Zádušní mše za hraběnku

Jiří Holub
Zádušní mše za hraběnku
Na počátku bylo slovo - vlastně několik slov na str. 5: „Nic z toho se nestalo... nebo snad ano? A pokud ano... stalo se to takhle? Paní Sofie... Johanka... Marie... Honza... skutečně žili? Lhota... je snad Lhotou Červenou? Otázky... otázky... otázky... a tolik možných odpovědí...“ Takovému lákadlu neodoláte a dobře děláte! Celý příběh začíná citací z Dekretů prezidenta Beneše z 21. června 1945 o konfiskaci majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. To v tomto příběhu znamenalo i vyvlastnění zámku Lhota, kde kromě majitelů bydlí i služebnictvo a majordomus/správce Josef Doubek, otec osmileté Johanky. Ta si z té noci pamatuje především křik, hlomoz a tahání nábytku. A otcovy výkřiky: „Honem, no tak si pospěšte, proboha živého!“
Hraběnka Sofie s rodinou odjíždějí na poslední chvíli, po mostě se už blíží opilý dav, zmanipulovaný bývalým přisluhovačem okupantů Krausem. „Co tu chcete?“ zahřmí znovu táta Doubek. „ Ty víš dobře, co chcem. Jdem si pro pár věciček!“ deklamuje Kraus a dav s ním souhlasí. “Jo, to si teda dem!“
Postava svinského Krause, který o sobě tvrdí, že byl u nácků proto, aby „dělal rozvrat zevnitř“, nás provází celý dějem. Po únoru 1948 bylo ještě hůř, majetek se houfně zabavuje, lidé strachy brečí, kdo může – uteče, někdo se oběsí a „člověk se s novými pány musí naučit žít“. „Asi jako se vzteklým psem, který může každou chvíli kousnout a napáchat nevratné škody. Dobrý vítr z východu, špatný ze západu. Bůh s vámi, Češi. I s tebou, Johanko.“ V té době jí bylo jedenáct.
Když jí je 33, pracuje v jindřichohradeckém zámku a taky pomáhá doma. Pak přijde dopis z Rakouska, že zemřela hraběnka Sofie a přeje si být pohřbena doma. Vzpomínky na ni dávají všem na zámku nový smysl života: je potřeba zařídit zádušní mši, pohřeb do rodinné hrobky a především: pozvat hraběnčiny přátele u nás, (někteří z nich pracují jako námezdní síly na svých zámcích), i v zahraničí. Sousední kníže Wratislav pracuje v lese, princezna Radecká trhá lístky v kině a prodává buráky a limonády, hrabě Velebinský třídí fotky v archívu a bojí se přijít, Kolodějové v oprýskaném statečku „se poradí“... Do Prahy, kde se sejdou hosté z ciziny, jde telegram:“ Vse bude pripraveno podle planu“. Jenže do toho přijede neohlášená ministerská návštěva, která má zámek schválit „jako rekreační objekt pro soudruhy“.
Dál už čtete výborný (skoro detektivní) román. Začíná na jaře 1945, pak jsou na řadě duben 1945, červen 1960, srpen 1970, Praha 1970, květen 1982, listopad 1989, jaro 1990 a končí návratem Johančiny lásky Honzy z Austrálie. Je znát, že Jiří Holub prošel mnoha zaměstnáními (nyní je kastelánem na Hrubém Rohovci) a zimní volno tráví v Latinské Americe a Africe. Má nadhled, vidí souvislosti a díky tomu, že už napsal velmi úspěšné dětské knihy, neplýtvá zbytečnými slovy. Knížku ilustroval Juraj Martiška a obrázky sílí pocit souznění s osudy nevinných lidí.
Vydalo nakl. JaS
Venda Šebrlová
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad