ZÁVIST

Jak takovou vlastnost nejlépe definovat? Třeba jako pocit  nepěknosti, nespravedlnosti nebo naopak jako reakce na štěstí, když někdo vyhrál milion peněz v loterii nebo že na jeho pozemku   došlo k nálezu vzácného nerostu nebo tam začala tryskat ropa.

Občas se najdou  jedinci,  imunní  vůči takovým  pocitům , když soused by vyhrál  nějaký ten milion. Půjdou mu upřímně pogratulovat a nikoliv posedlí bezmocnou závistí se mu vloupají do bytu a tam aspoň  zardousí jeho milovaného papouška.

Jestliže někdo  zbohatne šikovnou  investicí, tím si třeba rozkmotří svého nejbližšího přítele, který zmeškal tutéž příležitost z nedostatku odvahy.

Poválečný rok 1945, v mé rodné Plzni pochytaní gestapáci tvrdili a k dispozici měli důkazy, písemná a českou rukou psaná udání, jen někdy anonymní, . na někoho, jimi buď záviděného nebo  nenáviděného příslušníka svého vlastního národa..

Časem započalo  budování socialismu s jednou stranou, jejíž řady zmohutněly značně vysokým procentem ohebných zájemců o vstup do KSČ- s výsledkem tehdy pokládán za světový rekord.  (Posléze  došlo k důkladné čistce, též se zavíráním a občasným věšením.) Nikdy nebyl nedostatek udavačů, až   instinktivně jsme se vyhýbali i domovním důvěrnicím či jak se jim tehdy správně  mělo říkat..

Situace se podstatně změnila v polistopadové době, domovnice zchudly ztrátou příležitosti obohacovat tehdejší zdroje náhle deaktivované totalitni moci. Ty se ve značné míře zásluhou svých konexí  přesunuli do aktivit k privátnímu obohacování. Každopádně vítaná to změna v porovnání s dřívější kariérou likvidovat třídní nepřátele.

Začalo ovšem přibývat socio-ekonomických rozdílů, vynořili se náhlí zbohatlíci, multimilionářská individua, všelijaká ta vábení a následné ochuzování zásluhou "harvardských fondů.". Do rodné země začali přijíždět dřívější uprchlíci z klece… Při prvních svých návštěvách jsem dostával otázky, kolik že toho na univerzitě učím (dost málo), kolik vydělávám (v dolarech dost), jaký že mám  byt (koupil jsem dům, napřed jeden, k tomu pak druhý s lesem), čím jezdím (tramvaje tu nemáme, proto mám Volvo a Lexus, auta mě nezajímají, na rozdíl od synátora architekta, ten jich má sedm, mezi nimi dva Porsche). V rodné zemi celoživotně setrvávající  kamarád se skromnou učitelskou penzičkou,  s obtížemi aby se veselil při porovnávání  našich osudů.  Jaký je vlastně smysl  pozemské existence? Oprávněně a tuze bolestně jsem ochuzen smrtí své  čínsko-švýcarské celoživotní ženy,  s níž jsem  několikrát provandroval většinu států světa.

Začátkem devadesátých let došlo k  rozdělení, likvidaci  původního Československa, Slováci dychtili po vlastní suverenitě, té se dočkali, mají už i problematickou euro měnu. Tehdy při dělení státu vypuklo dohadování, jak tu českou polovinu vhodně pojmenovat. Vzpomínám na tehdejší dohady, mezi  nimi se též vyskytlo doporučení dát takovému státu jméno ZÁVIST -  s tvrzením, že my Češi jsme  zvlášť značně posedlí touto nepěknou vlastností.

A příslušníci jiných národů snad takoví nejsou?  Nyní už jako dlouholetý outsider si netroufám českou situaci hodnotit a ocenil bych názory tamějších znalců.

-      -       -

I v Čechách už nyní mají pár svých miliardářů, mezi nimi dokonce Slováka, prý bývalého estébáckého spolupracovníka a nyní patrně  budoucího premiéra.

V USA, kde už  žiji  aspoň půl století, situace je teď rovněž dost bizární, ale v něčem přece jen poněkud jinačí. Zpravidla sousedovi jeho zbohatnutí není záviděno, ale spíš bude popudem k jeho následování.  Existují dolaroví multimiliardáři, kteří se ke svému bohatství dodrali nikoliv zásluhou zděděných  rodinných konexí. . . Tři nejbohatší  Američané jsou Bill Gates (Microsoft), Jeff Bezos (Amazon) a Warren Buffet (moudrý investor), nikdo z nich se nenarodil do zlaté kolébky.

