SLOVO NA LEDEN Kanárské.

Je mi to trapné, že se opakuji, ale zase nemohu volit. Je mi to trapné za naše politiky, kteří nedokázali za téměř třicet let uzákonit korespondenční či spíše dnes již elektronický způsob volby pro občany, kteří se v době voleb nenacházejí ve svém bydlišti.

A nejsou to jen exulanti a emigranti, kvůli kterým to zajisté vlády s převahou levice nedovolily, protože by je v zahraničí nevolili, ale i občané, kteří v zahraničí pracují nebo tam cestují.

Nacházím se v této době na Kanárských ostrovech u části své rodiny a hovořím tu s různými Čechy, kteří zde pracují. Kdyby se rozhodli jít k volbám, museli by jet nejprve do Madridu na náš konzulát vyplnit formulář, poté se vrátit a pak tam jet znovu volit. Jenže ztrácet čas a peníze za letenky se nikomu nechce, leckdo ani takto odjíždět nemůže.

Končím tuto mou častou, neb dost cestuji, stížnost s tím, že prezidenti na výběr jsou nyní takovou loterií, že mne to snad ani nemusí mrzet.

Moje aktuální Slovo bude spíš trochu kanárské. Nemám tu české zprávy a tak jsem v klidu. Slunce většinou hřeje (i když v domech je docela kosa) a lidé jsou tu přívětiví.

Navzdory prosinci je kolem spousta kvetoucích květin, keřů, zelených palem, barevných ptáčků a motýlů.

Do moře ale lezou jen otužilí turisté, kteří si za to tučně zaplatili. Poznají se podle toho, že po městě chodí v kraťasech a tričku, zatímco místní obyvatelé ve svetrech. Dozvídám se o zdejších výhodách a nevýhodách i o specifikách.

Výhody - neutrácí se za topení, neplatí se televize ani rádio. Ale nepiš to, radí mi kdosi, nebo nám to EU zatrhne.

Nevýhody - není tu práce, resp. ti, kdo ji mají, jsou rádi, že jsou rádi a jsou zticha, když jim zaměstnavatel nedá výplatu nebo s nimi nesepíše řádnou smlouvu, aby za ně nemusel platit daně.

Pro nás z České republiky je nezvyklá zdejší architektura. Domečky nalepené na sebe, úzké uličky, místo střechy terasa. Kromě ní všechno (i zahrádka) uzpůsobeno proti slunci, proti světlu. Zkrátka „Kanáři“ mají radši stín. A uličky do prudkých kopců se stovkami zatáček do „kuláčů“ mi denně masírují v autě žaludek - obdivuji svou dceru za to, že to bravurně zvládá.

Turisté sice mají o pobyt zde stále zájem, ale protože řada hotelů zkrachovala, je bohužel problém s ubytováním. Měla jsem i problém sehnat začátkem prosince letenku.

Pro turismus je tu, jako snad na všech hezkých ostrovech na světě, všechno přizpůsobené. Krásně nazdobené jsou uličky kolem Plaza de Charco v Puertu de la Cruz a nechybí tu ani desítka Betlémů.

A což teprve Orotava, město se starodávnými domečky a dřevěnými balkóny. Je tu moc pěkná botanická zahrada a u každé ulice zahrada podobná, ale soukromá. Pod tou městskou stojí palác, kde je na venkovním prostranství Betlém s postavami v životní velikosti. Tesař, truhlář, hrnčíř, tkadlec, barvíř látek, prodavači ovoce, sýru a všeho možného a spousta zvířátek od malých zajíčků přes ovečky až ke kravám a velbloudům. Malý Ježíšek s Marií a Josefem jsou pohlední a celý ten venkovní Betlém je fascinující.

Také je Orotava, bývalé středověké šlechtické městečko výjimečné tím, že má červené taškové střechy. A je odtud hezký výhled do údolí.

Tím už dnes skončím, musím aspoň na chvíli vyjít ven ohřát se na sluníčko. Ale napíšu zas - příště něco o zdejší historii a tajemnostech.

A všem čtenářům FELIDAS AŇO NUEVO!

Eva Strížovská