Slovo šéfredaktorky - Máslo na hlavě;

Naše společnost je divná. Mladí nevědí, co se stalo v roce 1968. Že sem přijely tanky a stejně mladí Rusové postříleli náhodně pár desítek lidí a zůstali tu s požehnáním zrádcovské komunistické vlády více než dvacet let, dokud je jediný odvážný Michael Kocáb neposlal tam, odkud přišli. Naši mladí nevědí ani proč se upálil Jan Palach a Jan Zajíc.
Není divu, že nevědí. Jejich otcové a matky jim o tom moc neříkali, protože měli sami máslo na hlavě... A možná, že zrovna toto je to jádro pudla, proč se nic moc nehýbá kupředu k demokracii, tak hlásané všemi troubami parlamentních stran.
Podívejme se na naše soudy. Už to píšu asi podesáté: starého Grebeníčka, který mučil vězně elektrickým proudem, nechala bývalá komunistka, nyní kapitalistická (demokratická?) soudkyně po šest let se vyhýbat soudnímu jednání, až umřel na stáří.
Jeho syna, demagogického hlasatele komunistických zářných zítřků si zvolilo na 18 procent občanů ČR svým zástupcem.
Estébák Minařík, který chtěl vyhodit do vzduchu rádio Svobodná Evropa, byl v srpnu osvobozen, "protože se nedalo prokázat, jakou škodu by tím výbuchem způsobil."
Už mnoho let se vleče soud s původně předními reprezentanty Sociální demokracie Ivem Svobodou a jeho milkou Barbarou Snopkovou. Miloš Zeman je v rámci akce "Čisté ruce - jdeme proti tunelářům" chtěl umístit na přední místa své vlády, ale policie byla rychlejší a zatkla je za vytunelování mělnické, do té doby dobře prosperující výrobny dětských kočárků Liberta, z níž si poslali milionky na své soukromé účty. Zatímco Svoboda u soudu mlčí, Snopková zurčí jak potůček: účty jsem neukradla, ale schovala, a také si stěžuje, že kvůli tomuto trestnímu stíhání nemohla přijmout plno lukrativních nabídek dalších výdělků, například být ředitelkou Českého statistického úřadu, což jí prý nabízel Miloš Zeman.
Z Bahamských ostrovů přišla zpráva od snad největšího českého zloděje Koženého, přezdívaného v zahraničí "Pirát z Prahy". V rozsáhlém rozhovoru v denním tisku "vysvětlil", že všechny miliony ukradl podle zákona.
Prezident Klaus si zase myslí, že antikomunismus "není nic dobrého".
Ale už z jiného soudku:
Jsem šťastná, že jsem si vymyslela tak šílenou věc, tento časopis, který mi krade veškerý čas i peníze. Ale také mi moc dává -- poznávat lidi, kteří jsou pravým opakem těch shora zmíněných lidských odpadků.
Kteří například hledají hodnoty toho, co utvářelo jejich rodiče a prarodiče, odkud jsou jejich kořeny. Myslím tím například frekventanty kursu češtiny, který každoročně pořádá ÚJOP při Univerzitě Karlově v Dobrušce. Sjedou se tam vždycky ze všech světových stran od Ameriky po Uzbekistán. A nejde jen o češtinu, jde o nádherné setkávání různých kultur, které mají cosi společné... Čtěte na stranách 12 až 15, stojí to za to.
Nebo krajané druhé a třetí generace v Texasu, kteří jsou za prvé hrdí, že jsou Američané, za druhé, že jsou Texané a za třetí -- a hlavně: že jsou původem Češi, a kteří šíří dobré jméno Česka vůkol sebe. Je tam tak silná tato tendence, že se mi tam osobně loni při mém pobytu spousta Američanů omlouvala, že NEMÁ české předky a že umí jen JAK SE MÁŠ?
Včera mne v redakci navštívil tajemník české ambasády v argentinském Buenos Aires p. Suja a vyprávěl o tom, jaké národní obrození tam panuje mezi českými krajany. Jen na ambasádě mají na 70 zájemců o výuku českého jazyka, vzniká tam řada Českých domů, které zakládají krajané ze svých finančních prostředků, pořádají akce, atd., atd. -- dozvíte se v dalších číslech. Takže nakonec -- když čtu noviny o tom, co se tu děje, je mi z toho špatně, když blíže nahlédnu k některým -- avšak početným -- našincům žijícím v různých zemích naší planety, je mi hezky.
Eva StřížovskáHow to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad