Na palubě Titanicu

Vladimír Kříž leden 2019 Kultura česky

O tragickém osudu ve své době největšího a také nejluxusnějšího zaoceánského parníku a jeho pasažérů toho bylo už napsáno víc než dost a také natočeno několik filmů. Parník se potopil při cestě z anglického Southaptonu do New Yorku v noci 14.dubna 1912 po srážce s ledovcem, přičemž zahynulo 1500 cestujících. Tuto tragickou událost jsem už od dětství spojoval s mou maminkou, která se narodila v témže roce pouhé dva měsíce po potopení lodi, a už v dětství mi o tom všem vyprávěla.

Titanic zmizel tehdy zdánlivě nenávratně v hlubinách čtyř kilometrů chladných vod severního Atlantiku. Jeho vrak byl objeven až v roce 1985 a postupně byly vyzvednuty některé jeho části, vybavení i věci pasažérů. Svět se začal znovu zajímat o dávnou tragédii a také o podrobnosti celého případu kolem Titanicu.

 

Ten vzrušoval celé generace, které si s dojetím vyprávěly o tom, jak na palubě potápějící se lodi do poslední chvíle hrála lodní kapela dojemnou píseň "Blíž k Tobě Bože můj..." O příběhu Titanicu byla nakonec vytvořena výstava, která putuje světem. Před pár lety probíhala například v kalifornském San Francisku a nedávno také v Praze a v současné době i v Brně. Tady je umístěna v pavilonu C na brněnském veletržním výstavišti. A protože jsem ji v předchozích místech z různých důvodů nestačil navštívit, vypravil jsem se za ní do metropole Moravy, která se na tuto dobu stala "přístavem".

 

 

Při vstupu na palubu Titanicu obdrží každý návštěvník kromě běžné vstupenky i repliku dobového palubního lístku z 10. dubna 1912 i se jménem jednoho z pasažérů. A na konci prohlídky si pak může ze seznamu zjistit, zda ten "jeho" cestující přežil nebo ne. A pak už po shlédnutí krátkého dobového filmu o stavbě lodi můžete vstoupit přesnou replikou chodby k jedné z kajut první třídy, obdivovat její vybavení a pak v jídelně luxusní porcelánové nádobí a stříbrné příbory. Vše bylo vyzvednuto z vraku Titanicu právě tak, jako původní lodní kompas, svítilny a další věci ve vitrínách na palubě. Přepychovou francouzskou kavárnou a kolem kajut druhé a třetí třídy můžeme projít až do strojovny, odkud se ozývá hluk strojů a hučení kotlů a pak navštívit i místnost telegrafistů s původními starými přístroji. Nechybí ani možnost navštívit salon s nádherně vyřezávaným schodištěm, které si tak dobře pamatujeme z filmu Titanic.

 

Výstava je doprovázena podrobnými popisy v angličtině a češtině a je i velmi názorná. Nechybí tady ani skutečný ledovec, na jaký loď narazila nebo třeba i nástroj utonulého houslisty z lodní kapely. Housle, které prý našli plavat v koženém pouzdře na hladině, byly pečlivě zrestaurovány. Kolem nich a kolem záchranného člunu z Titanicu vycházím konečně nikoli ven, ale do obchodu se suvenýry, kde kromě jiného si můžete koupit kopie starých plakátů, repliky nádobí z Titaniku a dokonce i repliku známého náhrdelníku s modrým diamantem z posledního filmu.

 

To už je komerce. Ale nevadí - i to patří k současné výstavě, která mne vrátila na pár hodin do dávných dob. Výstava o Titanicu bude probíhat v Brně ještě do 31. března. Nezapomeňte se na ni podívat.

Vladimír Kříž

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012