PRIMA SEZONY

Václav Krištof – Prima sezony s Josefem Škvoreckým

V mládí hledáme vzory, vzhlížíme k osobnostem, které jsou pro nás nedosažitelné. Víme, že se s nimi sotva bude možné setkat a náš obdiv k nim vyjádřit. Zejména před rokem 1989 byla taková setkání těžko představitelná, pokud idolynašich srdcí hrály například v Holywoodu nebo běhaly po hřištích Wimbledonu. Ještě hůře, pokud svévolně opustily socialistický „ráj“, emigrovaly… Jedním z idolů pro celé generace českých čtenářů – a také Václava Krištofa – se stal Josef Škvorecký, pro mnohé zosobněný vlastní literární postavou Dannyho Smiřického.Václav Krištof nejspíš také dlouho nevěřil, že jednou bude možné autorovi za železnou oponou, k jehož tvorbě měl úctu, vyslovit osobní dík. Čas oponou trhnul a stalo se. Od té doby se Václavu Krištofovi podařilo nejen založit Společnost Josefa Škvoreckého, pak Literární akademii, která nese spisovatelovo jméno, ale především se s Josefem Škvoreckým i jeho ženou Zdenou Salivarovou mnohokrát setkat. A systematicky pracovat na propagaci jejich literárního i vydavatelského díla, kterému se po roce 1989 doma mělo dostat znovu důstojných podmínek.  Výsledkem je kniha Josef Škvorecký: Prima sezóny 1924 - 2012, která právě vychází.

Celoživotně se zabýváte osobností Josefa Škvoreckého. Předpokládám, že jste jeho knihy četl už jako mladý čtenář, student. Jaká byla vaše cesta k tomu, že se vám jméno Škvorecký stalo do značné míry osudem?

Měl jsem štěstí, že jsem se koncem sedmdesátých let potkal s paní, která měla doma komplet Škvoreckého z let šedesátých, ale i knihy vydané v exilu – Tankový prapor, Mirákl, Příběh inženýra lidských duší. Jako student střední školy jsem si Škvoreckého oblíbil, začal dělat samizdaty a shánět i jeho další knihy a články.

S Josefem jsem se osobně potkal až v dubnu 1990, při jeho první návštěvě Československa po 20 letech, to už jako předseda „jeho“ společnosti.A znovu jsem měl štěstí, protože Josef byl milý, vstřícný a laskavý. Měli jsme spoustu nápadů, některé jsme realizovali, některé ne, jak jsem zjistil při přípravě knihy, když jsem procházel naši korespondenci.

Co z jeho tvorby je vám nejbližší? Část před emigrací, tedy ty „Prima sezóny“ jeho mladých let nebo tvorba z let emigrace, která tento fenomén do značné míry ovlivňuje? Nebo které dílo konkrétně?

První jsem četl Zbabělce, nejraději mám Mirákl, resp. „velkou pětku“, vedle jmenovaných pak Tankový prapor, Prima sezónu, Příběh inženýra lidských duší, tedy knihy s hrdinou Danny Smiřickým.A pak ještě román o Antonínu Dvořákovi, Scherzo capriccioso.

(Pozn. MF. To je možná nedoceněný literární skvost, ve kterém se Škvoreckému podařilo vytvořit nádherný, živý obraz části skladatelova života, kdy doma zvažuje svoji cestu do Ameriky a pak celý jeho americký pobyt.)

Co všechno vaše nová kniha obsahuje a jak dlouho jste na ní pracoval?

V knize jsou Zdeniny a Josefovy texty, vzpomínky a svědectví lidí kolem nich, dokumenty, fotografie, životopis. Velká část je věnovaná Zdeně Škvorecké a nakladatelství 68 Publishers.

V knize jsem se pokusil předat část z toho, co jsem se dozvěděl od 70. let do současnosti, to byla vlastně čtyřicetiletá příprava. Samotná práce pak trvala 6 měsíců.

Pomáhala vám ještě nějak na dálku z Toronta paní Zdena Salivarová - Škvorecká? Jste stále v kontaktu?

Se Zdenou jsem samozřejmě konzultoval, v kontaktu jsme. Ale také jsem využíval nahrávek s ní i Josefem, kterých jsem měl za posledních 28 let hodně.

Nedávno se mi dostala do ruky jedna z jejích samostatně vydaných povídek, Pas de trois, velmi vtipná a brilantní. Vyšla už ale hodně dávno.Stejně jako i další její práce. Nemělo by se dílu Zdeny Salivarové věnovat víc pozornosti?

Samozřejmě mělo. Zdenino dílo není rozsáhlé a jako drahokam v něm září román Honzlová a bohužel nedoceněný epistolární román Hnůj země o exulantech v Americe. Zdena věnovala takřka všechen čas během exilu nakladatelství 68 Publishers, kteří mnozí připisují Josefovi. Ale těch 227 titulů, to jsou Zdeniny děti. Po listopadu 89 pak s Josefem vydali šest společných detektivek.

Co nového se čtenáři o historii tohoto nakladatelství dozvědí ve vaší knize?

