ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: O vlastenectví

Každý, kdo zpochybňuje patriotismus našich občanů, si měl jít vystát frontu na prohlídku českých korunovačních klenotů a ujistil by se, že to s naším národem není až tak špatné. V médiích se pravidelně můžeme dočíst, že se za sebe stydíme, že jediné vzedmutí národních vášní nastává v době hokejového vítězství a jinak občané sedí u televize Nova a ládují do sebe americké krváky prokládané knedlíkem a zelím. Nevzpomínám si, že by při čekání na návrat hokejistů bylo potřeba vystát pětihodinovou frontu a už vůbec si nevzpomínám, že by na Staroměstské náměstí přijížděly s cílem hokejové demonstrace celé rodiny z Moravy a byly nastrojeny jako v neděli do kostela. Je až neuvěřitelné, s jakou láskou a zaujetím rodiče či prarodiče vyprávějí svým dětem ve frontě v podhradí celou českou historii v kostce a jak to zajímá naše děti, o kterých se pro změnu můžeme dočíst, že je nezajímá vůbec nic a celé dny jen tupě hledí do obrazovek domácích počítačů. Všichni vědí předem, že na samu prohlídku budou mít dvě tři minuty a přece jim to všem stojí za to. Je velká škoda, že žádnou z našich průzkumových agentur nenapadlo jít se do této fronty zeptat na to, kolik z přítomných hlasovalo pro ztrátu státní suverenity spojenou se vstupem do Evropské unie. Jediná věc, ze které mě v této souvislosti mrazí v zádech, je zájem naší socialistické vlády o to, kolik korunovační klenoty stojí. Je všeobecně známo, že jejich kulturní a historická cena se vyčíslit nedá, zato ale to jde velmi snadno s tou materiální možno dokonce říci materiálovou. Představa, že se některému ministrovi třeba jen mihne hlavou myšlenka, kolik dalších lemplů by za jejich cenu nemuselo pracovat či kolik zbytečných komisí by ještě mohlo vzniknout, je děsivá a Karlem IV. stanovený trest, kterým je exkomunikace z církve byl možná strašákem v jeho době, ale dnes by asi odradil málokoho. To už je snad lepší, kdyby si ji ministři postupně nasadili na hlavu a do roka by od nich mohl být pokoj.

O tom by mohl vypravovat jistý Reinhard ...