Sokolové nezklamali

A proč by také měli? Nezklamali v roce 1938, v roce 1948, nezklamali ani když je nacisté a pak komunisté zakázali. Cvičili zde pod jinými tělocvičnými názvy a exulanti a emigranti v zahraničí se houfně zapojili do sokolských jednot, působící v mnoha zemích celého světa už druhou stovku let…

16. všesokolský slet se v Praze nesl tradičně ve vlasteneckém duchu. Nyní v době, stručně řečeno dost negativně vyhrocené, bylo setkání s nimi pohlazením,  povzbuzením.

Prvně nastoupili na stadión v pražském Edenu se skladbou Princezna republika pod taktovkou Hašlerových písniček. Zpíval je Viktor Preiss a bylo to celé hodně dojemné.  Krásné písně, krásné obrazce. V závěrečné písni Svoboda je svoboda už zpíval celý staión. Tato úvodní zahajovací skladba se stala další den i závěrečnou. Po ní přicházely na zelenou plochu postavy z našich dějin. Kněžna Libuše, Jan Žižka, Karel IV. A mnozí další.  Ve chvíli snášení vlajek se zpívala Masarykova oblíbená píseň Ach synku, synku. Závěrečnou řeč po kněžně Libuši samozřejmě měla starostka Sokola Hana Moučková s tím „Ať žije slet 2024!“

Kéž by, snad národ český nedopustí, aby ho nastupující papaláši opět zakázali. Po vypískání Stbáka Bureše, který měl tu drzost tam přijít, by nebylo divu. On je totiž z těch jedinců, o kterých vysvětlují psychiatři, že jim chybí v mozku centrum pro empatii a cit vůbec, takže jsou tzv. splachovací.

Jsem ráda, že jsem mohla tento slet i s jeho pestrobarevným průvodem Prahou opět zažít, zavzpomínat na přátele z Austrálie, Texasu, Ruska a Nového Zélandu, kteří se mnou minule putovali po skončení průvodu ještě dalšími místy v krásné Praze. A teď zdravím zvláště přátele – Sokoly ze San Franciska, které jsem viděla cvičit, z Canbery i z Vysokého Mýta a všechny další.

NAZDAR!

P.S. Jeho noviny LN daly na první stránku žížaly...