Hrdlička divoká - Pták roku 2019

Již v minulých létech jsem zde, na stránkách Českého dialogu, upozorňoval milé čtenáře na anketu Pták roku, která se koná pod záštitou České společnosti ornitologické (ČSO) a jejímž smyslem je upozornit (nejen) laickou veřejnost na zajímavé či ubývající a ohrožené druhy z ptačí říše u nás. Pro tento rok odborníci vybrali hrdličku divokou ( Streptopelia turtur), která se od běžnější hrdličky zahradní liší jednak pestřejším zbarvením, jednak tím, že žije spíše na okrajích lesů, kde je méně vidět a tím pádem je i méně snadnější kořistí pro predátory. Hrdlička divoká se řadí mezi měkkozobé, tedy do čeledi, která se svými 351 žijícími druhy, mezi něž patří především u mnohých neoblíbení holubi, náleží mezi největší. Je zajímavé, že zatímco u nás jsou holubi (mimochodem jde o druh, který je, snad kromě Grónska, rozšířen všude na naší planetě) poměrně málo zbarvení a převládá u nich barva šedá, u jejich kolegů třeba v Nové Guinei, v celé jihovýchodní Asii či Austrálii, se jejich zbarvení mnohdy vyrovná i těm nejpestřejším papouškům. Králem této čeledi (pod kterou spadá v úvodu zmíněná hrdlička divoká) je bezesporu endemický Korunáč vějířový, který žije pouze v deštných pralesích na Nové Guinei (a bohužel patří mezi významně ohrožené druhy) a svou sytě modrou barvou a nádhernou "paví" korunkou na hlavě vzruší snad každého ornitologa.
Ale zpět k "naší" hrdličce - o obou u nás žijících druzích si jistě počtete podrobněji na internetu (a i s mnoha obrázky, resp. fotografiemi), takže bych v souvislosti s našimi opeřenými přáteli rád upozornil ještě na tři věci.
Za prvé: letos uspořádala ČSO premiérový ročník sčítání ptáků na krmítkách, do kterého se (i díky mediální propagaci akce) zúčastnilo přes 14000 účastníkú! Do první pětice nejčastějších hostů ptačích krmítek se dostala sýkora koňadra, sýkora modřinka, kos černý, a vrabcové polní a domácí (byť se vrabčí populace v posledních desetiletích zmenšila o desítky procent).
Za druhé: jak jsem již mnohokrát psal (a nejen do Českého dialogu), stále se dramaticky snižují počty ptactva nejen u nás, ale bohužel to platí v celé Evropě a potažmo i na celém světě. U nás k nejohroženějším druhům nyní patří sýček obecný, skřivan polní, koroptev polní, chocholouš obecný , většina vodních ptáků (kromě kormoránů a divokých kachen) a samozřejmě velcí dravci, jako jsou orel skalní a mořský či moták lužní (ti hynou často "díky" drátům vysokého napětí i úmyslně poházenými otrávenými návnadami). Proto všem, kteří se o ptactvo a jeho ochranu zajímají, doporučuji nalézt si dobře dělané webové stránky ČSO, kde jsou informace, jak konkrétně se dá našim ptákům pomáhat (např. dárcovskými DMS, budováním budek a krmítek atp.).
Za třetí: blíží se 1. duben, a já jen připomínám, že kromě "apríla" se v tento den už více než sto let (!) u nás i ve světě slaví Mezinárodní den ptactva. Jak vidno, už naši moudří předkové si uvědomovali důležitost ptáků pro přírodu a člověka (mj. hubení hmyzích škůdců, ale třeba i krásné ptačí trylky v "podání" kosů, drozdů, pěnic nebo slavíků). O ptáčcích jsem napsal (zejména pro děti) také pár básniček, tak mi dovolte, abych jednu na závěr tohoto příspěvku uvedl.
ČÁPI
Dlouhonohé čápy
pořád něco trápí.
Tu jim prší na komíně do hnízda,
tu kolem zobáku zas vítr zahvízdá.
Žáby se smějí a kvákají,
čápům se pod kámen schovají.
Ti jsou - tak jako kosi - bosí,
a dobrým lidem prý děti nosí.
Mirek Seifert
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad