STROMY VYPRAVUJÍ

Autorka knihy Marie Hrušková je česká spisovatelka a scenáristka. Vede webovou stránku www.pamatnestromy.cz, spolupracuje s rozhlasem a televizí a její texty o stromech se staly podkladem například pro televizní pořad Paměť stromů (2003). V roce 2011 jí vyšla výpravná obrazová publikace Podivuhodné stromy. V této knize se soustředí na nejmohutnější stromy, které lze potkat při toulkách naší vlastí, a texty, plné zajímavostí A napsala i další krásné kn ihy o stromech. Výsledkem jsou krásná inspirativní publikace, která pohladí po duši.
Autorka Marie je významnou autorkou i našeho Českého dialogu a především Českého kalendáře, který vycházel 22 let.
Než dlouhosáhlou recenzi, přidávám ukázku z knihy Stromy vypravují.
O LÍPĚ, KTERÁ ZPÍVALA
Příběh vypravuje o Zpívající lípě, která po dlouhá staletí roste ve vesnici Telecí nedaleko Poličky. Krásná stará lípa patří k nejvýznamnějším a nejmohutnějším stromům v naší zemi, i proto o ní psali mnozí spisovatelé. Mne zaujala pověst zpracovaná Miloslavem Burešem, spisovatelem s citlivým vztahem k rodné Českomoravské vysočině. Zavádí čtenáře do druhé poloviny 17. století, kdy bylo u nás povoleno jako jediné náboženství katolické. Nekatolíci byli pronásledováni, nekatolické knihy byly ničeny, písně jednoty bratrské zakázány. Starý výminkář z chalupy, u které lípa roste, náhodou objevil, že korunou se dá sestoupit do její dutiny a v tom zvláštním úkrytu pak začal zaznamenávat zakázané modlitby, žalmy a písně. Aby si texty vybavil, tedy si je říkal nahlas nebo prozpěvoval. Jeho hlas splýval se šuměním větví stromu a lojová svíčka dodávala chvějivé světlo…
Večer se pomalu proměňoval v noc ještě prohřátou odpoledním sluncem, i když obloze už vládl měsíc. Jen nesměle, jak mu to dovolovaly mraky. Ticho horské vsi s chalupami rozhozenými po kopcích vyrušovalo zaštěkání psa, kterému se nelíbilo, že ne všichni lidi se uložili ke spaní. Pes se uklidnil – poznal, že pozdní chodci, opatrně se pohybující mezi keři, nejsou cizí.
Ze stínu chalupy vystoupila mužská postava. To Jakub - čekal, až se soused z chalupy nad ním přiblíží, aby se znovu vydali na tajemnou, ale zakázanou výpravu za slovy, která potřebovali znovu slyšet.
Tentokrát starší muž přišel s malým synkem. „Vzal jsem s sebou našeho nejstaršího. Už z toho má rozum, co se děje. Tak aby nezapomínal.“
„Víte, sousede, já posledně po návratu nezavřel oči skoro do rána. Musel jsem myslet na to, co s námi bude.“
„Ale, Jakube, věřit musíš. Když jsem nahlas z lípy slyšel, co nás učili naši rodiče a čeho se my máme odřeknout, jako ba už neplatilo:cti otce svého a matku svou… tak já se po návratu modlil jako dřív. Žena se ke mně přidala a bylo nám pak celý den nějak lehčeji. Proto jsem vzal dneska Vašíka. Ale raději už dost povídání, hlas se v noci nese daleko…“
„Sousede, nejsme jediní, podívejte,“ šeptem řekl mladší z mužů. Oči už zvykly tmě, a tak byly k rozeznání postavy mužů, kteří opatrně, hlavně skryti ve stínu, také směřovali ke stromu, jehož bohatě olistěná koruna se zvedala nad střechou chalupy na protějším svahu.
„ Vezmeme to raději větší oklikou. Možná budou dole u cesty číhat panští pacholci, nesmíme jim padnout do rukou. Na druhé straně nad lípou jsem vyhlídl křoví, za kterým se dá ukrýt a ani k lípě to není daleko.“
Tak už po několikáté se vesničané tajně nocí kradli do blízkosti lípy, která lidem záhadně dávala naději, když už to ani nečekali. Lípa tichounce zpívala starým třaslavým hlasem, jako měli jejich staříci, připomínala, o čem bylo zapovězené i jen přemýšlet. Záře vycházející z její koruny tajemnost zvýrazňovala. Kouzlo bylo tak působivé, že ani drábové se neodvážili vztáhnout ruku na očarovaný strom, na kterém při přísném zkoumání za bílého dne nebylo shledáno nic mimořádného.
Lidé tajně přicházeli, aby se dočkali zázraku, a nikým neviděni se ztráceli ve tmě, když hlas umlkl a světlo zmizelo, aby druhý den či za několik dní korunu lípy znovu prozářilo mihotavé světlo a oni se k ní přes všechny zákazy opět vydávali.…
Když byl soused se synkem skoro doma u chalupy, na chvilku se zastavil: „ Vašíku, nezapomeň na tenhle večer a na naši vzácnou lípu, ani na to, jaký nám předala vzkaz,“ vážně ekl muž a Vašík ucítil na ramenou otcovu ruku. A pak pohlazení po vlasech – tak vzácné od otce, který byl spíš přísný a nemluva. I to patřilo k té tajemné noci, která teď už nic neprozrazovala. Jen hvězdy chvílemi zasvitly mezi mraky. Vesnice spa
-red-la…
O krásné fotografie v knize STROMY VYPRAVUJÍ se postaral Pavel Hossl, kresby jsou Jaroslava Turka. Vydalo nakladatelství KAZDA.
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce

Eva Střížovská
Howdy from Texas II
Češi v Texasu jsou výrazná a specifická komunita, která žije v tomto státě USA již od 19. století.
Reportážní česko-anglická publikace šéfredaktorky Českého dialogu.
Brožovaná publikace, 184 stran, cena v ČR 200 Kč + poštovné, objednávejte na: strizovska@seznam.cz
(ceny a platby pro zahraničí sdělíme)
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad