REŽISÉR ZDENĚK TROŠKA SLAVÍ 65 LET!

Mirek Seifert květen 2018 Rozhovory česky

Ano, léta běží, čas nikdo nezastaví,  a tak v pátek 18. května oslaví stěží uvěřitelné 65. narozeniny většinou národa milovaný (a naopak kritiky neoblíbený)  režisér Zdeněk Troška. Jako filmový režisér má na svém kontě asi 25 filmů (z toho jeden pro televizi), ale režíroval úspěšně i na divadle, kde se věnoval zejména žánru opernímu. Hlavně v počátcích své režisérské dráhy natočil několik ceněných filmů, jako byl třeba debut Bota zvaná Melichar, Poklad hraběte Chamaré či pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci, která byla oceněná mj. na festivalech v Bruselu, Madridu či Chicagu. Z jeho tvorby - komedie a pohádky - vyčnívá jeden (dnes téměř - neprávem - pozapomenutý) film Zkouškové období, který se jako jeden z prvních u nás věnoval tabuizovanému tématu homosexuality.

Zdeňka Trošku jsem poznal osobně před více než čtvrtstoletím, a jak je u mne na tomto "kolbišti" (míním tím Český dialog) zvykem, rád bych milé čtenáře seznámil se svým osobním pohledem na dnešního oslavence. Pro jeden tehdy oblíbený časopis jsme se Zdeňkem udělali velký rozhovor (v létě roku 1992), z něhož vám ocituji několik otázek a odpovědí, které ani více než po 26 letech nic neztratily na zajímavosti. Rozhovor měl název "S Troškou do mlýna".

 

Zdeňku, název třetího pokračování tvých bláznivých letních komedií je Slunce, seno, erotika. Nemyslíš, že je kolem nás v poslední době té erotiky až moc?

 

No, asi je, ale já si myslím, že se musí nasytit hlad po erotice - a proč to neříct, i sexu -, který tady tolik let panoval. Tedy ten hlad. Mám ale takový dojem, že začíná přicházet období, kdy po bohaté úrodě erotiky na pultech pouličních prodavačů a knihkupectví to dlouho zapovězené ovoce začíná dozrávat a někdy už i hnít.

 

A co říkáš na kritiky tvých filmů? Ti si moc servítky neberou...

 

Můžeš tam klidně napsat, že kritika moje filmy pořádně zdrbala! Ale, a to už jsem říkal mnohokrát, já přece nedělám filmy pro kritiky! Film točím pro diváka a divák je tím jediným lakmusovým papírkem, který je pro mne směrodatný. Já navíc spoustu těch kritiků znám  a vím, s kým mám tu čest. A pak - mně na tom nikdy nezáleželo. Kdybys byl na mém místě, co by tě víc potěšilo? Kdyby desítky kritiků film pochválily, a kina zela prázdnotou, nebo kdyby kritika nemohla přijít filmu na jméno, a kina byla plná? Film přece žije s divákem a v momentě, kdy ho neosloví, tak ten na něj nepřijde. Lidi se dnes chtějí bavit, smát se a v téhleté době odpočinout, přijít na jiné myšlenky Proč si myslíš, že ty komedie mají takový úspěch? Lidi se v nich poznali, mnohokrát za mnou na besedě přišli a říkali, pane režisére, to je jako u nás doma, na vesnici, to je ze života. Když si vezmeš dobové kritiky z padesátých let, nemohly mnoha filmům přijít na jméno, a dnes ty filmy patří do Zlatého fondu čs. kinematografie. Film je navíc byznys - dnes žádný soukromník nebude chtít na filmu prodělat. A všude na světě, když se udělá úspěšný film, producenti nutí režiséra, aby pokračoval tak dlouho, dokud na to lidi chodí.

 

Tak to byl krátký výňatek z našeho rozhovoru. Pokud se o panu režisérovi, jeho životě a filmech chcete dozvědět více, doporučuji - jako ostatně vždy - internet (Wikipedie, Google). Přesto bych na závěr rád připojil několik informací, které nejsou zase až tak známé a některé čtenáře (diváky) třeba i překvapí.

Takže:

- Zdeněk Troška úspěšně absolvoval středoškolská studia na francouzském lyceu v Dijonu a dodnes mluví (a čte) plynně francouzsky

- jako zrozenec Býka má velký vztah k umění, kráse a hudbě - je mj. výborným klavíristou a v jednom ze svých filmů si dokonce na piáno i zahrál

- i když by si možná dnes mohl pořídit velkou vilu, žije dlouhá léta v malinkém, ale útulném (knihami přeplněném a s pianinem před postelí) bytě jen kousek od slavné žižkovské

televizní věže

- byť je založením. bonviván, žije skromně, je laskavý, srdečný a empatický (ostatně snad všichni "jeho" herci si práci s ním vždy pochvalovali)

- narodil se ve stejný den jako zesnulý papež Jan Pavel II. a také ruský car Mikuláš II. (od jehož narození letos uplyne rovných 150 let)

- zahrál si "štěk" v Oscarem i Zlatým glóbem oceněném filmu Yentl, který u nás počátkem 80. let natočila legendární Barbra Streisandová (a u tohoto filmu dělal také pomocného

režiséra, tedy doslova "pravou ruku" samotné Barbře, pro niž to byl režijní debut)

- zatím posledním filmovým počinem Zdeňka Trošky je pohádka Čertoviny, kde v hlavních rolích čertů excelují Jakub Prachař a Dominick Benedikt

- v říjnu  loňského roku Zdeňkovi navždy odešla milovaná maminka Růženka v požehnaném věku 88 let a je pochovaná v Hošticích u Volyně na místním hřbitově.

 

Milý Zdeňku Troško, za sebe i redakci Českého dialogu Ti přeji k Tvým krásným "půlkulatinám" jen vše dobré, hlavně hodně zdraví, elánu, energie, tvůrčího potenciálu a LÁSKY!

 

Mirek Seifert

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012