K „vítěznému únoru“.

K „vítěznému únoru“.
Koukla jsem, co kdo říká k výročí, kdy se vlády u nás zmocnila zločinecká komunistická strana, což je oficiální vyjádření našeho Parlamentu z let devadesátých.A moc jsem zatím nenašla, snad více zítra. Tak zatím:
Jaroslav Kubera, senátor a starosta Teplic
„25. února 1948 se definitivně a na dlouhá temná desetiletí prodrali k moci komunisté. Studenti pražských škol se rozhodli vyjádřit podporu svému prezidentovi Edvardu Benešovi. Naivně věřili, že i za komunistů budou platit demokratická pravidla. Hned tady, v místech, kde stojíme, dali komunisté najevo, že totalita nectí pravidla, nectí respekt k názoru druhých,“ řekl úvodem projevu Kubera.
„Dnes mám obavu, že si postupně zvykáme na podobný model. Alespoň formálně máme demokratická pravidla, demokratické volby i nezávislá média. Slyšíte hrůzu z mých slov? Po čtyřiceti letech po skončení totality vás opět utěšuji, že není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř,“ dodal s tím, že je to špatný výsledek 30 let svobody.
Miroslav Kalousek: „25. únor 1948 nebyl bleskem z čistého nebe. Byl výsledkem několikaletého procesu, kdy si lidé nechali líbit postupné ohýbání demokratických zásad, omezování svobody a koncentraci moci. Až přišli o svobodu zcela a zavládla zvůle. Hlavní chybou byla lhostejnost. Neopakujme ji.“
Petr Paulczyňski: „V roce 1951, kdy mi bylo 5 let, mi komunisti zavřeli na dva roky tátu do uranu, aby mi ho vrátili s podlomeným zdravím. K výročí Vítězného února vzkazuji pohrobkům: Ať vás čert vezme, svině rudý. Jak říkal táta: V 89. jsme je měli pověšet na lucerny.“
A já: Dnes jsem shlédla na FB připomínku, jak se znárodňovalo v zemědělství a jak se se (nikoli se, ale jak oni, zločinci) zničili rolníky, jak zničili v celém státě zemědělství. Hezky to tam mj. vysvětluje naše výtečná autorka –historička Jana Volfová.
Jako panu Petrovi P., bylo mi v té době také pět let. A dobře si pamatuji, jak u nás zazvonil jednoho dne zvonek, a za dveřmi stáli dva páni v kožených kabátech a říkali mojí mamince: Jdeme vám znárodnit vaši dílnu. Nebyla to ani dílna, spíš dílnička. Dostala ji od svého tatínka jako svatební dar, byla vystudovaná keramička. Chodili jsme tam s tatínkem a já se učila dělat cosi z hlíny, co jsem viděla, že dělají oni .
Maminka to vzala jaksi sportovně, nastoupila do práce, nás, děti, dala do školky a léta pak splácela úvěr, který si u banky vzala na rozjezd svého podnikání.
Ale jiní na tom byli po komunistickém puči hůř. Byli popravení, umučení, zavření na léta jak v uranových dolech, tak na Pankráci, byla naprosto umrtvena demokracie první republiky, nastolena totalita a obnoven strach jako za fašistů.
Našim čtenářům to asi nemusím moc připomínat, ale přála bych si, aby to věděli i mladí lidé, kteří se narodili až po těch hrůzách a třeba si libují, že mají chytrý telefon a to jim stačí? Doufám, že ne.
Eva Střížovská
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad