MALÁ ÚVAHA O RASISMU

Jak už jsem psala v jiném článku, časopis Čechoaustralan je na úrovni. koukněte se na našem webu vpravo. Vybrali jsme z něj jeden delší, ale moc inspirativní článek o rasismu a jiných problémech, co hýbou světem.

Stalo se před nějakou dobou, že jsem měl možnost si povídat s vnukem našich velmi dobrých přátel, s mladým mužem, jemuž se dostalo nejen dobré výchovy, ale i kvalitního univerzitního vzdělání. Rozhovor, vedený v řeči anglické byl nanejvýše přátelský a příjemný, až jsem se dopustil hrubého prohřešku nejen proti etiketě, ale hlavně proti všemi uctívané politické správnosti (political correctness). Vyslovil jsem totiž kacířský názor, že se nedomnívám, že ta šedá hmota mezi lidským pravým a levým uchem, musí být nezbytně u veškerého lidstva, co ho po této zeměkouli běhá, naprosto stejné kvality. A to jsem se se zlou potázal, zmíněný mladý muž, i když velice zdvořile, mi naznačil, že jsem rasista se silnými fašistickými sklony. Šel jsem, jak se říká „do sebe“ a začal zkoumat, jak to je s tím mým rasismem, a zda si takovéto vizitky opravdu zasluhuji.

A byla to opět ta moudrá Matička Příroda, která mi podala pomocnou ruku a ukázala cestu. Nejprve se snad podívejme, podle jakých zásad rozděluje mezi tvorstvo, včetně tvora zvaného člověk, schopnosti a stavbu těla, sílu svalstva, kapacitu mozku nevyjímaje, umožňující mu žít a přežít v oblasti, kde se ten, či onen bude nacházet. Podívejme se však nejprve do říše zvířat. Matička Příroda vybavila tygra mocným svalstvem, ostrými drápy a hrozivými tesáky. Maličký problém spočíval v tom, že kořist, o kterou tygr usiloval, byla ve většině případů rychlejší než on a navíc vybavená citlivým sluchem a schopností bleskurychle reagovat na blížící se nebezpečí. Trvalo patrně mnoho generací, než se tento efektivní zabiják naučil, že trpělivost a schopnost tichého, zvolného plížení vede ke zdárnému lovu. Pozorujete-li i zcela malé kotě, jak se obezřetně přibližuje k hračce a teprve ze správné vzdálenosti vyrazí k útoku, je naprosto jasné, že geny, v mozečku uložené před mnoha a mnoha generacemi, stále ještě skvěle pracují.

Podobnému problému, kdy kýžené kořisti jsou rychlejší než lovec, čelí například Sanové, kmen žijící v africké poušti Kalahari tzv. vytrvalostním lovem (persistence hunting). Je to v podstatě běh na dlouhé vzdálenosti, kdy lovec, i když je pomalejší než stíhaná kořist, má na své straně rozhodující výhody. Běh po dvou nohách je energeticky méně náročný, než pohyb na čtyřech, lovec může mít s sebou vodu a doplňovat potřebu tekutiny. Štvanice může trvat mnoho a mnoho hodin a výsledkem je to, že zcela vyčerpaná kořist je snadno oštěpem usmrcena. Je zřejmé, že lovec musí být nesmírně fyzicky zdatný, musí nejen absolvovat nekonečně dlouhý hon, ale ulovenou kořist musí odnést do míst, kde se právě kmen nalézá. Nebyl to pochopitelně jediný způsob lovu, který po dlouhá tisíciletí opatřoval potravu pro značnou část obyvatel afrického kontinentu. Nutno však přiznat, že tento způsob získávání obživy a tedy přežití, vyžadoval převážně silnou tělesnou konstrukci a pevné svalstvo, nevyžadoval však příliš bohatou kapacitu mozkových závitů. A tak i dnes, kdy patrně značná část potravy pochází z obchodů a ve velkých městech supermarketů, a těch lovců podstatně ubylo, genetické vybavení u mnohých do značné míry stále převládá.

Jak nám příslušní vědci říkají, a mají patrně pravdu, kolébka lidstva se patrně nalézala někde na území Afriky a odtud se lidstvo začalo, patrně velmi pozvolna a velice opatrně přesunovat směrem na sever, do Evropy a Asie. A tam pro ně začalo pochopitelně přibývat i problémů, které pro ně Matka Příroda nachystala. Namísto teplého klimatu, kde kromě tropických dešťů bylo počasí víceméně konstantní, lovu a sběru plodů přející, začali nově příchozí zjišťovat, že teplá období se pravidelně střídají s počasím chladnějším a čím dále na sever tím nestálejším.

