Kulatá připomínka masakru skautů v lesích Jizerských hor

Je léto, čas prázdnin a čas táborů, ten krásný čas, z něhož zůstává romantická vzpomínka na bezstarostné mládí snad každému z nás. Pro skauty však ona bezstarostnost tak úplně neplatí, vždyť byli trnem v oku každému totalitnímu režimu. Skaut byl rušen a znovuobnovován – a skauti mnohdy vězněni, někteří zaplatili dokonce cenou nejvyšší. Tak tomu bylo i v případě skautského tábora v Jizerských horách v létě roku 1949.

70 let letos uplynulo od ranních ozvěn střelby v lesích pod Vlašským hřebenem. A 70 bylo i příslušníků SNB, kteří tehdy brzy zrána 25. července přepadli tábořiště sedmi železnobrodských skautů, kteří se onoho roku 1949 nechtěli smířit s komunistickým režimem, a tak plánovali útěk z republiky.

Dva skauti zůstali na místě mrtví, dalších pět jich bylo posléze odsouzeno za velezradu s následným pobytem za mřížemi a v pracovních táborech, ovšem trestu neunikli ani lidé, kteří těmto chlapcům pomáhali, lesní dělníci a jiní skauti.

Na události z července 1949 a na to, co následovalo dál, vzpomínal pro pořad Paměť národa jeden z přeživších členů zmiňované skupiny, Radomil Raja.

Co se odehrálo onoho časného rána v lesích pod Vlašským hřebenem, jakým způsobem byl tábor zmasakrován a jaký byl další osud těchto (a podobně i jiných) skautů, nebo jak režim naložil s mrtvými těly?

To vše se dozvíte v článku Masakr skautů v Jizerských horách na webových stánkách Paměti národa v tomto odkazu.

HaM