Erazim Kohák -- poutník po hvězdách ...

8 2001 Kultura česky
obálka čísla

"Život v pravdě je pro mě zápolení o pravdu"
    Již potřetí přinášíme čtenářům Českého dialogu v ;kulturní rubrice povídání s významným Čechem, které v knižní podobě v ;edici Rozhovory připravilo pražské nakladatelství Portál. Tentokrát se zastavíme s českým filosofem Erazimem Kohákem. Nad jeho názory filosofickými, ekologickými, pedagogickými, ale i ryze lidskými. Jeho slova se dotknou víry, Boha, pravdy, dobra, vzdělání, hodnot...

ERAZIM KOHÁK (1933)

-- V roce 1948 emigroval s rodiči do USA, kde pracoval jako zemědělský a stavební dělník, později souběžně studoval filosofii a teologii na Yaleské univerzitě. Od roku 1960 přednáší na Bostonské univerzitě. Od roku 1990 opět žije v České republice, přednáší na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve svém díle vychází z Husserlovy fenomenologie a mravního humanismu T. G. Masaryka, částečně je ovlivněn též americkým personalismem. Zvláštní pozornost věnuje problematice svobody a odpovědnosti člověka a otázkám lidského soužití. Z řady jeho anglicky i česky vydaných knih jmenujme zejména The Embers and the Stars; Idea and Experience; The Green Halo; Jana Patočku, filosofický životopis Pražské přednášky; Člověk, dobro a zlo a Zelenou svatozář.
    Váží si Jana Patočky, ač se s ;ním filosoficky i politicky rozchází. Podobně si váží Tomáše G. Masaryka a Edmunda Husserla.
    Šantora, Roman -- Zajíc, Jiří: Erazim Kohák. Poutník po hvězdách (Rozhovory) . Praha, Portál 2001. 200 s.


