Odešel „muž mnoha tváří“

Ve věku 86 let zemřel ve Venezuele „muž mnoha tváří, přezdívaný Tacaricheco (tj. tacarijský Čech, podle jezerní oblasti tohoto jména), Carlos Stohr. Narodil se v Praze v roce 1931. V roce 1946 odjel do Venezuely, vystudoval univerzitu a stal se postupně významným malířem, návrhářem a profesorem.
Ale nejen to - úspěšně reprezentoval Venezuelu na mezinárodních atletických soutěžích. Také se věnoval hudbě. Zvládl na 13 místních hudebních jazyků, resp. místních nářečí včetně velmi speciálního „galerónu“.
Měl desítky výstav svých obrazů a kreseb, samostatných i společných. Byl i vynikajícím urbanistou. Navrhoval např. město Nueva Esparta. Miloval ostrov Margarita, kde žil a tvořil, ale v hloubi duše nepřestal být Čechem. Spolupracoval na vytvoření venezuelsko-české společnosti krajanů v r. 1992, k níž inspiroval tehdy nově nastoupivší (a v Caracasu ještě nějakou dobu jediný) nekomunistický diplomat Pavel Štěpánek.
V devadesátých letech jezdíval Carlos Stohr každoročně do České republiky, kde se zúčastňoval krajanských kongresů pořádaných univerzitou v Olomouci. Nikdy se nezapomněl stavit v redakci Českého dialogu, popovídat si i společně zazpívat. Byl naším věrným čtenářem. Věnoval nám radu svých kreseb k otištění, dokonce namaloval můj portrét. Vzpomínáme na něho jako na velice milého, veselého a tvůrčího člověka.
S Carlosem se rozloučil mimo jiné časopis El Estímulo zde.
Eva Střížovská
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad