Splněný hokejový sen aneb Dobrodružství na Roulstonu očima matky - díl 3.

Marina Hofmanová (Hužvárová) březen 2019 Rozhovory česky

Na kanadský „rybník“, kde to od 14. do 17. února 2019 žilo světovým mistrovstvím World Pond Hockey Championship nakonec vzdor blizardu šťastně dorazilo všech šest týmů z Česka a tři mužstva ze Slovenska. Možná ne k úplnému potěšení místních kvůli loňskému vítězství Starých dobrých českých pušek. Rovněž letos naši předvedli, že hrát skutečně dovedou, když se všichni dostali do osmifinále. V česko-slovenských barvách se pak dokonce odehrálo i finále, v němž zvítězili náměšťští Captains nad bratislavskými Frosty Shots Zoznam.

Dlouhovlásky Prague Ice Ladies - Marina, dvě Magdy, Jana a Eva - se  statečně probojovaly do čtvrtfinále. Navíc na tomto mistrovství světa zapsaly své domovině a zároveň i celému starému kontinentu historicky první účast žen-Evropanek.

 

Byly doby, kdy se v zimě taky u nás radostně bruslilo, na školních hřištích vyrůstaly mantinely, ale poléval se i kdejaký plácek mezi domy. To už dnes bohužel není pravda. Pokud nechcete jít na zimní stadion, musíte honem využít těch několika dní, kdy zamrznou vodní hladiny. Takový spěch ovšem ve východokanadském Novém Brunšviku nemají. Na tlustém ledu jezera Roulston tam technika upravila pro simultánní boje 40 týmů rovnou dvě desítky kluzišť - herní plochy mohou tak maximálně zmizet pod přívalem sněhu. Však taky holčičí parta Prague Ice Ladies hlásí po svém příjezdu 13. února: „Jů, tady chumelí!“

 

Když se hraje venku na ledě, ať už je to rybník nebo jiná zamrzlá plocha, bývá velmi důležitým nástrojem hrablo na sníh. Má každé z dvaceti tamějších kluzišť i svoje „mistrovské“ hrablo? Jak se udržují hřiště mezi zápasy?

Před turnajem upravují led normální rolby, jako jezdí na zimním stadionu. Mimochodem v Plaster Rocku mají krytou halu - World Pond Hockey Championship tu začali pořádat právě proto, aby si na ni vydělali.

Na rolbou upravený led je potřeba nahrnout sníh, aby se mohla ohraničit jednotlivá hřiště. V okamžiku, kdy jsou hřiště postavena, už se tam rolby nevejdou, tudíž ledové plochy upravují takové malé bagry s velkým kartáčem, který hrací pole čistí.

Pokud ovšem sněží a už se má jít hrát, stroje nestíhají upravit plochu kartáči, takže si hráči musí upravit hřiště sami. Taky se nám stalo, že jsme před zápasem odhrabávaly sníh.

 

Ach ano, Marinko, minule už jsem konstatovala, že když jste v pořádku dorazily do cíle, spadl mi ze srdce takový balvan, až pod ním napraskl led. Třeba to byla právě ona puklina, přes kterou jsi se pěkně rozmajzla, a nejen ty…

No tak to ti za tu rýhu pěkně děkuju mami! Je pravda, že jak se mistrovství blíží ke konci, znatelně se zhoršuje kvalita ledu, protože už ho pořadatelé nemůžou rolbovat. A tak se občas přihodí, že puky odskakují tam, kam nemají, a s hráči je to podobně. Když se vám zasekne brusle v rýze, skončíte přinejlepším na kolenou, ale většinou je z toho pěkná rybníková rybička.

 

Na jaře, až Roulston roztaje, sbírají vodníci (pokud tam nějací jsou) místo dušiček nejspíš puky. Kolik jich tam asi musí být rozlítaných? Nahrnutý sníh je určitě daleko nižší než mantinely - nelétají náhodou na sousední herní plochy taky rozparádění hráči?

Lítá oboje. Rybníkový hokej by se neměl hrát do těla, ovšem rozhodčí to moc neřeší, a tak se to občas taky pěkně řeže. Hráči ale většinou skončí ve sněžné kupě, někdy dokonce dost vtipně, třeba hlavou napřed a pak vypadají jak pštrosi.

Puky létají o dost častěji, ale ne moc vysoko, protože se střílí do nízkých branek. Většinou vás kromě modřiny nic horšího postihnout nemůže.

 

Říkáš „rozhodčí hru do těla moc neřeší,“ ale v pravidlech se píše, že hru dozoruje jen jakýsi zapisovatel, který současně připisuje i „góly“ za fauly. Tak jak je to vlastně?

Místo rozhodčích tam jsou právě zmiňovaní zapisovatelé, kteří mají hlídat jak góly, tak fauly. Fauly se ale moc nehlídají. S jedním týmem Kanaďanek jsme se docela dost řezaly, ale žádný gól nám připsaný nebyl, protihráčkám také ne. A co jsme slyšely od kluků, bylo to stejné.

