Afgánistán je klec

O této zemi, daleko od naší civilizace, se mluví čím dál víc. A názory se také liší čím dál víc. Dokonce i v tak malém společenství, jako jsou naše rodiny. A všichni mají svou pravdu...

Američané přišli do Afgánistánu v roce 2001. Od té doby tam zahynulo 3 556 vojáků, z toho 2414 amerických. Letos bylo zabito 12 zahraničních vojáků. Musím dodat: bohužel ještě není konec roku, bude jich víc. A vůbec není konec tragické situaci.

V srpnu byli zabiti tři Češi, tento týden rotný Tomáš Procházka. Ozvala se ČSSD, KSČM a SPD, které jsou proti naší účasti v Afgánistánu. Přitom my už „jen“ zajišťujeme podporu a výcvik afgánských bezpečnostních sil. Jenže teď jeden Západem vycvičený voják zabil svého kolegu z Česka. Chlapa z party, která brání jeho zemi proti naprostému chaosu. Pokud chcete poznat alespoň částečně, jak spolehlivé jsou dohody s Afgánci, přečtěte si knihu Fredericka Forsytha Afgánec (napsanou r. 2006). Nikdo nikomu nevěří – právem. Jediným důkazem spojenectví jsou peníze a kdo dá víc, s tím momentálně vesnice spolupracují. Peníze v této zemi totiž vládnou, protože jsou jedinou jistotou... Žádné dohody ministrů, ale dohoda místního stařešiny s misijními vojáky. Na rok, ale také třeba jen na měsíc nebo tři dny...

Proč tam cizí vojaci jsou? Nedělejme si iluze, že v této zemi nastolí  demokraticky organizovaný život. Možná někdy v Kábulu. Ale jinde by vojenské opuštění země vedlo k naprostému chaosu, přesunu tisíců lidí pryč z nehostinného kraje do sousedních zemí. A tam taky není ráj – takže skupiny se budou nabalovat a valit se dál. Blízkovýchodní války nejsou o ničem jiném, než o penězích. Ani různé nuance islámu nejsou tak důležité. A kdo by nakrmil miliony utečenců? Evropa. Zrovna tak davy běženců ze Střední a Jižní Ameriky hledají naději v USA.

Je mi moc líto všech, kteří umírají v Afgánistánu. Umírají při hlídání brány, která hrozí zhroucením... Zatím to zvládají.

Venda Šebrlová