Rytecká dílna na Montmartru Lacouriere & Frélaut

Galerie Francouzského institutu v Praze 11. 6. -- 15. 9. 2003

Před téměř 100 lety se stalo návrší Montmartru v Paříži jednou z nejpůvabnějších částí francouzské metropole, nejen pro Pařížany, ale i pro stále rostoucí počet turistů. K dosažení baziliky Sacré Coeur a bohémského náměstíčka Place du Tertre bylo ovšem nutno překonat 220 schodů. Městská municipalita se proto rozhodla v roce 1900 instalovat zde stoupající dopravní prostředek, kolejovou lanovou dráhu se dvěma míjejícími se kabinami, která do dneška již prošla řadou modernizací. Proč tolik péče k překonání stoupání na přímou vzdálenost 107 m?

Vystoupáte-li na Montmartre, projdete historií umění dvacátého století. Na jeho počátku se Montmartre stal útočištěm bouřlivé komunity umělců, básníků a spisovatelů, malířů a sochařů, herců a hudebníků. Všichni zde prožívali velká tvůrčí dobrodružství, narušující staré formy a radikálně měnící všeobecný pohled na svět. Stoupáte-li na Montmartre, máte naději střetnout se s přízrakem Maxe Jacoba plížícího se k náměstí Ravignan do kabaretu Bateau Lavoir za Picassem a Braquem, setkat se s malujícím Renoirem, s básníkem Tristanem Tzarou stoupajícím ulicí Junot, či s Prévertem v zákoutí čtvrti Véron. A s mnoha dalšími dnes bezejmennými. Procházíte historií století Massona, Matisse, Chagalla, Deraina, Hartunga, Musiče, Soulagesse, krátce řečeno stoletím "pařížské školy".

Když v roce 1929 Roger Lacouriere zakládal mědiryteckou dílnu či ateliér v ulici Foyatier na samém temeni Montmartru poblíž Sacré Coeur, dokonale již ovládal techniku hlubotisku. Již v útlém věku se jako syn a vnuk rytce naučil technikám rytí a reprodukční grafiky. Mohl pokračovat v rodinné tradici v ilustrování knih a periodik, věnoval však svou technickou dovednost výhradně potřebám umělců. Své znalosti nabídl nejlepším tvůrcům své doby, mezi nimiž byl Picasso, Braque, Rouault, Chagall, Derain, Miro aj. Služeb Lacouriera využívali později i nakladatelé Vollard, Skira a další.

V roce 1957 předává Roger Lacouriere vedení ateliéru bratům Jacquesu a Robertovi Frélautům a jejich sestře Anně. 1974 vstupuje do dílny Luc Gerin, synovec obou bratrů a pozvolna se stává i dědicem jejich technických dovedností. 1986 Anna a Robert Frélaut otvírají výstavní galerii ve čtvrti Marais k rozšíření vydavatelské činnosti dílny.

Potomci zakladatele vedou ateliér až dodnes a spolupracují se současnými umělci, např. s François Rouanem, Monikou Frydman či Martinem Müller-Reinhartem. Dílna zachovává dvě základní činnosti, ilustrační tisk a vydávání grafických listů, se všemi používanými technikami (lepty, linoryty, suchá jehla, grafiky na kartonu, akvatinty aj.).

Výstava v galerii Francouzského institutu v Praze

Při pohledu na rytiny, které Institut Français shromáždil na letní sezonu 2003, aby vzdal poctu atelidéru Lacouriere-Frélaut, se nás zmocňuje zvláštní pocit: stojíme tváří v tvář "zlatému věku" a v rytinách jako by se mísil výraz rozkvětu i předtucha úpadku. Rozkvět spočívá nepochybně v technické samozřejmosti, v dovednosti hlubotisku, která již dokázala dát tolika umělcům látku, směr i tvůrčí postupy, aby tak mohli vytvářet nové formy a těšit se poněkud "z mnohonásobných originálů". Úpadek a veškerá modernost je tím poznamenána, spočívá v době, kdy se rytecké umění plně prosazovalo, tedy kolem roku 1930, v tom co se nazývalo "ubýváním aury". V okamžiku, kdy je umělecké dílo reprodukováno v mnoha exemplářích, jako by ztrácelo svou autenticitu a jedinečnost.

Představme si tedy onen "zlatý věk" a přenesme se do výšin Montmartru, do dílny Lacouriere-Frélaut. Řemeslníci a umělci se zde oddávají společně krásnému a přitom téměř nemožnému úkolu: reprodukovat umělecká díla a zároveň uchovat jejich "auru".