Všechno souvisí se vším aneb Společný jmenovatel vernisáže na Spořilově a festivalu na Špicberkách

Příběh třetí - Doma na Špicberkách 2018

Na snímku Zdeňka Lyčky budova České polární stanice

Stále ještě plna dojmů z vernisáže, kterou v krásně zrenovovaných prostorách uspořádali pražští geofyzikové, otevřela jsem novou zprávu ze vzdálených Špicberk. Kamarád Zdeněk Lyčka v ní poslal informaci o vědecko-kulturním festivalu, který se sice konal za polárním kruhem, ovšem příležitost k němu poskytla hned tři česká významná výročí.

Festival Doma na Špicberkách 2018 byl uspořádán ke 100. výročí vzniku Československa, 25. výročí vzniku České republiky a 10. výročí zahájení pravidelných výzkumných pobytů českých vědců v této oblasti.

A aby se nám příběhy hezky zacyklily do souvislostí, jedno z dějišť festivalu nese jméno polárního badatele a malíře Julia Payera.

Česká věda a kultura se v této arktické krajině představila mezi 21. srpnem až 13. zářím ve správním středisku Longyearbyen a v bývalém ruském těžebním městečku Pyramida. Samo pojmenování akce, tedy  Doma na Špicberkách 2018, vzešlo z koncertu avantgardní rockové kapely „Už jsme doma“ a vydání jejího nového CD s názvem „Kry“.

Termín od 6. do 8. září patřil vědecké konferenci.

V budově Univerzitního střediska na Špicberkách (UNIS) ji zahájili rektoři UNIS Harald Ellingsen a jeho kolega z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Tomáš Machula, dále děkan Přírodovědecké fakulty JU František Vácha, ředitel Norského polárního institutu Kim Holmén, ředitel Centra polární ekologie JU a vedoucí české vědecké stanice na Špicberkách Josef Elster. Nechyběl ani zástupce Ministerstva zahraničních věcí ČR Zdeněk Lyčka a frontman kapely Už jsme doma Miroslav Wanek. Dvanáct přednášejících proneslo své prezentace jednak v prostorách Univerzitního střediska, dále v Domě Julia Payera, který je součástí Stanice Josefa Svobody na Špicberkách, nebo v kostele Svalbard Kirke – všechna tři dějiště se nacházejí v Longyearbyenu.

Výtvarné umění představily umělkyně z UMPRUM „Tři ženy: umělecké objekty v prostoru“ - Dana Elsterová, Anna Leschingerová a Anežka Podzemská. Dne 7. září proběhly hned dvě vernisáže ilustrační tvorby, a to ve Špicberské galerii, která vystavila obrazový doprovod Martina Velíška k českému překladu inuitských mýtů a pověstí, a dále pak v kostele Svalbard Kirke, který poskytl prostor ilustracím Luboše Drtiny k českému překladu sámských pohádek a pověstí.

Divadelní skupina „Buchty a loutky“ připravila pro místní předškoláky a také pro žáky umělecké školy workshop, kde děti vyráběly rekvizity pro hudebně-loutkové představení „Pět ran do čepice“. Před jeho začátkem 8. září v kulturním středisku Huset promítl Miroslav Wanek nejprve promítl několik krátkých českých animovaných filmů. Divadelní představení pak proběhlo v norštině, a to včetně průvodního slova Zdeňka Lyčky i doprovodných písní kapely Už jsme doma, které nazpíval norský zpěvák Stefan Lindal Theofilakis.

Kulturní část festivalu vyvrcholila téhož večera již výše zmíněným koncertem v Husetu. A kde lépe pokřtít nové CD kapely, které nese název „Kry“, než v Arktidě! A kapela následujícího dne zahrála ještě v bývalém ruském těžebním městečku Pyramida.

Doplňme, že projekt, který vznikl ve spolupráci s místními partnery, bude recipročně pokračovat v příštím roce 2019 v České republice.

Epilog III

V Arktidě se stalo tradicí, že tu spolupracují vědci a umělci z různých zemí, a tak zdejší (nejen) česká polární stanice poskytla zázemí třeba k výtvarné tvorbě. Na vědecké stanici Josefa Svobody zde pracovala například skotská malířka G. R. Murray, o níž jsme v Českém dialogu před časem psali viz zde.

Marina Hofmanová