Historie, to jest...

Historie nejen literární

Jde o sborník textů ze stejnojmenného cyklu přednášek, který proběhl v roce 2017 ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje. Ve čtyřech částech: Vydávání knih v období I. republiky-příležitosti a úskalí, Literatura a historie-možnosti poloviny 20. století, Literatura, sociologie, politologie, teologie-výzvy poloviny 20. století a Samizdat a nezávislé iniciativy na Plzeňsku 70. a 80. let jsou shrnuty příspěvky odborníků E. Burgeta, J. Mlejnka, J. Štogra, J. Sichálka, P. Šaradína, J. Hertla, M. Pehra, S. Vodičkové, J. Ruckla, P. Loučové, G. Romanové a J. Štogrové. Sborník byl vydán za podpory Města Plzně a nadace 700 let Města Plzně.

Jan Hertl: Historie, to jest vyhnanství z ráje editorů Jarmily Štogrové a Josefa Štogra.

je věnována autorovým textů z let 1932 - 1942. Jde o výbor z článků z revue Řád, Brázda a Přítomnost, který navazuje na monografii věnovanou dr. J. Hertlovi Neztratit se v propastné nenahraditelnosti (2017).

Jan Hertl (1906-1965), historik, sociolog, publicista, muzejník a badatel, předjímal mnoho událostí své doby, byl žák profesorů J. Bidla a J. Šusty, přítel a spolupracovník Josefa Pekaře, mezi jehož blízké přátele patřil A. Opasek. Kromě publikování v časopisech odborných i pro širokou veřejnost pracoval v nakladatelstvích, v muzeu vyučoval dějepis. S okruhem přátel katolických intelektuálů a F. Lazeckým založil Řád: revue pro kulturu a život, kam přispíval. Bádal především o životě K. H. Máchy, o blanických a svatoprokopských legendách.

Kniha zahrnuje autorovy zásadní studie, odborné články, recenze, polemiky a nakonec kapitolu Vzdoroslavíček, obsahující sérii článků s Hertlovým pseudonymem, který užíval pro časopisy. Doplněno životem a dílem J. Hertla, jeho bibliografií a jmenným rejstříkem.

"Cítíme, čím dále tím víc, jak století XIX. a všechno, co nás v jeho spojitosti tíží až do dneška, je antidogmatické. Byly uvolněny všechny síly, které jsou člověku dány k disposici, aby tvořil a hospodařil v dobře uváženém pokuse i rozmachu. Moderní společnost však nemá moci, čím uvolněné síly sjednotit, nemá absolutního měřítka, nemá absolutní hodnoty, nemá jediného dogmatu, kterým by zastavila  své vlastní rozbití, rozbití svého celku i každého jednotlivce zvlášť. ..." (J. Hertl: Na okraj moderní sociologie, 1933).

Ze slov Jana Hartla vyplývá, že již počátkem třicátých let správně předjímal vývoj událostí spějící k válce a další vývoj nejen české, ale lidské společnosti jako celku.

Olga Szymanská

(dle tiskových materiálů)