Ti dohromady vlastní víc, než polovina  celé Ameriky.  To tvrdí levicově orientovaný  Institute for Policy Studies (IPS) ve Washingtonu D. C.  Rovněž ve studii "Billionaire Bonanze : The Forbes 400 and the Rest of Us" se tvrdí,  že oněch 400 miliardářů na Forbesově seznamu vlastní víc majetku - téměř dvě třetiny (64%´) - než všechno americké obyvatelstvo. Současně každá jedna z pěti domácností přežívá s nulovou  nebo dokonce  minusovou  bilancí, s nulovým vlastnictvím. Taková je situace

30% domácností černošských a 27% těch latinsko-amerických.

Lze se seznamovat s případy  nehorázného zbohatnutí bez přesvědčivých zásluh.

Před pár dny jsem sledoval televizní pořad, kde padla zmínka o takových dvou případech:

CEO (Chief Executive Officer) Jack Walsh, nejvyšší  boss  koncernu General Electric, za  jehož působení hodnota jeho akcií klesla o třetinu. Nicméně, při odchodu z funkce  inkasoval  odměnu (severance pay) ve výši 417 milionů  - téměř půl miliardy dolarů.

¨        Druhý případ se neliší: Podnik Yahoo  s rozpočtem přesahujícím 100 miliard dolarů , ve funkci CEO se prosadila  žena Marissa Mayer, specialistka v oboru artificial intelligence, vynálezce nejednoho  patentu. . Za jejího vedení obrovská firma téměř zkrachovala,  třetina zaměstnanců dostala výpověď, a tato šéfová na odchodnou inkasovala odměnu ve výši 260 milionů čili čtvrt miliardy dolarů..

-      -      -

Onen zdroj IPS  zdůrazňoval obrovský rozdíl v kontrastu s ubohými podmínkami  na opačném konci hospodářského žebříčku, z čehož vyplývalo tvrzení, že těm hodně chudým by se mělo víc pomáhat braním od těch bohatých, což by byl úkol, řešený ovšem  státem.. ¨

Na Forbes 400  seznamu  jsou jedinci s největšími schopnostmi správně investovat. Teď ale podle  navrhovaného řešení IPS  by tento ůkol měli vyřizovat vládní  byrokrati, kteří ovšem investovat nedovedou. Však kdyby dovedli , přece  by přestali být byrokraty.  (Nedávný odstrašující příklad - projekt Solyndra - solar panel firm, favorizovaná  Obamovou administrativou, končící v krachu s dluhem  535 milionů dolarů, placených z federání pokladny, z kapes nás daňových poplatníků.

Profesoři Joshua Rauh (Stanford) a Steven Kaplan (Chicago) studovali  profil a počínání těch nejbohatějších. V roce  2011  jich 32%  pocházelo z bohatého prostředí, na rozdíl od  od 60% v roce 1982.  V roce  1991, 69% začalo investovat ve vlastním byznysu  - vzrůst o 40%  v porovnání s předchozím rokem.

V roce 2014 se  od  Tax Foundation dozvídáme,  že nejbohatší jedno procento obyvatelstva platilo 39.5 procent všech daní. Polovina Američanů, pobírajících všemožné podpory, je vůbec neplatí.

Závist  nemůže být zdrojem prosperity. Harvardský ekonom  Martin Feldstein odhaduje, že snižováním daní by se zvýšil národní  příjem o 500 miliard dolarů - což znamená 3,500 dolarů pro  každou domácnost  bez ohledu na rasu či jakákoliv další kritéria.  Autor Star Parker,  Townhall, 15.listopadu 2027,  v textu s názvem "The Poor are Not Poor Because the Rich Are Rich",  přesvědčivě zdůvodňuje. že  chudí nejsou chudí, poněvadž bohatí jsou bohatí,

Evropský model státu pečlivě  pečujícího o své ovečky - čili massive  welfare state  - se věru příliš  nepovedl (has been a disaster). Tolik se už v USA přesvědčili.

Dosud jsem se nedozvěděl, zda existuje kniha, badatelské dílo o stavu, intenzitě ZÁVISTI ve všemožných končinách, eventuelně s procentem imunity proti takovým samozřejmým lidským slabostem.. A jakou hodnotící známku by si český národ zasloužíl..

Ota Ulč