VOLBY, MYŠI, LIDI A SVĚT

Eva Střížovská 1 2018 Aktuality česky

Včera skončilo druhé kolo prezidentské volby. Vyhrál Miloš Zeman. Na první kolo jsem jít nemohla, byla jsem v zahraničí. Na druhé jsem nešla, protože jsem nechtěla ani jednoho ani druhého aby byl mým prezidentem. Nebudu je soudit, to se mi nechce…a já ve svém věku dělám spíš to, co se mi chce. (Jedna z výhod stáří.)

Nabízím spíš úvahu k zamyšlení…

V Neviditelném psu byl (a je, když si ho vyhledáte) článek s názvem Všichni jsme myši v kleci. Autorka popisuje vědecký pokus. Do klece bylo umístěno 8 myší a bylo o ně postaráno s největší péčí. Měly jídlo, pití, přiměřené teplo, žádné nepřátele. Nemusely se o nic starat. Nejprve projevily nadšení. Začaly se vesele množit. Po čase jakoby nevěděly co ze sebou. Začaly tvořit různé skupiny. Mladé myši se např. shromaždovaly uvnitř houfu, který dosáhl poctu 600 jedinců. Myši se nejen přestaly množit, ale stávaly se agresivními až kanibalistickými. Matky žraly svá mláďata, mladé myši se uvnitř houfu místo o sex zajímali o svůj zevnějšek. Dbaly o svůj kožíšek, a kdyby mohly, jistě by si posílaly svá selfíčka. A i kdyby chtěly, neměly se od koho učit jak žít. Všichni se stali zbytečnými. 1780 dní od pokusu zemřela poslední myš. Autorka říká, že když lidé dostanou vše, nemusí se o nic starat, zdegenerují a civilizace se zhroutí. A připodobňuje lidské chování myšímu. Například přibývající agresivita - školní šikana. Dospěláci se stávají sobci, nechtějí děti, aby nemuseli slevit ze svého pohodlí. Píše o tom, že myši byly zblblé. Ale jak jinak nazvat jevy, které se dějí i mezi lidmi, kde naprosto vymizel zdravý rozum... Na rozdíl od našich rodičů či prarodičů, kteří zažili hrůzy první i druhé války, se máme moc dobře. A moc nevíme co s tím. Jako ty myši. Nechceme např. pokroucené okurky či mrkev (to je tedy problém s velkým P!), nechceme "nekorektní" vyjadřování i kdyby to byla pravda pravdoucí. Asi i chceme školní záchodky pro holky i kluky dohromady, protože není jasné, jestli se chlapeček necítí být více holčičkou. Trestáme muže, kteří před třiceti lety sáhli (možná) na koleno ženě. Naši političtí vůdci stále řvou po celém světě o nutnosti hospodářského růstu. Jde ale převážně o euro-americkou kulturu (dá-li se kulturou skutečně nazývat). Růst, růst, poroste až do nebe..., zatímco v mnoha zemích (zatím bez "růstu") lidé umírají hlady, nebo ve válkách, které ale vedou ti už vzrostlí. No jistě, přece zbraně vynášejí nejvíc. Tak je pošleme té i oné nepřátelské straně. Zadarmo? Ále! Vždyť platí ropou.  A také se na růstu hojně podílí farmaceutický průmysl. Musela jsem se nedávno trpce usmát nad tv reklamou, kde hezká maminka se na hezké lesní pasece ohlíží za hezkou dcerkou a říká: Už vím, co pomůže mé dcerce od bolesti. A následuje název nějakého léku. Ano - pilulky, pilule, injekce, to máme na všechno. Všichni zblblí jdou a kupují to.  Dětem s přirozeným temperamentem (taky jsem byla taková, chtěla jsem běhat, házet si s míčem apod. a ne dřepět hodiny a hodiny ve škole) se dávají uklidňující prášky, aby nevyrušovaly. Rodiče jim je doma ještě přidají, aby nerušily ani je. Výsledkem jsou miliardy peněz "na růst" a nemocní lidé, kteří nikdy nebudou zdraví, protože to není účelem... Nakonec ani neuškodí, když lidé na své nemoce umřou,  vždyť jsme tu stejně přemnoženi, jako ty myši.  Zdá se,  jakoby tzv. globalizace měla za účel udělat z lidstva jeden oblbnutý celek, který bude makat za málo peněz, ale bude jich mít natolik, aby mohl kupovat zboží, např. potraviny plné chemie, tudíž jedovaté. Tím zase podpoří ten farmaceutický průmysl... Do tohoto plánu patří i migranti z Afriky aj. Svými nájezdy či spíše náplavou rozdráždí obyvatele, kteří mávají prapory vlastenectví, ale nezabrání tomu. Ti mladíci s drahými telefony a požadavky na vyšší životní úroveň (bez práce) a různé zachraňující nadace jsou placení "dobrodinci" z různých stran. A že jsou mezi nimi i ženy s malými dětmi? No jistě, aby celý ten podvod prošel bez větších problémů, musely se tam také objevit ubohé chudé ženy a děti a s mediálním humbukem se některé z nich utopit. Nejsem tak zlá, jak to snad někomu muže připadat, je mi jich moc líto.  Ale jsem naštvaná na ty, kteří to organizují, platí, ať jsou to původní zlouni či naivisté z charitativních organizací, ovšem, placeni z našich daní. A podle toho hnusného plánu skáče i EU a naši politici. Jak jinak by se mohlo stát, že existuje návrh zákona, aby imigranti dostávali 21 tisíc měsíčně. Aby naštvali všechny důchodce, kteří mají 9 nebo 10 tisíc či prodavačky ze supermarketu s podobnou částkou po celodenní šichtě? Jasně, ať lide demonstrují, stěžují si, žalují. Trochu jim zas přitáhneme opasek...

Eva Střížovská

(Kresba Pavel Kantorek)

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012