SEMPÉ

Olga Szymanská květen 2018 Kultura česky

SEMPÉ

Malý Mikuláš a jiné…

 

"Když jsem s kreslením začal, měl jsem chuť kreslit šťastné lidi. Chuť kreslit vtipný obrázek se šťastnými lidmi. Což je šílenství. Ale takový prostě jsem. Mimochodem, od té doby, co se mi hůř chodí, často kreslím lidi, kteří jdou nebo rychle běží."

 

Slova světoznámého kreslíře Sempé, s křestním jménem Jean-Jacques (ročník 1932). Školu opustil ve čtrnácti, postupně pracoval jako poslíček na kole, byl reprezentant zubní pasty, prodejcem vína. Svou kariéru humoristického kreslíře odstartoval s pseudonymem DRO, pro bordeauxské Sud-Quest však vytvořil první kresbu pod vlastním jménem. Pravidelnou práci kreslíře mu dal belgický Le Moustique, odkud vyšel požadavek na novou komiksovou postavu. Roku 1952 Sempé stvořil postavu Mikuláše a dále přizval ke spolupráci psavce R. Goscinnyho, neboť časopis inicioval psané příběhy s ilustrovaným doprovodem. Toho si všimla rodina ředitele nakladatelství Denoel, a tak svět spatřilo první vydání příběhů Malého Mikuláše – tvůrčího dua Sempé-Goscinny. V dalších letech publikoval Sempé v mnoha prestižních novinách a časopisech. Při návštěvách kaváren, barů a jazz klubů se spřátelil například s F. Saganovou, J. Tatim, J. Prévertem, Savignakem. První obálku pro New Yorker vytvořil Sempé roku 1978, postupně jich bylo téměř sto. Od úspěchu Malého Mikuláše k roku 1962, kdy vydal své první album humoristických kreseb, každoročně vydává vždy novou knihu kresleného humoru. Malý Mikuláš byl přeložen do čtyřiceti jazyků, alba vyšla postupně ve dvaceti zemích světa. Přišly mnohé autorské výstavy, ceny, od roku 2006 ocenění Nositel řádu umění a literatury.

 

A tak se téměř padesát let žasnoucí kritikové neúnavně snaží definovat Sempého díla. Rozpoznat a pochopit, v čem spočívá originalita jeho jedinečné tvorby, se jim však daří jen zčásti. Slova jsou jako by nevhodná, někdy dokonce nesmyslná, aby dokázala vyjádřit křehkost, jednoduchost a současně komplexnost autorových kreseb.

 

Tvorba Jeana-Jaquea Sempého je srovnatelná v jeho zemi snad jen s J. Effelem (o němž jsme psali) a v české kotlině s V. Renčínem, který se pojetím Sempeho kreseb inspiroval či s V. Hanouskem, který si s autorem dopisoval a jeho kresby sbíral. Viděno českýma očima: v tvorbě Francouze objevíme něco, co je Čechům velmi blízké. Nejen proto, že s pařížským výtvarníkem se v Česku i na Slovensku setkal snad každý, aniž by si to uvědomoval, ale že s jeho grafickou tvorbou se po šest desítek let setkávali i mnozí čeští karikaturisté. Kdo z nich by si nevšiml způsobů kompozice, postoje figur a jiných prvků, aby z nich čerpal do své tvorby? Více nežli polovina jeho vtipů z obsáhlých a velkých hlubotiskových časopisů se stala zdrojem zdravé závisti, že taková polygrafie v Čechách tehdy prostě nebyla, aby se daly ty obrázky přetisknout. A napodobit tvůrce? Když pro knihtisk pražských novin té doby bylo nutné užít mnohem silnější základní linky. Škoda, že při dnešní české úrovni tisku, stejné jako té francouzské, nepůsobí již tolik českých autorů vtipů, kteří by je užívali a mohli srovnávat. Že v našich redakcích se neklade důraz na výtvarný humor jako dříve, důraz, který by osvíceně nacházel tyto tvůrce a vychovával jím ostatní ke kvalitní tvorbě kresleného vtipu.

 

Každopádně unikátní výstava Sempého v pražské Galerii Villa Pellé, doprovázena programem, může alespoň návštěvníkům ukázat i dokázat, o co kvalitního dnešní běžní konzumenti médií přicházejí.

Proto je škoda, že výstava „Sempé/Malý Mikuláš a jiné…“ probíhá jen do 15. července 2018.

 

 

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012