Přeskočme nyní pár tisíciletí a snažme se představit, jakým problémům byli vystaveni ti, kteří se odvážili až tam někam, kde se tyčí hora Říp. No, bylo to dávno a dávno před tím, než tam dorazil náš milý Praotec Čech, ale podmínky byly v podstatě podobné, jak je známe dnes. Pozdní část jara, léto i první část podzimu umožňovaly lov a sběr lesních plodů, jejich část však bylo nezbytně nutno zachovat pro dobu, mnohdy trvající dlouhou řadu měsíců, kdy země zapadne sněhem a zvěř se ukryje ve hvozdech.  Však také moudrý Praotec Čech, ústy herce Honzy Kašpara ve hře divadla Járy Cimrmana „České nebe“, říká „Nesežrat všecko hned, nechat něco na zimu“. Nezbytné také bylo pořídit nějaké vhodné přístřeší, ve kterém bylo možno přežít dlouhé měsíce zimy. Na všechny tyto a mnohé další problémy už zdaleka nestačila pouze síla svalů, přežití v těchto podmínkách vyžadovalo mnohem více racionálního myšlení, větší mozkové kapacity. A je pochopitelné, že nejenže nové generace zdědily geny po svých předcích a současně se učily od svých otců a dědů, ale celý systém postupně upravovaly a zlepšovaly. Lidé došli ke správnému názoru, že je mnohem lepší, než se za zvířaty honit po pláních a hvozdech, je pochytat a ochočit, nechat je se množit atd. (Nutno říci, že i některé kmeny v Africe došly ke stejnému názoru. Na příklad Masajové pěstují krávy, kterým jednou za čtyři dny naříznou krční tepnu a čerstvou krev, smíchanou s mlékem pijí. Zemědělství považují pod svoji úroveň a živí se kravským masem).

No a to jsme se dostali v podstatě do dnešních dnů, plných spanilých názorů a politické korektnosti a s použitím několika málo statistických čísel se podívejme na to, jsem-li ten rasista, nebo ne.

a) Na policejní akademii v USA porovnávali váhu a sílu bílých a černých uchazečů. K změření síly adeptů byl používán bench press (zvedání činky v ležící poloze). Výsledky ukázaly, že průměrný bílý muž zvedne pouze 84.2 kg, na rozdíl od průměrného muže s bohatstvím pigmentu pokožky, který zvedne 95.1kg.  Po několika letech tréninku byl pokus opakován, výsledky obou skupin se zlepšily, ale rozdíl ve výkonu zůstal stejný.

Řekneme-li tedy, že lidé s černou pletí mají více síly, než lidé s bílou barvou pleti, není to projev rasismu, ale pouhé uvedení faktu.

b) V NAB (National Basketball Association) hraje 74.4 procent hráčů černé pleti, 23.3 procent bělochů, 1.8 procent hráčů z Jižní Ameriky a 0.2 procent Asiatů.

Řekneme-li tedy, že lidé s černou pletí jsou více talentovaní na basketbal, než lidé jakékoli barvy pleti, není to projevem rasismu, ale pouhé uvedení faktů.

c) Titul velmistra na šachovnici drží v současné době zhruba jeden tisíc, pět set šachistů, z nichž tři jsou bohatí na již zmíněný pigment. Jsou to pánové Maurice Ashley - USA, Pontus Carlsson - Sweden, Amon Simutowe - Zambia.

Pokud by se někdo opovážil říci, že jedné skupině to myslí lépe, než skupině druhé, je rasistou nejhrubšího zrna. Správná odpověď zní: Pro tento nesouměr jsou důvody socio-ekonomické, je to výsledek kolonizace, otroctví, případně Ku Klux Klanu.

Nová pravidla hry zvané Šachy

V této osvícené době, době politické korektnosti, dochází i k potřebě změnit pravidla této hry, případně i jejího titulu.

a) Je nutno změnit rasistické rozděleni figur na černé a bílé, stejně tak jako šachovnici samotnou.

b) Když neprošel návrh na všechna šachová políčka stejné barvy, byl přijat návrh, aby políčka byla barvy modré a žluté.

c) Návrh, aby i šachové figurky byly podobných barev byl vetován zástupci PCR (Public Republic of China), neboť nepřipustí, aby v některém zápase žlutí prohrávali.

d) Návrh, aby jedny šachové figurky byly barvy modré a druhé barvy zelené se nelíbilo zástupci LGBT, který navrhoval, aby část pěšců byla vyvedena v barvách duhy. Nakonec uznal, že by bylo potom obtížné určit, za kterou stranu šachovnice vlastně ten který duhový vlastně hraje.

e) Je také nepřípustné, aby figury pohlaví mužského měly převahu, co do počtu s figurami ženskými. A tak bylo rozhodnuto, že pěšci budou rozděleni na pěšáky a pěšačky (tzv. ‚me to‘) rovným dílem, s tím, že pěšák rodu mužského, který zaútočí na pěšačku, bude okamžitě vyloučen ze hry.

f) Co se týče figury střelce a koně, je to v podstatě jednoduché. Každá strana bude mít, na začátku hry, jednoho střelce a jednu střelkyni, jednoho koně a jednu klisnu. Problém je ovšem s věžemi, neboť název věž a věžák je trochu nešikovný. Označení těchto bude dále studováno a správné rozhodnutí včas oznámeno.

g) Útok na královnu. Kdokoli by se pokusil ohrozit královnu, i když pouhým dvanáctým tahem, je nejen ze hry okamžitě vyloučen, ale taková figura bude vyloučena z šachovnice na věčné časy.

h) O návrhu změny názvu hry se stále jedná a patrně bude náhradou za Šacha zvolen název Khomeini.

Nevyřešen však stále zůstává zásadní problém, a to změna jmen dvou hlavních protagonistů, monarchů, tedy krále a královny. Namísto krále bylo navrženo například První tajemník, Prezident, Předseda, tato jména byla však vždy odmítnuta zástupcem Severní Koreje, který měl právo veta a který trvá na tom, aby král byl nahrazen jménem Dear leader. Stejného osudu se dostalo i přejmenování královny a to zejména z důvodu, že v Severní Koreji zatím měli pouze lídry mužského rodu.

Zdeněk Rich