Slovo na květen

Ano, všechno kvete, tak jak má v květnu být. Na svátek 1. Máje se sešly politické strany se svými voliči na tradičních místech – KSČM na Výstavišti, ODS na Petříně, ČSSD na Střeleckém ostrově atd. Voličů však přišlo nemnoho. Možná proto, že si mnozí pracující občané vzali v pondělí dovolenou a získali tím volno sobota, neděle, pondělí, úterý a užívají si na chalupách a chatách, nebo zkrátka proto, že už ty profláknuté strany nejsou na setkávání zajímavé.

Koukla jsem do květnového Slova před deseti lety. Hle, vypukla čerstvá aféra, dodnes škodící – tzv. Oposmlouva. Uzavřeli ji tehdy dva vzájemní nenávistníci Václav Klaus a Miloš Zeman. Pamatujete? Opozičně si tehdy rozdělili moc a nadále nechali rozkrádat stát. Nic nového pod sluncem… Už dost měsíců jsme bez patřičné vlády. Tedy jsme ve vládě v demisi. Premiér v demisi Andrej Babiš je jedněmi oslavován, druhými zatracován. Je proti němu vedena jednoznačně průhledná kampaň politiků, kteří sami mají máslo na hlavě, odsuzují ho novináři. Píší např., že řepka zaplavila republiku a škodí včelám. Ano, jistě, ale nikde se nedovíte, kolik té řepky pěstuje Babiš a kolik jiní zemědělci. Bývalý estébák mi rozhodně k srdci nepřirost´, ale fakta jsou veřejnosti neznámá, neboť novináři jsou u nás opravdu zajímavou raritou. Ale nejen dnes. V roce 1999, když byl prezident Václav Havel v USA na Kongresu SVU a měl tam moc důležitou řeč, napsali, že ho přivítal Joe Ventura. To je co? Ani slovo o tom, co je světová organizace SVU, co tam Havel přednášel, o krajanech, o kterých to celé bylo…

Píšu to proto, že se probírám těmi starými ročníky ČD u příležitosti pokračování v práci na knize.  A ten ročník před deseti lety byl také velice pěkný. O Venturovi a jiných esech sice ani ň, ale v prvním čísle je hned na titulu Hermína - indiánská dcera botanika a cestovatele Alberta Václava Friče se svými vnoučaty. Krásná fotka Pavla Friče. V dalším dvojčísle je velký rozhovor s Jaroslavem Čvančarou a s Bořivojem Čelovským, a tak bych mohla pokračovat. Co číslo, to perla. A titulky také. Vzpomínám, jak jsem seděla jednou na tiskovce s jednou novinářkou z Vlasty. Když viděla ČD, kde byly na titulu krásné hřiby, spontánně vykřikla: Proboha, tak krásný obrázek! Závidím vám. To já musím na titul vždycky dát jen nějakou hezkou buchtu, bohužel.

A tak končím s tím, že připojím k tomuto Slovu foto - „buchtu“, stoletou Hermínu.

Eva Střížovská