České kořeny slaví 10 let

Před deseti lety vstoupil do naší redakce mladý muž. Představil se jako Tomáš Kubák, filmař, a řekl, co ho k nám přivádí. „Našel jsem váš časopis v jedné české rodině v zahraničí. Točil jsem tam cestopisný dokument. A napadlo mne, že by stálo za to, natočit něco o krajanech… Společně s vámi.“

S kolegyní Martinou Fialkovou jsme tehdy otevřely pusu překvapením a zároveň vesele zajásaly nad tím úžasným nápadem. Ale zatímco Martina nepřestávala jásat, mně se v hlavě rojily spíše otázky na reálné možnosti. Řekla jsem, že časopis Český dialog mne zaměstnává natolik, že už nemám kapacitu na další projekty. Ale že je (to už se Martina přihlásila k Tomášovi jako spolupracovnice) samozřejmě ráda podpořím svým časopisem, dám jim i kontakty na úžasné lidi v zahraničí, s kterými jsem se za léta setkávala a s kterými by mohli točit. A tak se také stalo. První film byl o našincích ve Švédsku, kam už jsme s Martinou jezdily a měly tam přátele. Výsledek byl skvělý. Zvláště poté, co jsem si uvědomila, jaké možnosti měli tři tvůrci dokumentu (Martina, Tomáš a Veronika Hollerová – rozhovory), oproti televizním štábům. A to jak finančně, tak obsazením a materiálním zázemím. Když vidíte na televizní obrazovce konec nějakého dokumentu, dlouho před vámi jede seznam všech, kdo se na něm podíleli. A tady jsou na to tři lidé se vším všudy. A když začali točit, museli se zadlužit s tím, že to je prostě nenávratná investice, ale když se film bude líbit…

O film projevila zájem Česká televize. Hurá! A slíbila jim i honorář. Ale! Jako příliš neznalí autorských zákonů pustili do filmu písničky švédského „Karla Hašlera“ - Everta Taubeho. A museli platit, a moc! Vlastně téměř celý televizní honorář na to padl.

U dalšího filmu už byli opatrní a na hudební stránku dohlédl Jaroslav Šonský, houslista, který už do prvního dílu přispěl svou hudbou. Jaroslav byl také aktérem našeho nového pořadu Hudba bez hranic, které navazovaly na oblíbené Hovory bez hranic.

V dalších dílech Českých kořenů už většinou zněla muzika českých tvůrců.

Po Švédsku vytvořil Tomáš Kubák se svým malým štábem film o krajanech ve Švýcarsku, ve Vídni, ve Vancouveru a nejnověji v Belgii a Lucembursku.

A 5. června se konalo v Senátu slavnostní zahájení Festivalu. Martina měla úvodní slovo a poté pozvala další řečníky. Senátora Tomáše Grulicha, vídeňského skladatele Tomislava Vašíčka  (mj. známého jako zakladatele naší první beatové skupiny Sputnici), houslistu Jaroslava Šonského a kolegu Tomáše Kubáka.  Všichni hodnotili kladně skutečnost, že se tyto filmy točí, že po létech špinění emigrantů se konečně ukazuje, jak lidé, kteří odešli z komunistického jha se stali těmi skutečnými vyslanci kultury a šikovnosti Čechů. Jak tam kdesi v daleké cizině, často se museli z těžkých začátků, často zcela bez prostředků, se svou pílí museli vypracovat jak do slušného pracovního zařazení, tak i k obecnému uznání.  A že řeči o tom, „jak se tam mají dobře, zatím co my jsme tady trpěli“, jsou odporná komunistická propaganda.

Po slavnostním zahájení následoval koncert. O tom i dalším je článek kolegyně Mariny.

Eva Střížovská

Foto Zdeněk Chrapek