Tudíž zapisovatelé čárkují především góly. A vy je také musíte pořádně nahlásit a zvednout ruce, protože občas nemá zapisovatel šanci vidět, zda gól padl nebo ne.

 

Na rybníkovém mistrovství má být hlavně legrace. Jaká panovala v Plaster Rocku atmosféra?

Atmosféra byla skvělá, kluci se nám snažili radit s taktikou, protože už nějaké zápasy za sebou měli. Celkově jsme si všichni pomáhali a skvěle jsme si sedli.

Co se týče kanadských týmů a celého turnaje, má na něm být především sranda a dobrá nálada, což skutečně byla. Myslím, že všechny týmy zde zažily nepopsatelnou atmosféru a legraci. Dovoluji si říct, že pro všechny z nás to je jeden z nejlepších zážitků, u jakého jsme měli možnost být. Takže turnaj plní svůj účel nejméně na 100 %.

 

Mimochodem, nepřekvapilo chlapy, že je doplní ledové královny? Nepodceňovali vás?

Myslím, že vůbec neřešili to, že je doplníme. Petr ze Starých pušek nám po tréninku v Montrealu pravil: „Holky, ale vy nejste až takový kopyta.“ Takže nás původně asi trochu podceňovali. Ale předpokládám, že to vycházelo hlavně ze skutečnosti, že většina chlapů neměla ani ponětí, jak holky hrají.

 

Marinko, prozraď, s jakými soupeřkami se vám hrálo nejlépe. Nakolik se svým přístupem lišily?

Hrálo se nám dobře skoro proti všem týmům, protože byly přátelské, až na jeden. S těmi kanadskými holkami jsme se potkaly ve čtvrtém zápase. Do první poloviny jsme vyhrávaly, ale soupeřky hrály zákeřně a tvrdě. My jsme přistoupily na jejich hru, nechaly se vyprovokovat, a začaly jsme prohrávat. Ten zápas se neobešel ani bez nadávek a zbytečných faulů, takže nic příjemného.

Oproti tomu jsme další zápas hrály proti starším dámám, které ovšem věkem klamaly. Jejich přístup byl úplně jiný, než agresivní hra mladých Kanaďanek. Před zápasem jsme od nich dostaly dárky. A taky nás nejspíš viděly předešlou noc v baru, protože přinesly i Fireball, abychom si před zápasem společně daly štamprličku na dobrou hru. O tom, že by nám tamní oblíbená skořicová whisky pomohla, bych ale silně pochybovala...

 

Měli jste čas chodit si vzájemně fandit?

Pokud jsme ve stejný čas nehrály současně s jinými českými týmy, tak jsme se snažily chodit koukat na kluky. Stejně tak chodili kluci koukat na nás. Je velmi příjemné, když za zády cítíte podporu od jiného českého týmu.

 

Na běžném stadionu jsou světelné tabule s výsledky. Podle čeho jste se vy i diváci orientovali? Snažila jsem se sledovat výsledky na webu WPHC, ale to se vskutku nedařilo, neboť to správci webu evidentně neřešili. Pokud vím, byl ve výsledcích i nějaký zmatek. Jak rychle jste se tyto informace dozvídali?

Výsledky se zjišťovaly od zapisovatelů. A problémy se občas opravdu vyskytovaly. Stalo se to nám a ještě jednomu českému mužstvu, když jsme oba vyhráli první zápas.

Večer jsme se sešli v party stanu, kde byly tabule s výsledky. Všem už jsme samozřejmě stačily říct, že jsme vyhrály a najednou za námi přišli kluci z Frosty Shots a říkají: „Holky, nevadí, tak příští zápas.“ V ten moment jsem si myslela, že si dělají srandu a začala jsem se smát a říkám: „My jsme vyhrály.“ Kluci ukázali na tabuli a tam byl výsledek našeho zápasu obráceně. Tak jsme ještě ten večer sháněly holky z druhého týmu, abychom to šly s vedoucím turnaje vyřešit. Jelikož v Plaster Rocku panovala opravdu přátelská atmosféra, tak holky neměly žádný problém s uznáním, že prohrály, a vše bylo rychle vyřešené i s vedoucím.

Ale věřím, že při takovém množství týmů a zápasů je těžké dávat průběžné výsledky na oficiální stránky.

 

Rybniční hokej je oproti tomu normálnímu střelecky produktivnější. Víš, kolik bylo nejvíc gólů za utkání, nebo kolik gólů dal nejproduktivnější tým za celý turnaj?

To nevím, ale je pravda, že gólů padá hlavně v prvních zápasech hodně. V play-off už jich padá rapidně méně. Jeden z českých týmů, už nevím který, v základní části nasázel jednomu z kanadských týmů 32 gólů a ti kluci už ani nechtěli zápas dohrávat.