    Autoři knihy představují Koháka nejen jako teoretika, ale především jako člověka, který se umí dívat, naslouchat, reflektovat skutečnost, kterou vnímá, a angažovat se tam, kde je to třeba. Například v boji proti materiální konzumenci a globalizaci. Tak po pravdě, jak sám říká, má rád krásu a poezii každodenního života, ale umění neumí ... " Literaturu jsem nikdy nevnímal jako nějaké umění, tedy jako něco snobského, nýbrž jako něco základně lidského, poctivého, stejně životně opravdového jako práce a láska. Celý život v sobě nesu touhu po opravdovosti. Snad je to tím, že od dětství jsem se musel stylizovat. Nejdřív byl protektorát -- celým srdcem i myslí jsme byli vlastenci Československé republiky... Potom exil -- nemohl jsem být tím, čím jsem byl. Musel jsem se snažit být sladitelný s tím zcela jiným americkým světem. Stejně tak, když jsem se vrátil -- musel jsem za sebou nechat celou svou americkou totožnost a stát se znovu Čechem. Nebyla to přetvářka, ale vyžadovalo to vědomé úsilí a celou řadu nových znalostí, tedy zas um-ění. Snad proto mám rád, co je opravdové, poctivé. Mám rád fyzickou práci, mozolnaté dlaně, ryzí city, opravdové, beze všeho umu ..."
    V rozpravě O výzvách a hrozbách globalizace k tomuto aktuálnímu tématu Erazim Kohák mj. říká: " V západním tisku se globalizace užívá ve smyslu vědomého úsilí odstranit jakékoliv zábrany volnému podnikání západních nadnárodních koncernů ... V podstatě je to tedy pokus podřadit všechny ostatní lidské zájmy potřebám maximalizace zisku. A to není ekonomické rozhodnutí, to je rozhodnutí politické -- rozhodli jsme se, že ekonomické zájmy mají mít absolutní přednost, tedy přednost před zájmy kulturními, ekologickými, zdravotními, prostě přede vším... Obecně to vede k prudkému nárůstu zisků ekonomicky vyspělých zemí a vrstev na úkor ekonomiky slabších ..." Základem lidství je ne konzum, ale činnost...
    " Celý život jsem si vědom toho, čemu říkáme ekonomické ohledy. Na lidech mi vždycky připadalo nejzajímavější, jak si vydělají ten chléb náš vezdejší. Vážím si práce a mám ji rád -- je to naše bezprostřední ztělesnění. Nemám rád intelektuály, kteří považují fyzickou práci za bolestný úděl a za něco pod svou úroveň. Vždycky mi působilo radost dělat si něco sám pro pocit, že vytvářím hodnotu. Proto jsem rád pracoval na stavbách a pak si stavěl domeček v lese. Jenže ty ekonomické ohledy jsou prostředek, ne cíl. Nejprve se potřebujeme rozhodnout, čeho chceme dosáhnout, čeho si vážíme, co je smyslem našeho života. Když to víme, potřebujeme se začít ohlížet, jak si na to vyděláme, ne žebrat o grant nebo sponzorský dar. To je pak svrchovaně důležité -- jak si zajistíme v hmotném světě cíl, který jsme si stanovili. Ovšem cíl je to prvotní, čemu je třeba podřídit všechno ostatní. Teď to děláme přesně naopak. Bezhlavě, nesmyslně vytváříme prostředky a pak se rozhlížíme, co s nimi. A protože nevíme, co a k čemu chceme, vyrábíme příliš mnoho, ničíme a znečišťujeme. To je potřeba obrátit. Potřebujeme se rozhodnout, o co nám v životě jde, a pak podle toho vytvářet přiměřené prostředky. Například, že v globalizaci jde především o vzájemné prolínání kulturních společenství a že ekonomické ohledy je třeba seřídit podle toho -- a ne obětovat cíl, kulturní obohacení, pouhému prostředku, což je ekonomická výkonnost. "
    Ve třetí kapitole, která přináší tři rozpravy o tom, jak pečovat o život v pravdě se profesor Kohák zamýšlí nad skutečnou problematikou Země. K tomu, jak stanovit základní lidské potřeby, říká, že to není žádná věda, stačí si položit otázku: Co je člověk? " Tu se vám vynoří i zcela jiný druh potřeb, ještě podstatnějších. Jde o jistotu před nepředvídaným násilím, čili možnost bezpečného žití. Jde o důvěru, že se mohu dovolat spravedlnosti. Jde o společenství bližních v úctě a dobré vůli -- říkávali jsme tomu láska. Jde o možnost důvěřovat světu a obracet se k němu s dobrou vůlí -- mám na mysli svět lidský i mimolidský. Prezident Roosevelt to kdysi vyjádřil jako osvobození od strachu, osvobození od bídy a -- už si nepamatuju, od čeho ještě. Možnost žít bez strachu a s důvěrou -- tu drtivé většině lidstva neposkytujeme. Kdybychom se potýkali se skutečnou problematikou této Země, nebylo by obtížné stanovit základní potřeby... Jsou to potřeby všeho lidstva. Solidarita je ta nejzákladnější vlastnost nejen pro civilizaci, ale pro lidství vůbec. Kde není lidská solidarita, kde se život stane zápasem všech se všemi, bez pravidel, bez úsilí o spravedlnost, tam se soužití stane diktaturou nejsilnějšího. Ne nejschopnějšího, ale prostě nejsilnějšího nebo nejbezohlednějšího ..." Tak to možná v životě chodí, ale ne tak docela.
    " Takže, kdybych měl vypovídat o sobě, asi bych řekl, že onomu zúžení života na obstarávající rozum, tedy na konzum, čelím rozšířením nikoliv hlubinnou iracionalitou, nýbrž časoprostorovým rozměrem rozumu i citu. Tak chodím Prahou a vidím kolem sebe několik století, vidím svět lidí a přírody po celé Zemi, lámu si hlavu nad jeho budoucností a nad tím, co znamená pro dnešek ."

" Jsem člověk čapkovsky orientovaný na ten drobný život "
    V příštím čísle Českého dialogu vám přiblížíme život a tvorbu spisovatele a divadelníka Ivana Vyskočila.


Jaroslav Veteška

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012