Josef Švejk a sirotci paní Šojdrové

Paní Michaela Šojdrová,původem česká europoslankyně,zřejmě více než poněkud pozapomněla na to, že by měla na půdě evropského parlamentu a také jinde hájit zájmy občanů své vlasti, kteří ji tam vyslali.A pokud se chce, vyzdobena okatě křížkem o někoho starat, že  by měla svou pozornost obrátit hlavně k problémům lidí ve své vlastní zemi. To ovšem není tak atraktivní  a zejména možná i budoucí evropské prebendy přinášející, jako velmi dojemná a hlavně zarputilá starost o syrské ,,sirotky". V tom její nepochopitelná a tvrdošíjná posedlost nezná mezí. Svých padesát sirotků prostě doveze do České republiky za každou cenu- přes odpor preméra i prezidenta republiky a dokonce i parlamentu, který odhlasoval, že nic takového si nepřeje. A nepřeje si to ani většina občanů, kteří jí spíše doporučují, aby se soustředila, pokud už chce někomu pomáhat, na pomoc dětem přímo v Sýrii-pokud tam o ni budou stát. Umanutost myšlenkou převážet Syřany do ČR mi při té příležitosti připomíná vyprávění dobrého vojáka Švejka o vytrvalosti  jednoho pána, který byl mnohokrát vyhozen z hospody- jednou ze dveří a vrátil se oknem, pak sklepem, střechou, komínem.A nemohli a nemohli se ho za žádnou cenu zbavit. Ve městě kde žiji, jsem si udělal malý průzkum- náhodně vybraným lidem jsem nabídl k přijetí do rodiny sám sebe jakožto, „slušného staršího českého sirotka". S kladným přijetím jsem se setkal jen u jediné mladé slečny, která mi ovšem s lítostí sdělila, že neumí vařit, takže jsem jakožto  mlsný sirotek odmítl. Syrští sirotci, které jsem nabídl místo toho do rodin, byli odmítnuti  mnohem razantněji všemi dotázanými. Nejmírnější byly doporučení paní Šojdrové, aby se i se svými sirotky odebrala do Sýrie a tam se jim věnovala. Další doporučení byla už razantnější- od vyšetření u docenta Chocholouška po stálou léčbu tamtéž. Nebo uzavření té umanuté dámy i s jejími svěřenci do uzavřeného objektu rovněž v takovém zařízení. A ještě další, které bych tu nerad opakoval. Jak je vidět, český národ ani v dobách pro něj poněkud podivných neztrácí ani zdaleka svůj  ,,selský rozum " a vtip. A vrací se i k tomu výše zmíněnému Josefu Švejkovi, protože podobné situace se už mnohokrát v historii odehrály a podobní jedinci jako paní Šojdrová by se u Haška určitě našli. Takoví, kteří si nedají říci a ,,je to marné,je to marné,je to marné...". A jejich umanutost nezná mezí. Asi je třeba, aby jim už ty meze někdo rázně ukázal.

Vladimír Kříž