V knize je nakladatelství věnováno zatím nejvíc prostoru. Zajímavosti, fotky, dokumenty, bibliografické údaje, jsou zde všechny obálky knih, které vyšly, ukázky z nabídkových katalogů.Mapuje i všechna sídla nakladatelství, fotky s autory, např. s Egonem Hostovským, Hedou Kovályovou – Margoliovou, Otou Rambouskem, Arnoštem Lustigem, Karlem Peckou a dalšími.Také se věnuje nejslavnější knize ze Sixty-Eight, která nevyšla – pamětem Jiřího Voskovce Stín svobody.

Bylo složité se k Josefu Škvoreckému přiblížit? Jaký vztah se mezi vámi vytvořil?

Josef byl nejlaskavější člověk, kterého jsem potkal. Jak už jsem říkal, osobně jsme se poznali až v roce 1990, a od té doby jsme spolupracovali a stali se přáteli. Josef mi několikrát nabídl tykání, ale toho jsem nebyl schopen. Josef se Zdenou jezdili do Česka v letech 1990-2004poměrně často a tak setkání bylo hodně.

Připravoval jste v roce 2004 velkou akci k oslavě jeho 80. narozenin, konferenci v Náchodě s bohatým kulturním a společenským programem pro pozvané publikum i veřejnost, za účasti manželů Škvoreckých. Sjelo se tam tehdy mnoho novinářů, spisovatelů, literárních kritiků, umělců a vytvořila se úžasná atmosféra. Nejraději vzpomínám na procházku Náchodem po stopách JŠ. a jeho alter ega Dannyho Smiřického. Na jejím konci nás pak Josef i Zdena Škvorečtí čekali v legendárním Port Arturu, hospodě, kde dodnes občas sladce zní saxofon a hrál se jazz.Setkávali jste se i pooné pamětihodné konferenci v Náchodě?

K mezinárodní konferenci v Náchodě v roce 2004 se vztahuje i příhoda, respektive ocenění práce a vlastně i vyjádření našeho vztahu, když Josef v poděkování při udělení čestného titulu MgA. věnoval část projevu mně. To byla poslední Josefova návštěva v Česku. Poté jsem za ním a za Zdenou jezdil buď v rámci „výzkumných a badatelských aktivit“, nebo prostě na návštěvu.

Sledovali Škvorečtí i zdejší nové literární dění?

Josef se Zdenou dění sledovali a jejich názory byly rozličné. Nicméně vždy pochválili a ocenili to, co se jim líbilo.

Jaký myslíte, že měl v posledních letech Škvorecký vztah k České republice

Podle mne ho měl vždy pozitivní. Samozřejmě se mu nelíbily některé věci, ale ve své laskavosti je příliš neventiloval. Uvědomoval si, že z Kanady, kterou nechtěl opustit, by to možná byly „knížecí“ rady.

Vy sám jste založil a dlouhé roky vedl Literární akademii, které Josef Škvorecký propůjčil své jméno. Soukromou vysokou školu připravující adepty spisovatelského a žurnalistického řemesla, kterou do současné doby prošly už více než stovky absolventů a většina se dobře uplatňuje. Sledujete cesty těch nejúspěšnějších?

Já jsem na Literární akademii skončil v roce 2007, a tak mohu posoudit absolventy z tehdejší doby.Z nich podle mne vyčnívá Václav Chochola, který v Atlantisu vydal tři knihy (nicméně těď se věnuje vinařství – píše výborné blogy) a Iveta Myšková.

Má někdo z nich – podle vás – předpoklady postavit se jednou do první řady těch, kdo budou směrovat českou literaturu?

To si netroufám soudit. Zatím bych řekl, že žádného Škvoreckého nebo Viewegha nevidím.

V současné době máte zpracovaný pořad o J. Škvoreckém do škol. Co obsahuje? Je o něj zájem?

Vyprávím o svých zážitcích s Josefem a Zdenou, ale také probírám jeho život a dílo.  Pořad obsahuje zvukové i video ukázky, fotografie i různé dokumenty. Je určen pro žáky 7. - 9. tříd a rád s ním přijedu, pokud mám čas.

Prima sezona byla velmi úspěšně zfilmovaná. Také Škvoreckého Hříchy pro pátera Knoxe, Tankový prapor a řada jeho povídek. Kdyby to mělo být na vás, co byste rád z jeho tvorby ještě převedl do filmové podoby?

Mým „snem“ je desetidílný seriál na HBO s názvem Život a doba Danny Smiřického, podle pentalogie a povídek se Škvoreckého alter egem Dannym.

Čím podle vás může být dílo Josefa Škvoreckého blízké mladším generacím, pro které je doba mládí i zrání Dannyho Smiřického už dávnou historií?

Škvoreckého dílo je skvěle napsaná historie zdejšího středoevropského prostoru od 30. let minulého století do jeho konce. Tak proto. My se s kolegy snažíme jeho dílo přibližovat. Kolega Michal Přibáň, který již vydal Škvoreckého bibliografii a připravuje monografii, mi ostatně hodně pomohl s mou knihou.

Martina Fialková

(Článek byl otištěn v Listech Prahy 1.)