Přijde Mikuláš

Když jsem byla malá, spolu s mladší sestrou jsme měly z příchodu Mikuláše, čerta a anděla ohromný strach. Cvičily jsme básničky a písničky, abychom si Mikuláše naklonily a aby nás čert nesešlehal. A každoročně se odehrávalo v našem činžovním domě v Praze v Podolí dramatické divadlo pro všechny  nájemníky v domě. Odehrávalo se před naším bytem v místě, které bylo cloněno jakousi zdí. Byla tam tma, i když se svítilo. O to větší to byla hrůza, když tam černý čert blekotal to své blebleble a mával koštětem. Klečely jsme na zemi, říkaly své modlitbičky a básničky. Sestra přednášela obvykle Znám křišťálovou studánku kde nejhlubší je les a já něco ze školy. Sousedé stáli kolem a dobře se bavili. Nakonec to vždycky dobře dopadlo – dostaly jsme nějaké cukrovinky.

Dneska už se čertem asi nestraší, ale mikulášský zvyk putuje po celém světě. Dostávám pozvánky na Mikulášskou oslavu z australské Besedy v Canbeře, z Perthu, Sydney, z Besedy v Belgii, řady českých spolků v americkém Texasu, v kanadském Montrealu a z dalších míst světa, kde žijí Češi.

Kromě Mikulášských radovánek pro děti i dospělé pořádají tyto organizace během roku mnoho dalších akcí. Sem tam se o nich dočítáte i na tomto webu. Českého Mikuláše samozřejmě vítají i české školy, kterých přibývá po světě čím dál víc, což je úžasné a hlavně zásluha Lucie Slavíkové Boucher, která založila před lety první Českou školu bez hranic v Paříži a od té doby se práci na rozvíjení české diaspory obětavě věnuje.

Samostatnou kapitolou je Spolek Čechů na Slovensku, kteří se stali cizinci náhle a bez vlastnío zavinění. Češi z Košic pořádají každoročně na podzim Dny české kultury, České vánoce a Ženský sbor českého spolku v Košicích vystopupí 7. prosince v Praze.

Zdravím do světa všechny organizátorky mikulášských akcí, i organizátory (těch je však méně) i všechny děti českého původu.

Eva Střížovská