Korea – dvě země

Korea, která již  absolvovala jedno válečné utkání, s odhadovaným počtem aspoň  milionu ztracených životů. V létě 1950 došlo k přepadu ze severu. Původní  tento úspěch zastavil generál Douglas MacArthur svých výtečným vyloděním  v září 1950 v Inchonu, komunisté se dali k ústupu  k 38. rovnoběžce.

Situace se ale důkladně zkomplikovala, když se v lednu 1951  na korejský poloostrov dostavil milion  čínských "dobrovolníků" , komunisté se znovu zmocnili Seoulu, poté co americká vojenská moc  se dala k největšímu ústupu ve své historii.

Konflikt mezi prezidentem Trumanem a  McArthurem znamenal, že generálova  celoživotní kariéra tím končila.

Velitelem se stal  neméně výtečný generál Matthew Ridgway, Seoul byl znovu získán, vojska  tehdy ještě pod vlajkou OSN se pohnula zpět k 38 .rovnoběžce, ale boj nepokračoval severním směrem. V roce 1953 podepsáno příměří, Korea se rozdělila,  následoval důkladně  odlišný vývoj pro prozatím 65 roků.  Sever se vyznamenával v sérii vraždění, únosů a všelijakých provokací, v konfliktech v námořní oblasti.

V roce 1994, Washington v době administrativy Billa Clintona poskytl  značnou pomoc Severu (tzv.Agreed Framework¨- "dohodnutý rámec, systém, struktura"), dodávky v obrovském množství, v úmyslu odradit hladové socialistické  soudruhy od úmyslu získat nukleární zbraně. Sever - za vlády Kim Jong-ila - souhlasil a písemně se zavázal zbavit se veškerého jaderného úsilí.. Dodávky potravy, peněz v hotovosti,  pohonné hmoty,   všeho možného.

Jednostranná praxe  k prospěchu těchto soudružských Kimů. Ex-prezident Carter tamějším směrem najezdil přemnohé miliony,  stejně tak činila v Čechách narozená Korbelová, v dospělosti  dočasně provdaná jako Albrightová, a rovněž zbytečně miliony rozdávala po prezidentství neustále bažící Hillary, nadále provdaná jako Clintonová.

-     -     -

Realita se ale vyvíjela jinak: v roce 2006  došlo k prvnímu výbuchu takové bomby. Obama se nijak nepoučil  ze zkušenosti svych prezidentských předchůdců, že žádný závazek druhé strany nebude dodržen. Svou  politiku charakterizoval  označením "strategic patience", aniž taková trpělivost něco užitečného docílila.

Teď je na scéneě činitel s jakoby jiným počínáním. Nynější Kim Jong-un projevil ochotu posedět a promluvit s americkou hlavou, což se v celé historii dosud nestalo.

Žádný  dosavadní U.S. prezident se ještě nikdy oficiálně nesetkal s vládnoucí severokorejskou osobou.  Jak asi zareaguje  značně netradičně si počínající Trump?

Potěšujícím jsem shledal hodnocení Henry Kissingerem, nyní již značného devadesátníka, narozeného  blízko hranic šumavských hvozdů. (V roce 1973 se stal Nobelovým laureátem, obdržel  Nobel Peace Price za jeho úspěšné úsilí pro ukončení války ve Vietnmu.)

Reakce v jižní Koreji, státu zcela demokraticky si počínajícím:

Kang Kyung-wha, ministr zahraničních věcí,  na představu  setkání a jednání severního Kima a amerického Trumpa zareagoval notným překvapením.

Moon Jae-in, nynější prezident, se vyjádřil tuze pozitivně - že je exctatic

neboli nadšen.

Na americkém poli, mírovém či válečném, právě pošlo k významnému kádrovému přesunu v roli  prezidentova  poradce - National Security Adviser - poradce v otázkách bezpečnosti. Tím do těchto dní byl  H. R. McMaster, zasloužilý generál - nikoliv pentagonský  byrokrat, ale autentický bojovník v obtížných podmínkách. Teď ho ale vystřídal John Bolton, bývalý ambassador u OSN. Již řadu let sleduji jeho komentáře a tuze přikyvuji k jeho názorům, například opozici  k absurdní dohodě za Obamově prezidentování, podepsat dohodu s Iránem platbou miliard dolarů v hotovosti a iránským závazkem  nespěchat s jadernou výzbrojí. Elegantní prošedivělý Bolton s knirkem pod nosem. (Kde vlastně jinde.)

Ronald Reagan, Boltonův šéf  v Bílém domě, rád zdůrazňoval,  že za jeho života  nezačala žádná válka proto,  poněvadž Amerika byla příliš  silná, mocná. Poučnou je zkušenost, že válka je méně pravděpodobná s prezidentem, který neváhá  zdůraznit svůj hlas ve prospěch síly, a že jeho poradce v otázkách bezpečnosti nebude váhat ho právě takto informovat.

Ota Ulč