narušit vodotěsnost spojů, což by vedlo ke zborcení budovy. Proto musely být střešní segmenty slepené. K tomu však bylo potřeba najít speciální lepidlo, které vydrží i v těch nejnáročnějších podmínkách. Inspirace se objevila na nečekaném místě a to u francouzského vědce Castaina, který v roce 1936 vynalezl lepidlo na umělý chrup. Jeho epoxid tehdy způsobil revoluci. Opera byla ve své době největší stavbou, na které byla epoxidová pryskyřice využita.

Zavíráme Operu

Operu v Sydney čeká rozsáhlá rekonstrukce, cílem je především vylepšit akustiku budovy, zmodernizovat interiér a odstranit škody napáchané slanou vodou na systému klimatizace. Slavná budova podstoupí rozsáhlou modernizaci, která bude podle dosavadního rozpočtu stát 3,8 miliardy korun.  Kvůli renovaci se od poloviny roku 2019 na osmnáct měsíců uzavřel provoz koncertního sálu.Pro Operu to bude nejrozsáhlejší renovace od jejího otevření. Jak uvedl operní dům v prohlášení „Zaměří se na zdokonalení akustiky a přístupnosti objektu a na přeměnu nevyužívaných kanceláří Opery na tvůrčí výukové centrum, které vytvoří přátelské prostředí pro rodiny.“

Vláda státu Nový Jižní Wales, ve kterém Opera stojí, současně slíbila, že modernizace nezmění vnější charakteristický vzhled budovy připomínající bílé plachetnice.

Anna Sobotková