Kámen a mouka

Vladimír Kouřil

POVÍDKY ZTICHLÉHO ROCK´N´ROLLU

V deseti povídkách knihy Kámen a mouka se známý hudební publicista Vladimír Kouřil (*1944), autor pěti knih o rock´n´rollu a jazzu, poprvé čtenářům představuje jako prozaik. Vypráví příběhy zdánlivě spolu nesouvisející a přesto skládajících obraz jednoho lidského života. V klidném tempu, jakoby jen nenápadně a na okraj dnešních dnů, Kouřilovy povídky podávají svědectví o snech a prožitcích celé jedné generace a vypovídají o naší zemi v průběhu více než šedesáti let. Jejich shrnujícím mottem by velice dobře mohla být autorova věta „A klasický rock´n´roll a jazz rozechvívají nadále ten drobet vesmíru, v němž žiji…“.

Redaktor Jan Šulc o knize Kámen a mouka:

Významný český hudební publicista Vladimír Kouřil, znalec jazzu a rock´n´rollu, autor několika knih o hudbě, v této knize poprvé přistoupil k psaní beletrie.

Soubor deseti povídek s podtituly „povídky ztichlého rock´n´rollu“ a „Deset příběhů ze šňůry času“ napsal v letech 1997–2015. Jeho psaní je na první pohled uměřené, střídmé, mírně nostalgické. Evokuje mnoho let života od let šedesátých do současnosti, přičemž nenápadně, jakoby mimochodem zachycuje mnoho cenných detailů z let již nenávratně minulých. Povídky s názvy Jitřenka, Hadec,  Mouka, Sound, Pastorála, Kámen, Talisman, Motto, Večernice a Popel sledují v klidném sledu hrdiny Kouřilovy generace a životních názorů, kteří prožívají lidská dramata na pozadí uplývajícího času.

Na Kouřilově knize si nejvíce cením autorské poctivosti, uměřenosti a vynikajícího postřehu při zachycení dobové atmosféry. Kouřil je člověk nesmírně citlivý a jemný – a na jeho povídkách je to vidět.

ES o knize:

Autora znám z hezkých i horších dob působení Jazzové sekce. Když jsem si po letech přečetla jeho knížku Africké květiny, byla jsem příjemně překvapena, až téměř šokována tím brilantním porozuměním muziky jako takové. Ta kniha je klenot. Po přečtení jsem ji poslala svému kamarádovi, hudebnímu vědci do Austrálie.

A nyní přichází knížka povídková. Nevím, co bych o ní napsala víc, než učinil Jan Šulc… Snad jen to, že jsem v jedné povídce poznala svého kamaráda z Tasmánie s přesnou charakteristikou příčin jeho odchodu i nahlédnutí do jeho emigrantského života.