Arnošt Goldflam a jeho tata

Arnošt Goldflam patří již léta k nejlepším českým autorům. Jeho divadelní hry jsou vtipné, břitké, inteligentní a dobře napsané. Jeho knihy je radost číst. Pět povídek z knihy Tata a jeho syn vybral Český rozhlas před krátkým časem pro rozhlasovou četbu na pokračování a Radioservis je nyní vydává v podobě audioknihy.

Arnošta Goldflama mám moc ráda a měla jsem to veliké štěstí, že jsem byla na fakultě jeho studentkou a mohla jsem tak nasávat několik let z jeho moudrosti. Jeho metoda psaní je velice zajímavá a jako aktivní režisér dbá vždy o to, aby studenti prošli divadelní či rozhlasovou praxí a prožili si na vlastní kůži, co se stane s jejich textem, když ho dostane do ruky dramaturg a režisér. Spisovatel je zkrátka zvláštní tvor. Netouží po zlatě, slávě ani bohatství. Jeho jedinou slabostí a opravdovým majetkem je jeho notýsek, sešitek, do kterého si píše svoje nápady a postřehy. Kdyby došlo k hromadné evakuaci obyvatelstva, nebude zachraňovat auto, dům ani šatstvo. Sbalí si svoje poznámky a je ochoten vyrazit na cestu. Na italské Literární akademii mají jednu zajímavou zásadu. První dva semestry tam studenti nepíší, ale naopak chodí po tržištích, bloumají ulicemi a poslouchají, co se kde vypráví. Cílem této taktiky je naučit se poslouchat, vnímat maličkosti a vyprávět příběhy. Pokud se nenaučíte vyprávět příběhy, nebudete je umět ani psát. Goldflam svoje řemeslo zvládá dokonale a je i skvělý vypravěč. Jeho semináře byly vždy zajímavé a často je prokládal příběhy ze svého života. Když jsem dostala do ruky jeho knihu, vytanula mi na mysli jedna jeho krásná věta „Jako autor nedokážu na realitu reagovat bezprostředně. Mohu tu situaci ironizovat, zmínit narážku, udělat tragikomickou reakci nebo problém navštívit z jiného úhlu. V té mojí hlavě se to musí uvařit.“

Lze tedy jen říci, že audiokniha Tata a jeho syn se panu profesorovi uvařila v hlavě přenádherně.

Anna Sobotková