Mika Waltari -- Plavovláska

Vydalo nakladatelství Hejkal,
přeložily Markéta Hejkalová
a Viola-Parente Čapková

Autor proslulý svými historickými romány (Egypťan Sinuhet, Krvavá lázeň, Temný anděl, Tajemný Etrusk) se v této útlé knížce vrací do doby poměrně nedávné. Dvě novely -- Plavovláska a Už nikdy nebude zítra -- se odehrávají v prostředí Waltarimu důvěrně známém, v Helsinkách 20. a 30. let nedávno minulého století. Věcný popis atmosféry tohoto, pro nás až exotického města, v němž se odehrávají osudy tolik podobné osudům z jiných velkoměst, ozvláštňuje oba příběhy jakoby filmovým pojetím. Chlad moře, rychle míjející finské jaro a léto magické svým severským světlem, život na luxusních bulvárech kontrastuje s tmavými uličkami a dvorky prvního příběhu mladičké prostitutky, v dětství prahnoucí po rodičovské lásce, jejíž nedostatek spolu s touhou po penězích pozvolna způsobuje dívčin pád.

Motiv moci peněz, nenaplněných snů a konfliktu se zákonem se objevuje i v druhém příběhu, kde se tragicky protínají osudy tří lidí -- majitele úspěšné firmy, jeho mladičké manželky vzešlé z chudých poměrů a bývalého vojáka z 1. světové války, oproštěného od všech iluzí, který zastává významnou pozici v majitelově firmě.

Na pozadí děje prosvítá průběh hospodářské krize a nadcházející II. světová válka. Přestože v obou novelách je použita "ich"forma, čtenář spolu s autorem sleduje děj s odstupem, což umocňuje pocit neodvratitelnosti tragického směřování lidských osudů jednotlivě i historicky. Waltari ale nad vším v posledních větách vždy nechá vysvitnout malé světélko spravedlnosti jako útěchu, že život jde přes tragédie jednotlivců i lidstva dál...