Kdo se zastává emigrantů je enfant terrible?

Denní média mají zase o vzrušení postaráno.

Nejmladší senátor Martin Mejstřík totiž rozčílil své kolegy vyjádřením, že se stydí za všechnypolistopadové vlády, poslance a senátory za to, že nenašli odvahu zajistit pro krajany dvojí občanství, restituce i volební právo korespondenční cestou.

Podle Jitky Seitlové, předsedkyně senátní komise pro krajany, Mejstřík neodůvodněně napadl senátory, kteří usilují o zlepšení vztahů s krajany.

Podle Mejstříka benevolence k bývalým komunistickým bossům, neochota řešit restituční křivdy, korupce, nemohoucnost soudů a privatizační tunely nejsou náhody.

Předseda ODS Topolánek řekl: "To co dělá kolega Mejstřík, je typická pátá kolona. Podle Topolánka i krajané se sami k sobě chovají nestoudně, když jednotlivé emigrační vlny nespolupracují.

Přemysl Sobotka má vyjádření Mejstříka za podraz na všechny ústavní činitele.

"Měl by se omluvit i dát jasný zřetel krajanům, že je to pouze jeho názor. Vypadá to, že my jsme ti špatní a on ten nejlepší, který chrání jejich práva a zájmy," uvedl Sobotka.

Pozn. redakce: Už na podzim v roce 1996 podala naše redakce do Parlamentu ČR petici za praktické umožnění volebního práva krajanům. Na jaře 1997 se sešla schůze Parlamentu, která se vážně touto peticí zabývala. Převaha postojů přítomných poslanců (vyjma ODS a KSČM) byla kladná. Na schůzi také vystoupil zástupce Ministerstva vnitra ČR, v jehož kompetenci bylo jednání o této věci, který však řekl (zjednodušeně řečeno), "že to nejde", resp. je to velmi složité, dlouhodobé atd., atd. (Poté jsme to od něho slyšeli ještě vícekrát tak, jak roky běžely, čili, mluvilo se mluvilo, ale skutek utek´.)

Z mého pohledu se "senátorská komise pro krajany" (dříve v čele dr. Milanem Špačkem a nyní s dr. Jitkou Seitlovou) snažila a snaží o leckteré vstřícné kroky ke krajanům dosti často marně, hlavně proto, že Poslanecká sněmovna jejich návrhy ignorovala, že považuje tuto komisi za jakési "slepé střevo", a hlavně, že mnozí političtí činitelé (různých funkcí a různých stran) takzvaně nemají politickou vůli tyto věci řešit. Čili bych se chtěla na tomto místě trošku "krajanské komise" zastat.

Nicméně, nejsou důležitá jenom jednání, ale více důležité jsou výsledky. A jaké jsou? Takové, které popisuje Mejstřík. Za 13 let prakticky krajané nemohou volit (námitka, že mohou přijet do ČR nebo na ambasády je směšná, když víte, že je od toho dělí mnohdy tisíce kilometrů a že si tedy nejen musí udělat na to čas, ale i si platit cestu letadlem, noclehy apod. A hlavně je to, mírně řečeno, urážlivé, když Česká republika na jedné straně řekne ANO, stojíme o hlasy krajanů, ale na straně druhé řekne: Hele, když to chcete, zaplaťte si, cestujte (však na to máte) a vyplňte plno byrokratických papírů, které pro vás připravili úředníci, jejichž je to (snad) jediná obživa... (Tady znovu a znovu připomínám, že takové Maďarsko, Polsko a jiné státy mají tuto záležitost dávno vyřešenou, neboť jim na hlasech jejich krajanů záleží, nemluvě o USA, jejichž občané mohou volit v celém světě v různých městech, v ČR například i v Plzni.)

A tak podobně by se dalo pokračovat o restitucích, o dvojím občanství apod.

Já však myslím, že nejlepší bude, když se k tomu vyjádří krajané sami.

Napište nám svůj názor, svoji zkušenost a my ji nejen otiskneme na stránkách našeho listu, rozešleme e-mailem našim příznivcům do celého světa, ale také předáme Senátu a Parlamentu ČR.