Pravda a šibenice

Martin Jan Stránský

Glosy

2. 11. 2017

TGM rád používal heslo Pravda vítězí.  Dnes jím někteří opovrhují anebo ho, jako ten svazácký poskok na Hradě, dehonestují při tvorbě nálepky „pravdoláskaři“, aby zesměšnili spoluobčany.

Včera byla v kinech uvedena premiéra filmu o Miladě Horákové. Film je věrným a zdrcujícím dokumentem lásky Milady Horákové k českému národu a k pravdě, jejíž upřednostnění jí stálo život. Film je důkazem, že Masarykovo přísloví platí.  A jeho načasování je zároveň důkazem toho, že doba se mění.

Ke změnám patří vyrovnání s minulostí. Není úplnou náhodou, že film o životě Milady Horákové byl veřejnosti představen téměř na den dva roky po odhalení jejího pomníku ve Sněmovní ulici v Praze.  Není náhodou, že poslankyně KSČM Marta Semelová, která prohlásila, že smrt Milady Horákové byla v pořádku, se při posledních volbách nedostala do parlamentu, stejně tak jako mnoho jejích stranických soudruhů.

Doba se mění v tom, že pravda se zviditelňuje. Přiznání a vyrovnání se s křivdami minulosti prorůstává z podvědomí do vědomí.  Ne všude a u každého, ale přeci jen. Její šíření posiluje právní stát a dělá ho lepším. Mimo jiné třeba i tak, že dovolí největší komunistické zrůdě, aby se zúčastnila veřejné debaty v Knihovně Václava Havla a pak z ní svobodně odešla a dala si dobrý oběd, aniž by byla zatčena a justičně popravena za své názory.

Psáno pro Lidové noviny.

(Převzato z Přítomnosti.)