 

Ohlédněme se ještě za vaším cestováním. Když jsme doma probíraly, jak se dopravíte z Montrealu do Plaster Rocku, vyloučily jsme auto i kvůli tomu, že mimo tebe žádné z děvčat neřídí. Neměla jsi s sebou náhodou jen český řidičák?

To je pravda, měla. A staly se mi s ním rovnou dvě úsměvné příhody:

Když jsme si půjčovaly auto, neměla jsem řidičák u sebe, protože jsem s tím nepočítala. Jenže jsem měla být napsaná jako řidička, a tak pán řekl, že mu stačí občanka. Zapsal si mé údaje a všichni jsme společně jeli pro auto. Po cestě jsme vymýšlely, jak to uděláme, když nemám papíry, a tak mi Majda dala svoje, že jsme si celkem podobné. Nasedly jsme do vozu a jely za pánem zpět do autopůjčovny. On mezitím zapomněl, že jsem neměla papíry. V půjčovně povídal, že řídím dobře a že jen potřebuje ještě něco dopsat, ať mu dám papíry. „Já je ale nemám,“ odpovídám. Pán vytřeštil oči „Ty jsi jela bez papírů?“ „Ne měla jsem Majdiny, jsme si podobné.“ Chytil se za hlavu, rozpačitě se zasmál a řekl: „Jeďte už! A přidejte si mě na facebook, ať vím, že jste dobře dojely.“

 

Druhá příhoda je z Plaster Rocku. Jak už bylo řečeno, Mistrovství světa je hlavně místem zábavy a přátelské atmosféry, a tak jejich kanadská whisky Fireball a pivo teče proudem. Z toho důvodu kontrolují silnice policajti.

Jely jsme takhle ze zápasu a policajti nás zastavili taky. Netušili, že bychom mohly být z jiného kontinentu, protože tam do té doby hrály jen Kanaďanky. Samozřejmě jsme s holkami znervózněly, když na nás začali mávat. Už jsem sice u sebe měla svůj český řidičák, ten mezinárodní jsem ale neměla vůbec. „Dobrý den, papíry prosím,“ řekl pan policajt. Poslušně jsem mu podala svůj řidičský průkaz. Suverénně si ho vzal, koukl na něj, pak zaostřil, koukl se na mě: „Odkud jste?“ Říkám si v duchu, to bude průšvih! „Z České republiky,“ nervózně odpovídám. „Jeee, z Prahy? Miluju to tam, minulý rok jsme byli v České republice tři týdny s rodinou.“ A bylo vyhráno. Popřál nám hodně štěstí do turnaje a nechal nás jet.

 

Živě si dovedu představit emoce našich účastníků při přímo neuvěřitelném závěru Mistrovství světa v rybníkovém hokeji, kdy se v Kanadě utkali o titul Češi se Slováky. Jak jste prožívali ten ohromný česko-slovenský hokejový sen? A prý pak jste jako správné Češky rozezpívaly oficiální oslavu…

Na finále jsme samozřejmě fandily. Byl to parádní hokej s tou výhodou, že jsem přála oběma týmům, takže jsem se mohla radovat, když padaly góly na obě strany. A oslava s pořadateli akce a finálovými týmy byla neskutečná, akorát to vypadalo, že my jsme to finále vyhrály také. Ale přesně o to jde, Mistrovství světa v rybníkovém hokeji není o nějaké bezhlavé rivalitě, ale účelem je bavit se, i když nevyhrajete. A my jsme si to celé užily na tisíc procent.

 

Úplně první Evropanky v historii World Pond Ice Hockey Championship předvedly skvělý výkon. O to cennější, že se Marina, dvě Magdy, Jana a Eva vydaly do Kanady zcela samy a bylo jen a pouze na nich, zda a jak se do kýženého cíle v Plaster Rocku dostanou. Blizard, bílá mlha ani černá tma, natož dlouhé míle (nebo nějaké papíry) je nemohly zastavit na trase ke společnému hokejovému snu.

Svým odhodláním, odvahou a nepochybně také schopností řešit různé technické problémy, ať už na cestě nebo na hřišti (samozřejmě v angličtině, jinak by to ani nešlo) otevřela naše děvčata pomyslné dveře na příští Mistrovství světa v rybníkovém hokeji dalším českým či evropským hokejistkám.

A to přeci stálo i za (ne)malé nervové vypětí (ne)jedné maminky!

 

Se svou dcerou Marinou rozmlouvala Marina Hofmanová

 

1. a 2. díl vyprávění naleznete v odkazech:

Česká děvčata reprezentovala v kanadském Plaster Rocku Evropu aneb Hokejové rybniční dobrodružství očima matky - díl 1.

Prague Ice Ladies v Plaster Rocku aneb Hokejové rybniční dobrodružství očima matky – díl 2.

 

Rozhlasový rozhovor na Čro Region zde.

 

Více informací najdete na https://www.hokejovysen.cz/mistrovstvi-sveta/ nebo http://worldpondhockey.ca/en/home.