Ota Kars: Jmenuju se Tomáš

Fotka na obálce mi připomněla, jak jsem tohoto človíčka milovala. Pamatujete si jeho první roli? Bylo to ve filmu Marečku, podejte mi pero a Tomáš přišel do třídy, kde po odpoledních doháněli vzdělání dospělí. Nesl profesoru chemie Františku Filipovskému vzkaz od ředitele a čekal, až si ho roztržitý pán všimne. Čekal dost dlouho na to, aby si režisér Lipský během natáčení této epizodky uvědomil, jak je milý, vtipný a pohotový - a dal mu roli ve fimu Ať žijí duchové. Pak si ho vybrala režisérka Marie Poledňáková a Tomášova hvězdná kariéra začala po boku Jany Preissové a Františka Němce.

„Podle svědectví paní Poledňákové se Tomáš účastnil konkurzu na Velrybu s dalšími 140 dětmi. Nevybrali ho. Jenže: Tomáš se vrátil do zkušební místnosti a pouze gesty, beze slov, paní režisérce ukáže, že si jde pro čepici, kterou tady zapomněl. Natolik ji tím zaujme, že požádá produkci, aby ho do užšího výběru přeci jen zařadili. … Paní Poledňáková k tomu dodává: Očekávanou něhu,  jemnost, křehkost a cit Tomáš dodal, ale navíc spolu s obrovským klukovským rošťáctvím, zábavnou roztomilostí a vlastním humorem.“

Točil jeden film za druhým, pak se v dospívání  jeho rošťácký ksichtík měnil na obličej charismatického studenta práv. Už netočil, ale pořád s ním byla legrace, což dokládají příběhy z jeho krátkého života. Knihu napsal Tomášův spolužák (od 3. třídy ZŠ!) a celoživotní přítel Ota Kars. Požádal jej o to hercův tatínek Václav Holý, který byl v pražském Luxoru kmotrem knihy. Prošedivělý pán s vlnitými vlasy, laskavým úsměvem a drobnými brejličkami nám řekl, že nechtěl, aby se jednou příběhu zmocnil bulvár. Už před lety např. noviny zpochybňovaly Tomášův vřelý vztah k matce.

Ota Kars se připravoval pět let, pak rok psal (někdy až dvanáct hodin denně)! Probíral se horami fotografií a dokumentů (a byl rád, že za  Tomášova života se ještě nedělala selfíčka). Znovu se díval na filmy, které klučík ozvláštnil svým kukučem. Byla to zajímavá podívaná: laskavé příběhy z příšerné doby.

Není to kniha drbů a senzací. Je to krásně napsaný příběh kluka, který tragicky zahynul 8. března 1990 (to mu bylo teprve 22 let) a dodnes nás provází životem. S úsměvem a potutelným mrknutím... Jak říkával:“Na mě se můžeš spolehnout!“

Vydala Mladá fronta

Venda Šebrlová