Aktualita rodiná aneb POMOZTE PROSÍM

červenec2019 2019 Aktuality česky

Joe

Ahoj, jmenuji se Joe! Někteří mne možná znáte. Před dvěma týdny jsem v den narozenin mojí paničky náhle ochrnul na zadní nožky. Nikdo vlastně pořádně neví proč. Veterináři tvrdí, že se to občas stane, že někdy pejsek špatně došlápne, nebo doskočí. Ale mě je teprve 6 let! Mám půl života před sebou! Prvotní prognóza nebyla dobrá, pár dní jsem ležel na veterině, kde se mi snažili různými léky pomoci a vše vypadalo docela nejistě. Nemohl jsem se ani sám vyčůrat. Můj páníček zvažoval i to, že mne nechá utratit, pokud by situace vypadala beznadějně. Ale mne život stále baví! Máme doma dvě malé děti, mám velikou zahradu a barák, který hlídám. Jsem velice poslušný a umím přiběhnout dokonce i na zatleskání, tedy uměl jsem. Teď mi nohy zatím neslouží. Lidé co mne znají o mne tvrdí, že jsem „zlatý pes“, že jsem velice šikovný a chytrý. Od okamžiku kdy mne páníček dostal domů se situace znatelně den ode dne lepší. Několikrát denně se mnou cvičí a rehabilituje. Dokonce už umím nohou pohnout sám od sebe a zvyšuje se každým dnem citlivost. Zatím ale stále nechodím a bude to prý ještě pár týdnů trvat. Já chci ale bojovat a jednoho dne se po zahradě znovu rozběhnout, proto teď začínám chodit na speciální terapie a beru zatím spoustu léků. Páníček přemýšlí i o pořízení koleček, abych se mohl do doby, než se vyléčím, po zahradě pohybovat. Zatím mohu pouze ležet, nebo chodit s pomocí někoho, kdo mne podepře. Moje léčba bohužel znatelně zasahuje do rozpočtu mojí rodiny a mého páníčka, a já se bojím, že jednoho dne bude muset tento boj vzhledem k finanční zátěži vzdát. Proto se rozhodl, že zkusí sílu facebooku a požádáme o pomoc přátele. Pejskaře i nepejskaře. Založil mi tedy bankovní účet, aby mi kamarádi mohli přispět na mou léčbu, která je nákladná. Žádáme vás tedy o pomoc. Je jedno, zda pošlete korunu anebo sto. Každá koruna se počítá a každá koruna mi může opravdu pomoci. Děkuji. Pokud by mne chtěl někdo vidět, může mne navštívit.

Budu rád. Váš Joe

 

Joe a Béďa

Odjakživa máme v naší rodině pejsky. Poslední, kterého jsem měla ve svým synem Markem jakoby ve střídavé péči (byl jeho, ale protože ho práce vede z místa na místo, byla jsmem náhradním pánečkem. Milovali jsme se vzájemně. Když si třeba po týdnu Marek pro pejska přišel, nechtělo se mu ode mne. Prý ho rozmazluju, říkal jeho právoplatný majitel. - No co, každá babička rozmazluje, já na to. Pak jsme oba Béďu přemluvili, aby vstal a šel s Markem domů. Několikrát se ještě po mě kradmo ohlédl. Když jsem mu řekla, hele, jdi, vždyť zase přijdeš, neboj, poslechl. Jednou se rozhodl, že mne navštíví sám. Vlezl do autobusu, a asi po deseti minutách, což obvykle trvala cesta z Holešovic na Prosek, ke mně, vylezl ven. Ale ouha, ocitl se v Kobylisích. Marek zatím zoufale žhavil dráty do DP, do útulků apod. Všechno dobře dopadlo. Díky pánovi na stanici busu, který si všiml, že nějaký zrzavý chlupáč před chvílí nastupoval...Pes byl během chvilky odhalen a Mareček si pro něj přijel. A já jsem mu vysvětlila, že než se příště ke mně vypraví, musí zvolit bus 112 a taky mi předem zavolat, abych byla doma.

Béďa byl moc hodný pes. Všichni jsme ho milovali, i někteří čtenáři mého časopisu, kteří ho potkali u mně v redakci. Ale čas běžel, jak to má ve zvyku a pejsek se blížil k šestnácti letům. Špatně se mu chodilo, až se jednoho dne rozplácl jak žába u mě v kuchyni a následně s Markem v Holešovicích přímo na ulici. A nemohl vstát. Marek ho naložil do auta a odjel k veterináři. Ten ho zrentgenoval a řekl, že je plný nádorů. Že mu sice může dát prášky, ale i tak, že může vydržet tak maximálně tři týdny, lepší by byla injekce, aby se netrápil bolestmi. Marek mi odtamtud telefonoval a radil se co teď. Oba jsme brečeli. Dohodli jsme se na injekci. Já brečím ještě teď, když to píšu...

Ale tomu hodnému Béďovi bylo skoro šestnáct. A Joeovi, který je stejně hodný jako Béďa, a taky ho milujem, je teprve šest, jak píše Matouš, teprve půl života. Je poslušný, má rád čtyřletého Maxíka i roční Rozárku, mámu Káju i Matouše a je taky výborným hlídačem.  Matouš má hypotéku na domek, Kája je na mateřské, já v důchodu. Takže bych si moc přála, aby hodní lidé pomohli tomu pejskovi, poslali něco na účet a Joe by se z té bryndy dostal.

Děkuji všem, kteří tohle čtou...

Eva Střížovská, Matoušova babička

 

Č.Ú.: 1867972018/3030

 

 

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012