BŮH ČI ĎÁBEL? (Slovo na listopad)

Budeme-li v lidech probouzet ďábla, špatně dopadneme

Takto končí svůj obsáhlý rozhovor prezident Slovenska Andrej Kiska. Je to rozhovor v prvém vydání nového deníku s názvem Deník N, jako české vydání slovenského Denníku N pod vedením Jána Simkaniče, který je autorem rozhovoru spolu s Pavlem Tomáškem. Dovolím si uvést několik úryvků a připojit svou úvahu.

Co se vám vybaví, když se řekne Československo?

Vybaví se mi úžasný příběh, příběh země, která se sice rodila velice komplikovaně, ale hlavně v meziválečném období dosáhla fantastických úspěchů. Byl to moderní, rozvíjející se stát. Následně prožila krásnější i smutnější období a nakonec se rozdělila, ale – a to vždy říkám s velkou radostí –, neznám na světě jiné dvě země, které by si byly tak blízké jako Česko a Slovensko.

Byl jsem teď v Chicagu a spal jsem v hotelu, kde před 100 lety bydlel Masaryk, když ve Spojených státech lobboval za vznik Československa. Mám schovanou kopii účtu, který platil za pokoj, za telegraf, za jídlo. Bylo to velmi milé a nostalgické, dostal jsem ji na památku. Československo by možná nevzniklo, kdyby se nepodařilo změnit názor amerického prezidenta Wilsona, Masaryk tenkrát odvedl nesmírně důležitý kus práce. Podobně Štefánikovi se podařilo zorganizovat československou armádu. To byl další přesvědčivý důkaz, že dokážeme něco zásadního vytvořit. Vznik nového státu byl výsledkem synergie těchto sil.

……………………………… Informace o novém deníku – editor°deníkn.cz

Jak řekl jeden přeživší z Osvětimi, nesmíme dovolit, aby se naše chyby a naše minulost staly budoucností našich dětí. Pokud necháme v zárodcích růst zlo, když k němu budeme tolerantní, když nepostavíme jasné hranice nenávisti, xenofobii, rasismu, když se spokojíme s tím, že máme demokracii a jde o zvolené strany, a necháme jejich extremismu prostor, dopadneme špatně. V každém z nás je trochu anděla i trochu ďábla. Když v lidech budeme probouzet ďábla, může to způsobit obrovské tragédie. Musíme připomínat, co se stalo. A hlavně nedovolit, aby se tyto věci zopakovaly.

Že je na světě, ale i v nás dobro a zlo, tak jako je noc a den, teplo a zima, radost a smutek, atd. ,to víme asi každý. Dokonce to dokážeme pojmenovat: zlo jsou války, nemoci, nenávist, závist, atd., atd., dobro  pochopení pro druhé, ochota pomáhat, láska – k dětem, k manželovi, rodičům a vůbec k lidem. Nikoli však sebeláska. A teď se kolem sebe podívejme: Války, kam si člověk šťouchne tužkou do atlasu, zlodějna menšího i, většího i největšího kalibru,banksteři (snad jste četli článek Karla Pokorného Globalizace… v rubrice Aktuality), chemií otrávená země, vykácené pralesy, ať už v Amazonii či v polském Běloveském pralese), nemoci, které jsou sice stále dráž a dráž léčeny, ale lidé se neuzdravují....A proč to všechno? No přece pro PENÍZE, PRO PRACHY, PRO MOC, PRO POCIT DŮLEŽITOSTI.

A co s tím? Pro ty, kteří nechtějí podporovat zlo tím, že proti němu nedělají nic, čili ho nechají bujet, začněte a) u sebe (pokud jste dočetli až sem, víc nemusím dodávat, b) hledejte zdroje penězovodů – do tzv. neziskovek, placených z podivných zdrojů a na výsledek jejich činnosti. Protestujte proti tomu, aby prezident mluvil sprostě, aby dával ocenění svým posluhovačům, z nichž je např. i jeden soudně stíhaný vývozce zbraní, který mu hodil na kampaň dva miliony, ale my přece chráníme mír, že?) Protestujte proti soukromým exekutorům, kteří po dvaceti letech napaří mladé studentce milion za to, že v sedmi letech jela na černo tramvají.

Nevolila jsem letos žádného prezidenta. Jeden je hulvát a druhý prázdná kukla poslušná svých bossů. Často jsem slyšela: ale ten či onen  je menší zlo. Super! Jenže, já přece nemusím volit žádné ani jakékoliv zlo!

Různé jakoby konspirační zprávy na netu mluví o temných silách které ovládají jedince a vedou je k ošklivým činům. Dříve se tomu říkalo ďáblovo našeptávání. Chceš prachy? Chceš se mít dobře? Podepiš. Co, třeba smlouvu s banku na půjčku, smlouvu s firmou, kde mně to sice nebude bavit, ale bude to sypat. Mohla bych dlouho pokračovat, ale nechci unavovat. Jen  myslím, že člověk je tu, aby žil hezky svůj život, aby dělal co ho těší a přitom nikomu neubližoval ani nikoho neokrádal. A aby se nebál se k tomu rozhodnout.

Eva Střížovská

Ilustrační foto Petra Procházková