SLOVO - KLUK NEBO HOLKA?

Eva Střížovská únor 2019 2019 Slovo redakce česky

Vážení čtenáři, dnes bude Slovo trochu divné. Venda v článku Stalo se… už popsala co nového v politice apod., a já se zamýšlím nad volovinou Metoo a dalšími podobnými příšernostmi.

V rozhlase právě běží hra pro děti i dospělé s názvem Můj bratr – princezna. Objevilo se vedle Metoo téma, jestli děti už v útlém věku mají právo se rozhodnout, zda jsou holkou nebo klukem.

Moje starší kamarádka zažila takovýto příběh. Asi ve čtyřech pěti letech jí maminka přišla dávat dobrou noc. „Tak se hezky vyspi, moje malá holčičko,“ řekla. Ale holčička se rozzlobila: „Ale já přece nejsem žádná holčička, já jsem starý pán!“

A maminka běžela se smíchem za tatínkem, aby se šel podívat na jejich “starého pána“.

„Už nikdy jí neprozradím, co cítím“ umínila si ta holčička –kluk.

Když byla v pubertě, měla velký problém, aby se chovala jako mladá dívka. „Neuměla jsem to,“ říkala mi. „Musela jsem to odkoukávat od kamarádek Jejich gesta, jejich způsob mluvy, chování“.

Asi to odkoukal dobře, protože z ní vyrostla krásná mladá žena, která se provdala za dobrého manžela a měla s ním dvě děti.

Moje pravnučka, když jsem jí ve dvou a třech letech měla doma na hlídání, nepoužívala slovesa „byla jsem, měla jsem, dělala jsem, nýbrž byl jsem, měl jsem“. Jako by byla kluk.

Já sama jsem v pubertě zažila také něco zvláštního. Zamilovala jsem se do své fyzikářky. Ve snech jsem si představovala, jak se s ní objímám a apod. A protože jsem asi chtěla, aby si mne více všímala, obrátila jsem svoji náklonnost na pravý opak. Zlobila jsem, neučila se a dělala jí naschvály. Pomohly mi z toho spolužačky. Když jsem pořád vymýšlela něco proti ní, něco, co jí provedeme ve třídě, přestalo je to bavit a vysvětlily mi, že jsem pitomá a ať toho nechám…

Poslechla jsem je (a možná i s jakousi úlevou, ať už to skončí) a o brzyi jsem si začala přirozeně všímat kluků.

Znalci reinkarnace by to lehce vysvětlili. Já nic netvrdím, jen píšu, co vidím.

Zajímalo by mne, co si o Metoo i o holka-kluk myslíte vy a jestli event. někdo máte taky i podobné zážitky…

Lidé se stydí, lidé se bojí (všeho), já si myslím, že se o tom má mluvit, o věcech, kterými si nejsme jisti, ale které jsou.

Eva Střížovská

Připojuji úryvek z dnešního článku na Seznamu sexuologa Jaroslava Zvěřiny:

Nesmyslná právní úprava změny pohlaví bez terapeutického postupu

Právní úprava, která něco takového umožňuje, existuje už v celé řadě zemí Evropy a Ameriky. Ale nejen tam. Jedním z průkopnických států byla třeba Austrálie.

Český parlament se má přijetím takového zákona o změně pohlaví brzy zabývat. Je klidně možné, že ho schválí. Když zasedají naši zákonodárci, nemůžeme si být ničím jisti.

Vím, co trápí lidi, kteří mají problémy se svou sexuální rolí. Tím, že jim úředně změníme pohlaví v oficiálních dokumentech, nic nevyřešíme.

Nemyslím, že je to krok správným směrem. Podobné modernistické výstřelky bychom měli vnímat s odstupem, ostražitě a domýšlet jejich praktické důsledky.

Snažím se pomáhat ženám a mužům, kterým ztrpčují život nejrůznější sexuální potíže, několik desítek let.

Vím, co trápí lidi, kteří mají problémy se svou sexuální rolí. Tím, že jim úředně změníme pohlaví v oficiálních dokumentech, nic nevyřešíme. Spíš naopak.

Co si třeba počne v praktickém životě žena, která před lékařem odhalí na gynekologickém stole svůj pohlavní úd? A co bude dělat muž, kterému bude urolog marně hledat penis, varlata nebo prostatu?

Proto bychom si vážně měli položit otázku, jestli si opravdu přejeme, aby si lidé mohli libovolně volit svou sexuální příslušnost. A to třeba už v dětství. Nezpůsobí nám to spoustu bláznivých a zbytečných potíží? Nepotřebovali bychom řešit spíš jiné, důležitější problémy?

Jedna z nejnovějších studií o sexuálních rolích popisuje 35 sexuálních identit, tedy totožností.

Nepřekvapilo by mě, kdyby někteří biologičtí muži vážně uvažovali o tom, že budou úspěšně působit v ženských sportech. A to nemluvím o případech, ke kterým už došlo.

Muži, kteří si úředně zvolili ženské pohlaví, úspěšně znásilnili ženy třeba ve vězení nebo v jiných kolektivech. O spoustě dalších problémů, které může vyvolat přijetí podobného zákona, ani nemluvě.

Pokrok sice nelze zastavit, ale je tohle pokrok?

Nejde spíš o dekadenci připomínající tu, která provázela agónii Římské říše? Je to další rána lidské sexuální přirozenosti, která má jasný cíl: zpochybnit základní rozdíly mezi mužem i ženou a narušit normální fungování lidských společností.

Různí dušezpytci a sociologové diskutují v posledních letech také o tom, že dvě pohlaví jsou tak nějak málo. Jedna z nejnovějších studií o sexuálních rolích popisuje 35 sexuálních identit, tedy totožností. Nechybějí mezi nimi ani asexuálové a jiné podobné menšiny.

V nejrůznější literatuře, která nepracuje vždycky s vědecky ověřenými daty, prý můžeme nalézt i víc než stovku takových „sexuálních identit“. A významný americký sexuolog nás nedávno poučil o tom, že máme být připraveni na život ve společnosti, kde pohlaví bude fluidní, tedy proměnlivou vlastností. Už se těším na „fluidní“ nemocnice, věznice i toalety.

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012