„Dejte mi psy a zimu - a zbytek si můžete nechat!“ Prvotina Knuda Rasmussena NOVÍ LIDÉ v překladu Zdeňka Lyčky.

Polární badatel a antropolog Knud Rasmussen (1879-1924), který bývá přezdívaný jako „Otec eskymáků“, byl po otci Dán a po babičce Gróňan. Vystudoval v Kodani národopis a jeho velkou vášní byl sběr starých grónských mýtů, za nimiž (nejen) se vydával do odlehlých severských oblastí. Titulní citát připomíná jeho boj za integritu Grónska a všeobecné uznání Inuitů.

Ačkoli prvotina Knuda Rasmussena NOVÍ LIDÉ vyšla už v roce 1905, teprve nyní ji dostávají naši čtenáři v kompletní české podobě.

„Přeložit Rasmussenovu knížku byla pro mě velká výzva a chystal jsem se na to velmi dlouho,“ prozradil Zdeněk Lyčka, překladatel, ale také diplomat a kulturní hybatel, jehož znáte i ze stránek Českého dialogu.

Knížka se veřejnosti poprvé představila jednoho dubnového podvečera v pražské Literární kavárně Řetězová.

Ještě před tím, než jsme všichni sestoupili do sálku v klenutém prostoru bývalého sklepení, mi dánský velvyslanec v České republice J. E. Ole Frijs-Madsen prozradil, jak moc ho překvapilo velmi dobré povědomí spousty Čechů o Grónsku. Později také vysekl poklonu muzikantkám Kateřině Jirčíkové a Alici Flesarové, které doprovodily uvedení Nových lidí flétnou a saxofonem se střídavým zpěvem – náročnosti spojení zpěvu a hry pan velvyslanec ocenil o to více, že sám na oba nástroje také hrál.

Zdeněk Lyčka připomněl, že před Novými lidmi byly do češtiny přeloženy tři věci – dobrodružný román Cesta bílým tichem (v dánštině Dlouhá cesta na saních), povídka Veliký lov, a nakonec poezie Písně vrbového proutí, což jsou velice hovorově převyprávěné dánské a německé texty.

Zavzpomínal na velmi úspěšné Grónské mýty a pověsti, které vydalo nakladatelství Argo poprvé v roce 1998: „Zde se ohromně vydařilo spojení s ilustracemi Martina Velíška, které vlastně přežily samotný text. Když jsme pak vyrazili s knihou a Martinem do Grónska a vyprávěli tamním mladým lidem, že jsou to jejich mýty a pověsti, které oni už dávno zapomněli, byl to obrovský zážitek. Knihu dokonce dostala dánská královna jako oficiální dar.“

„Kdo spočine, zreziví.“

I to říkával Kunuunnguaq, čili malý Knud, jak se mu přezdívalo pro jeho sotva 165 cm výšky. Doma u Rassmussenů se mluvilo dánsky, Knud se naučil grónštinu na ulici. A touha vydat se poznat lidi žijící daleko na severu ho držela již od mládí.

Jeho prvotina  Noví lidé vzešla z dánské polární expedice do Grónska v letech 1903-4, na niž se Knud Rasmussen vydal spolu s Haraldem Moltkem, autorem obrázků. Když vyšel v roce 1907 německý překlad, byla z něj následně první třetina přeložena do češtiny.

Zdeněk Lyčka doplňuje: „Já jsem to pak vzal úplně znovu a přeložil celou knihu z dánštiny“, a pokračuje: „Kdo jsou to Noví lidé? Lidé žijící nejseverněji na světě, tzv. polární Inuité. I když slovník českého pravopisu uvádí jeden Inuit, dva Inuité, myslím si, že v jednotném čísle by měl být správně Inuk. Tito lidé přišli daleko později než ostatní inuitská populace, usídlili se severněji, proto je v podstatě nikdo neznal. Byli noví, nedotčení okolní civilizací.“

Rassmussen svou literární premiéru uvádí příběhem staré grónské vypravěčky o lidech žijících daleko na severu, v místech sevřených ledem a tmou, kteří prý na sobě nosí medvědí kůže a jedí syrové maso. Stará Gróňanka v malém Knudovi zažehla touhu tyto lidi navštívit a poznat, touhu, kterou musel naplnit.

Co ještě víme o člověku, který jako první překonal severozápadní cestu z Grónska k Tichému oceánu se psím spřežením?

S manželkou Dagmar Anderssenovou měl dvě dcery a syna. „Ovšem na svých dlouhých výpravách měl vždycky i nějakou tamní manželku, což bylo u Inuitů běžné, jak se ostatně dozvíte v knize“, doplňuje překladatel.

Spolu s přítelem Peterem Freuchenem, také polárním badatelem, založili „na konci světa“ obchodní stanici Thule. Přesvědčili Gróňany, aby tam nosili kožešiny k výměně za náboje, náprstky, šití, věci ze železa, které tam nebyly. Výměnným obchodem Rasmussen získal peníze na financování svých výprav, kterých bylo nakonec sedm. Ta největší a nejslavnější se jmenovala 5. thulská výprava, dánská etnografická výprava do arktické Severní Ameriky, 1921-1924 a odehrála se pod záštitou dánského krále Kristiána X. Polárníci během ní urazili 18000 km ze severního Grónska přes Kanadu, severozápadní Aljašku k pobřeží Tichého oceánu, potažmo až na Sibiř. Protože Rasmussen neměl vyřízené formality pro ruské vízum, přeplavil se přes Beringovu úžinu na Sibiř na loďce inkognito. Ruské úřady ho sice za dva dny vyhostily, ale cíl cesty byl splněn.

Graficky velmi zdařilou publikaci, kterou provázejí původní ilustrace Haralda Moltkeho, vydalo nakladatelství Argo za podpory Výboru pro literaturu Dánské umělecké rady.

Více informací na http://www.argo.cz/knihy/234147/novi-lide/

Marina Hofmanová