Nová knížka Bohuslava Hynka

Nová knížka Bohuslava Hynka

Před časem jsem recenzovala jeho knížku Diplomacie kouzla zbavená,.kde vzpomínal na své působení v diplomatických službách po v Africe, a na dobré lidi, které potkával.

Název jeho nové knížky s názvem GRATIAS AGIT je inspirován každoročním udílením cen zahraničním oddělením Ministerstva zahraničí. Na návrhy z celého světa jsou vybráni lidé, kteří si zaslouží ocenit za jejich práci pro druhé. Především se to týká krajanů ve světě. Bohuslav Hynek pracoval po roce 1990, kdy se mohl vrátil z politického "vyhnanství" zpět na MZV, v krajanském odboru. A dobře.

Na titulní straně knížky je Meda Mládková, o které píše v úvodu knihy. (Mimochodem, zakrátko 8. září oslaví sto let.) Její jméno je známé, zrovna tak jako jména Zieleniec, Lady  Milena Grenffel-Baines, Jiří Ješ, Alan Levy. Další více než desítka dalších, které si zasloužili poděkování autora už moc známá nejsou, což však nesnižije zajímavost této knížky. Například Maria Zigmund, která o sobě říká, že je hrdá čtvrtčeška. Její praděd, sokolský činitel, přijel s manželkou do Ruska z Čech v roce 1913 zakládat tam sokolské jednoty. Ale pak přišla krutovláda bolševiků a on už nesměl zpátky. Jeho děti už žily v komunistickém státě. Ve třetí generaci byla Maria, která vystudovala sportovní žurnalistiku, a kterou zajímal její původ. Našla dědečkovy dopisy a doklady a sama se naučila česky. V devadesátých letech přijela do Prahy a požádala o české občanství. Trvalo to sice několik let, ale také díky p. Hynkovi, který vydával krajanům potvrzení o českém původu, občanství získala. Našla si v Praze práci v reprezentační prodejně sklárny Moser. A protože dostala do vínku krásný hlas, učila se zpíval u profesorky zpěvu, jejíž syn si ji velice oblíbil. Paní profesorka sice po čase zemřela, ale Maria s jejím synem klavíristou, úspěšně veřejně vystupují.

Nejsou všechny uveřejněné příběhy tak zalité sluncem jako tento. Třeba Vilma Iggers, která pocházela z Domažlicka a byla ze židovské rodiny, si zažila útrapy pod knutou nacistů a když se jí podařilo emigrovat do USA a Kanady, musela se hodně snažit, aby byla přijata jako rovnocenná občanka. Ale nedala se. Studovala a učila jazyky, a jak mohla, propagovala českou historii a kulturu. Obě zmíněné dámy (i další, o kterých se v knížce píše) mám čest osobně znát a jsem za to ráda.

Eva Střížovská