GEOMETRIE POSVÁTNÉHO PROSTORU

Olga Szymanská duben 2019 Kultura česky

GEOMETRIE POSVÁTNÉHO PROSTORU

JANA BLAŽEJE AICHELA - SANTINIHO

 

Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, chrám Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci v Kutné Hoře či zámek Karlova Koruna. Zdaleka nejen ty ukazuje výstava v pražském Domě U Černé Matky Boží, za nimiž stojí proslulý barokní architekt Jan Blažej Santini Aichel.

 

Jan se narodil 3. února 1677 jako nejstarší syn pražského kameníka Santina Aichela, a to v den sv. Blažeje. Proto byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Blažej. Osud k němu nebyl shovívavý: chromý a s ochrnutou částí těla nemohl převzít kamenickou dílnu po otci. Přesto se vyučil kameníkem a také studoval malířství. Významný architekt Jean Baptista Mathey přijal Santiniho do učení, kde získal smysl pro přesnost řádové architektonické formy i kompozice a poučení o vývoji tehdejší římské architektonické tvorby. A samozřejmě posílil svou touhu po hlavně italské umělecké zkušenosti. Proto se po vyučení kol roku 1696 rozhodl podniknout tovaryšskou cestu. Po Rakousku to byla Itálie. V Římě se seznámil s díly tesinského Francesca Borominiho, radikálního architekta, dle jeho římských konzervativních současníků prý "blázna". Intelektuální a velmi vnímavý Santini však dokázal Borrominiho plně pochopit, navíc rozhodl se ho následovat. A byla to Itálie, kde ke svému jménu přidal i Santini (po otci). Na svou dobu byl velmi vzdělaný: měl číst, psát česky, německy, italsky a latinsky. Orientoval se například v geometrii a křesťanské kabale.

Zesnul v pouhých čtyřiceti šesti letech 7. prosince 1723 v Praze.

 

Od roku 1700 v pouhých třiadvaceti letech začal Jan Blažej Santini projektovat samostatně. První zakázkou od opata W. Lochnera bylo pověření vést stavbu konventu cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi. Za to byl v roce 1704 mimo jiné honorován i párem vraníků. To však byl teprve začátek jeho tvorby. Roku 1702 Santini přijal projektování a vedení stavby klášterního kostela Nanebevzetí P. Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory. Jeho celkové dílo je dobré děli do územních oblastí, pro které přímo stvořil návrhy krásných staveb a podílel se i na jejich realizaci. Západočeský okruh zahrnuje Kladruby, Plasy, Mariánskou Týnici, Mladotice, Hubenov a Kalec. Ve Východočeském okruhu jsou to skvosty v Sedleci u Kutné Hory, Chlumci nad Cidlinou, Panenských Břežanech a v Želivu. Moravský okruh se honosí Santiniho perlami architektury v Zelené hoře, Žďáru nad Sázavou (na seznamu světového dědictví UNESCO), Rajhradu, Křtinách, Zvoli, Horní Bobrové a Obyčtově. A korunuje je Pražský okruh s Palácem hrabat z Lissau, Kostelem sv. Františka Serafinského, Morzínským palácem, Kolowratským palác, Kostelem u Kajetánů a kompexem na Bílé Hoře. Mimořádný talent, píle a preciznost mu zajistili přízeň církevních řádů i uznání společnosti.

 

 

Geometrií kompoziční sítě, která je pro všechny Santiniho stavby společná, se zabývá výstava v pražském Domě U Černé Matky Boží.

Můžeme si zde ověřit, že jeho dílo přesáhlo rámec doby, v níž žil. Stavby natolik přesné, že se znalostí kompoziční sítě lze od jedné stavby k libovolné další dojít s lehkostí, s jakou bychom se procházeli přírodou. Santiniho stavby působí dojmem obalů obepínajících geometrické rovnice. V nich přesnost násobků vnitřních prostorů i vnějších zdí dodává stavbám rytmus proporcí, a to velice harmonický.

Santini dopodrobna studoval rozměry chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Z něj převzal zdejší kompoziční vzory. Svědčí o tom slova kurátora výstavy: „Svatovítská katedrála se stala ideovou matricí -Matkou- jeho díla. Rozměry staveb i kompoziční postupy to potvrzují." Proporčně a rozměrově sladěný s katedrálou na Hradě, je soubor Santiniho staveb, vybraných pro výstavu, u nichž užil stejnou kompozici a míru jednotek a násobků.

 

Ona tajemnost architektury a geometričnost formy Santiniho staveb se nádherně snoubí s Domem U Černé Matky Boží (arch. Gočára), kde expozice probíhá. „Je na výsost inspirující představit právě zde v kubistických interiérech po staletích objevené souvislosti geometrie a prostorového rozvrhu staveb geniálního Jana Blažeje Santiniho Aichela,“ říká Seidl z UPM, které výstavu připravilo.

Těžko se jiná činnost vryla tak hluboko do podoby českého a moravského území jako barokní stavitelství. Dodává krajině rytmem a harmonií originálnosti. A právě osobností, která daleko překročila horizont své doby, byl a navždy zůstává architekt, zakladatel barokní gotiky Jan Blažej Santini-Aichel, zvaný Santini.

Výstava v Domě U Černé matky Boží v Praze otevřena do poloviny září.

 

 

Olga Szymanská

 

Poutní kostel sv.Jana Nepomuckého na Zelené hoře (foto=web)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012