DVAKRÁT ŠATY

Follová pro Pecku

Výstava pod tímto názvem v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze ukazuje spolupráci návrhářky Ivany Follové a operní pěvkyně Dagmar Peckové, trvající dvacet pět let.

Ivaniny autorské modely dodaly unikátnímu pěveckému projevu Dagmary nový rozměr. Tvořeny vždy na míru a pro konkrétní příležitosti, nesou v sobě působivé osobní příběhy a odrážejí proměny módy. Metry materiálů v desítkách hodin tvůrčí práce přeměnila návrhářka s ohledem na naturel pěvkyně.

Všechny modely se značkou IF Pecková uchovala. Z nich je nyní poprvé vystaveno na třicet kusů v krásných prostorách UPM, obohacených postřehy a vzpomínkami obou dam. Pěvkyně popisuje detaily rób i svých vystoupení, návrhářka odhaluje náročný proces zrodu konkrétních modelů. Kolekci doplňuje civilní oblečení i svatební šaty. Že D. Pecková, která by si mohla nechat šít oděvy snad kdekoliv, dává přednost české návrhářce, je velmi potěšitelné.

Druhý dům

Za léta spolupráce obou umělkyň vznikla úctyhodná sbírka oděvů. „Na Ivaniných šatech se mi líbí, že v nich i ženská, která nemá míry modelky, vypadá skvěle“ (slova D. P. ze zahájení výstavy). Bohatou garderobu pečlivě uchovává v několika šatnách ve svém domě v Heuweileru u německého Freiburgu, kde žije s rodinou. Protože se však do něj všechny šaty nechtěly vejít, přikoupila rodina druhý dům. „Všechny Ivaniny šaty jsem si schovala. Ty věci mají duši, ve všech jsem něco prožila a něco pro mě symbolizují.“ (citace D. P. z www stránek).

S Ivanou Follovou se Dagmar Pecková seznámila tak, že když procházela pražskou Maiselovou ulicí, všimla si oděvní galerie a vstoupila do ní. Její oblíbená barva je červená a zlatá. Její hedvábné odění pro léto má pestré barvy: dle jejích slov je nedocenitelné, chladivé, pohodlné a vypadá dobře. Občas paní Dagmar nakupuje v běžné konfekci a tak se začala také zajímat - dle své 17leté dcery Dorothey - kdo a kde oděv vyrobil.

Jako zlá královna

Každý z modelů má osobitou historii. Slovy návrhářky: „Často se stane, že si Dagmar přinese kus látky a já pak vymýšlím, s čím to zkombinovat. A sháním a sháním. …“ Občas sežene zajímavý materiál doma, ale častěji v zahraničí. Černé šaty s vysokým límcem zpěvačka oblékla na vystoupení v Suntory Hall v Tokiu. „Dáša o nich říká, že jsou jak pro zlou královnu ze Sněhurky. Japonci můj model pokládali za kreaci tamnějšího proslulého návrháře Issey Miyakeho, což mě potěšilo, protože jeho tvorbu jsem vždy obdivovala,“ (citace z www stránek).

V majestátní róbě z hedvábné vyšívané vínové krajky a zlatého elastického směsového žerzeje pro vlečku, dovezených z Vídně, oslavila mezzosopranistka v Rudolfinu třicet let účinkování na scéně a padesáté výročí narození. O vlečku se její domácí psí mazlíčci porvali, a proto se jeden její díl musel vyměnit. Nejdražší ze sbírky jsou první koncertní šaty: červené ve stylu Carmen. Na tento nejpracnější model, který je také vystaven, „prasklo“ patnáct metrů hedvábí: na základní pevný plátěný korzet se ručně skládal do asymetrických záhybů jemný šifon a spodní část tvoří několik vrstev sukní ze dvou druhů organzy. V tomto jediném modelu, pouze k vystoupení, neboť sedět se v něm nedá, účinkovala pěvkyně na koncertu v Obecním domě k osmdesátinám dirigenta Libora Peška.

Model k výročí

Nejnovější model vznikl k letošnímu stoletému výročí vzniku Československa a Dagmar Pecková jej předvede na letošním druhém ročníku festivalu Zlatá Pecka v Chrudimi, kde vystoupí v roli Krásné Heleny. Půjde o šaty v antickém stylu ze syntetického úpletu a hedvábné organzy. Bohatý límec z lístků z organzy a tylu má evokovat rozježenou lví hřívu. Designérka soudí, že tzv. výstřednost a umanutost pěvkyně ji velmi vyhovuje, a proto je jejich spolupráce trvalá a inspirativní. Navíc když obě ženy odjakživa spojuje láska k přírodnímu materiálu - hedvábí. Nicméně v posledních letech i Ivana ve své tvorbě častěji užívá syntetické látky, vznikající díky novým technologiím. A tak na módní přehlídce při vernisáži výstavy návrhářka představila sukně a šaty i z umělého žoržetu, na které nechala digitálně vytisknout pestrobarevné abstraktní fotografie Petra Našice.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze do 12. srpna 2018.

Více: www.upm.cz

Alamode aneb Jak udělat dojem

Móda a společenské zvyky na přelomu 17. a 18. století

Jak vypadá barokní architektura v pražském Klementinu, lze obdivovat denně. Jaké šaty se na přelomu 17. a 18. století nosily, jaké se nejvíc objevovaly na maškarních plesech, jak odrážely společenskou situaci doby, na to vše odpovídá ve výstavním sále Klementina výstavní kolekce kostýmů a originálních, ručně vyráběných masek.

Mapuje, jak vypadal tehdejší ideál krásy či jak vznikaly názvy různých oděvů. Heslem „šaty dělají člověka“ se tehdejší šlechta rozhodně řídila. A dobře věděla, že krásnou garderobu je třeba doplnit vybraným chováním. Jako základní kniha etikety sloužila kniha „Il Cortegiano“, neboli „Dvořan“ od italského spisovatele B. Castiglioneho. V ní se lze dočíst, jaké chování společnost vyžadovala a co se naopak považovalo za faux-pas. Proto byla velmi ceněna a přeložena do mnoha jazyků: nachází se i v Národní knihovně, sídlící právě v areálu Klementina. K bestselleru své doby vznikla o něco pikantnější parodie, nazvaná „La Cortegiana“, popisující, jak by se měla chovat kurtizána. Byla oceňována zejména mladíky na prahu dospělosti, kteří završovali své vzdělání kavalírskými cestami, na nichž získávali kontakty, učili se jazyky, zjišťovali, jak fungují cizí dvory. Často zavítali i do Benátek, které byly proslulé mj. kurtizánami.

Výstava prozrazuje také původ názvů oděvů. Například kravata sahající svou historií do začátku 17. století: chorvatští žoldáci, loučící se se svými dívkami, dostávali na důkaz lásky a věrnosti od nich šátky, většinou lněné a zdobené, které si vázali kolem krku. Ve Francii v době třicetileté války Pařížané šátek pojmenovali les Croates, postupně tvar slova pak vyústil do dnešního pojmenování la cravate – česky kravata.

Výstavní expozice znázorňuje skupinu tanečníků, jejichž prostřednictvím se divák přenese přímo do víru plesového veselí. Kurátorem výstavy je MgA. Rostislav Maria Müller, který výstavou provází a seznamuje návštěvníky poučnou a zábavnou formou nejen s vystavenými exponáty, ale také se širšími společenskými souvislostmi barokních oděvů a jejich vztahem k současnosti.

Galerie Klementinum – Výstavní sál (vstup od Mariánského náměstí) do 8. 9. 2018.

Více www.nkp.cz

Olga Szymanská