Hrdlička divoká - Pták roku 2019

Již v minulých létech jsem zde, na stránkách Českého dialogu, upozorňoval milé čtenáře na anketu Pták roku, která se koná pod záštitou České společnosti ornitologické (ČSO) a jejímž smyslem je upozornit (nejen) laickou veřejnost na zajímavé či ubývající a ohrožené druhy z ptačí říše u nás. Pro tento rok odborníci vybrali hrdličku divokou ( Streptopelia turtur), která se od běžnější hrdličky zahradní liší jednak pestřejším zbarvením, jednak tím, že žije spíše na okrajích lesů, kde je méně vidět a tím pádem je i méně snadnější kořistí pro predátory. Hrdlička divoká se řadí mezi měkkozobé, tedy do čeledi, která se svými 351 žijícími druhy, mezi něž patří především u mnohých neoblíbení holubi,  náleží mezi největší. Je zajímavé, že zatímco u nás jsou holubi (mimochodem jde o druh, který je, snad kromě Grónska, rozšířen všude na naší planetě) poměrně málo zbarvení a převládá u nich barva šedá, u jejich kolegů třeba v Nové Guinei, v celé jihovýchodní Asii či Austrálii, se jejich zbarvení mnohdy vyrovná i těm nejpestřejším papouškům. Králem této čeledi (pod kterou spadá v úvodu zmíněná hrdlička divoká) je bezesporu endemický Korunáč vějířový, který žije pouze v deštných pralesích na Nové Guinei (a bohužel patří mezi významně ohrožené druhy) a svou sytě modrou barvou a nádhernou "paví" korunkou na hlavě vzruší snad každého ornitologa.

Ale zpět k "naší" hrdličce - o obou u nás žijících druzích si jistě počtete podrobněji na internetu (a i s mnoha obrázky, resp. fotografiemi), takže bych v souvislosti s našimi opeřenými přáteli rád upozornil ještě na tři věci.

Za prvé: letos uspořádala ČSO premiérový ročník sčítání ptáků na krmítkách, do kterého se (i díky mediální propagaci akce) zúčastnilo přes 14000 účastníkú! Do první pětice nejčastějších hostů ptačích krmítek se dostala sýkora koňadra, sýkora modřinka, kos černý, a vrabcové polní a domácí (byť se vrabčí populace v posledních desetiletích zmenšila o desítky procent).

Za druhé: jak jsem již mnohokrát psal (a nejen do Českého dialogu), stále se dramaticky snižují počty ptactva nejen u nás, ale bohužel to platí v celé Evropě a potažmo i na celém světě. U nás k nejohroženějším druhům nyní patří sýček obecný, skřivan polní, koroptev polní, chocholouš obecný , většina vodních ptáků (kromě kormoránů a divokých kachen) a samozřejmě velcí dravci, jako jsou orel skalní a mořský či moták lužní (ti hynou často "díky" drátům vysokého napětí i úmyslně poházenými otrávenými návnadami). Proto všem, kteří se o ptactvo a jeho ochranu zajímají, doporučuji nalézt si dobře dělané webové stránky ČSO, kde jsou informace, jak konkrétně se dá našim ptákům pomáhat (např. dárcovskými DMS, budováním budek a krmítek atp.).

Za třetí: blíží se 1. duben, a já jen připomínám, že kromě "apríla" se v tento den už více než sto let (!) u nás i ve světě slaví Mezinárodní den ptactva. Jak vidno, už naši moudří předkové si uvědomovali důležitost ptáků pro přírodu a člověka (mj. hubení hmyzích škůdců, ale třeba i krásné ptačí trylky v "podání" kosů, drozdů, pěnic nebo slavíků). O ptáčcích jsem napsal (zejména pro děti) také pár básniček, tak mi dovolte, abych jednu na závěr tohoto příspěvku uvedl.

ČÁPI

Dlouhonohé čápy

pořád něco trápí.

Tu jim prší na komíně do hnízda,

tu kolem zobáku zas vítr zahvízdá.

Žáby se smějí a kvákají,

čápům se pod kámen schovají.

Ti jsou - tak jako kosi - bosí,

a dobrým lidem prý děti nosí.

Mirek Seifert